Promrzlí dospělí koledníci, kteří v předvečer či k výročí oslav svatého Mikuláše v maskách biskupa, křídlatých andělů a nezbytných pekelníků táhnou ulicemi, potřebují po šichtě zahřát. Čím obdarovat děti jsme popsali ZDE a ZDE. Teď ale jde o nás odrostlejší. O mikulášské recepty pro nás! Nám nikdo nic do punčochy nenadělil a tak máme jen to, co jsme si sami udělali. A co jsme si uvařili, taky vypijem a sníme!
(2013) *** Dobře nám tak. Ale pokud jsme zahřívání pojali tak, jako v následujících předpisech, možná nám budou ostatní i závidět. Jako mikulášské recepty jsou, no…, netradiční. A s tím „svářem“ to netřeba přehánět, aby pak moc rozverná svita uondanému světci nezapálila fousy.
Ne vše, co se tak jmenuje, dobrý svařák věru je
Křísit zmrzlíky a nebo bruslaře, pod nimiž se prolomil led a už polykali andělíčky, nebo si prostě zdvihnout náladu, lze ďábelským nápojem jen vzdáleně chutí připomínajícím to, co se pod názvem svařák prodává na trzích. Použijeme levnější (ale ne podřadné) víno, na barvě nezáleží. Navzdory tomu, co je ve stáncích k mání, díru do světa můžete udělat i z bílého.
Svařák pro ohledače mrtvol
To, co následuje, je voňavý mikulášský cloumák. V trošce vody na něj povařte skořici, hřebíček, badyán a podle chuti i muškátový květ, aby se uvolnilo patřičné aroma. Má-li být svařák vpravdě čertovský, přidejte rozkrojenou a jaderníku zbavenou chilli papričku! Třtinový cukr nasucho roztavte a nechte ho lehce (!) zkaramelizovat. Do toho vlijeme horký scezený vývar z koření. Je to trochu komplikovanější, než koření nasypat rovnou do vína. Přidejte víno a zahřejte na pětasedmdesát stupňů, ne víc, jinak se alkohol vypaří. Prohřívejte asi tři minuty, ochutnejte. Zastříkněte vodkou. Považujete-li to za žádoucí, přislaďte ještě medem. Pokud máte široké sklenice, dejte do nich po tenkém kolečku pomeranče či citronu a na malé kousky posekané fíky a odpeckované datle. Teprve na to hrkněte svářo a celé to ozdobte lístkem máty. Na tomto místě nemá cenu nic vymýšlet. Koroner by to jen potvrdil: Pokud vás už ani tohle nezahřeje, nejspíš jste již delší dobu mrtví.
Co dáme do svatomikulášské polívky
A další netradiční mikulášské recepty následují! Zahřátí koledníků slouží i vydatná polévka. Rodokmen následující Mikulášské polívky je maďarský. Potřebovat na ni budeme půl kilogramu vepřového a půl hovězího masa, něco brambor, dvě červené papriky a dvě feferonky, větší stroužek česneku a polévkovou zeleninu, čili petržel, mrkev a celer, dále rajský protlak (případně kečup), sůl, pepř a směs sladké a pálivé papriky. Pozor: V receptu překvapivě chybí cibule! Maso nakrájíme na kostky a prudce osmahneme na rozpálené pánvi. Zasypeme směsí papriky, osolíme a opepříme a stále mícháme již na malém ohni, aby paprika nezhořkla.
Přísný půst nebo jistá střídmost?
Částečně na kostky nakrájenou a částečně nahrubo nastrouhanou polévkovou zeleninu, na nudličky nakrájené papriky a kolečka feferonek či na pásky papričky chilli (vše samozřejmě bez semeníku) přidáme na pánev a zalijeme vodou tak, aby všechny složky byly ponořené. Zvolna vaříme, ani nemusíme moc míchat, v polévce není nic, co by se mohlo připálit, teprve nakonec přidáme rajský protlak. Nezahušťujeme. Kdo to má rád, dá si na svatomikulášsky červenou polévku na talíři nakonec i lžičku zakysané smetany jako bambuli na jeho čepici. Maso v míře větší než malé sice nenapovídá, že by Maďaři dbali o zrovna přísné pojetí adventního půstu – ale je to moc dobré.
A ještě o tom, kdo to má u svatého Mikuláše dobré
Mikuláše především zbožňují děti. A s úctou se před ním do pasu sklánějí Rusové a také obyvatelé Lotrinska, kteří ho mají za patrona. Je také ochráncem ministrantů, dětí, panen a pocestných. O pomoc se k němu jako k patronovi dále obracela skutečně velmi různorodá společnost – advokáti a vůbec lidé točící se kolem soudů, lékárníci a putykáři a dále voňavkáři a lidé od vody, tedy rybáři, lodníci, voraři a také mlynáři. S mlynářským řemeslem souvisel úzce cech pekařů a vzdáleněji sládci a lihopalníci. Taktéž ho ctily dnes skoro zaniklé profese krajkářů, knoflíkářů a svíčkářů. A hasiči, kterým se v nebezpečné hře s ohněm hodila každá svatá ruka, Mikuláše jako dalšího patrona přidali k oblíbenému svatému Floriánovi (územně příslušnými požárnickými světci jsou ještě Barbora v románských zemích a opat Antonín přímo ve Vatikánu).