Některé mají na nose bradavici z níž roste kozí chlup, ale jiné jsou nad očekávání půvabné. A umí prý úžasné věci: udělat mohou bouři s blesky a hromobitím, vichřici i kroupy. Plaší koně a kravám ve vemeni sráží mléko. Dovedou uřknout i nenarozený plod a vůbec přivolávat nemoci. Sbírají bylinky a na lásku vaří lektvary. Jsou prostě jiné, což lidi dráždí. V méně tolerantních dobách končily tak řečené „čarodějnice“ v očistném ohni. Byly to pomatené ženské, báby kořenářky, ctnostné i prostopášnice – ona se už na mučidlech k čemukoliv přiznala každá. Pak už jí jen čekala planoucí hranice.

(2011)  *** K zvyku pálení čarodějnic odkazuje poslední dubnové datum dodnes, a nejeden v mámivé vůni jara a ohně skončil této noci s čarodějkou pod rozkvetlou třešní… Byli to šťastlivci a nebo nešťastníci? Jak kdo – tu správnou odpověď si zaškrtněte podle sebe. A na každý pád si při letošním pálení dejte na čarodějky pozor: pokud ji uvidíte letící, neukazujte na ni prstem, mohla by vám ho ustřelit.

Baba letí na koštěti

„Létací“ mast Lamiarum Ungumentum, jak nás učí recept z roku 1590, se vařila v měděném kotli: základem byl tuk z neviňátka (ne ale oka sebraná z hladiny vývaru, ale ten usazený na dně) a k němu v přesném poměru přidané aloe, oměj, kadidlo a větvička topolu. Jinde čarodějnice přidávaly i durman a rulík. Tyto rostliny vesměs mají narkotický účinek a zdání přemisťování se v prostoru spojené s erotickými vidinami jsou po natření mastí v podpaží a v srdeční krajině, na spáncích a na genitáliích možné. Jinde natíraly čarodějky násady košťat, na něž usedaly. Protože spodní prádlo tehdy nenosily ani kněžny, byl efekt masti stejný. Na sabat zpravidla na opuštěných místech a horských hřebenech odlétaly účastnice komínem.

Data čarodějnických oslav

Terminář čarodějnických shromáždění nebyl nahodilý: v podstatě kopíroval dávné pohanské svátky a významné dny, tu a tam přioděné do církevního hábitu a nového názvosloví. Odehrávaly se proto na Hromnice, před svatým Janem Křtitelem, o Dožínkách – tedy prvního srpna, a také na svatotomášský svátek jedenadvacátého prosince čili o zimním slunovratu. Ty úplně nejdůležitější sabaty byly dva: na Dušičky a v noci filipojakubské, čili první májovou noc, kterou dříve lidé počítali od chvíle, kdy se 30. dubna na nebi objevila Večernice. Noc se také nazývá Valpuržina podle jména sestry svatého Vilibalda a pozdější abatyše z Hildesheimu, která zemřele právě toho dne roku 778.

Něco málo o programu

Aby byl sabat usnášeníschopný muselo se čarodějnic sejít alespoň dvanáct jako Kristových učedníků. Předsedal ovšem Satan. Někdy v klasické podobě temného mládence se všemi prsty stejně dlouhými (i palcem). Jindy v podobě nápadně blízké velkopopovickému kozlu. Přítomna někdy bývá i Lilith, manželka pekelného knížete jenž je skutečným otcem Kaina a také první žena Adamova, čarodějnice Satana (Samaela). Shromážděné předsedu oslovují „Mistře Leonarde“, koří se mu a věnují se s ním (i vzájemně) sexuálním hrátkám. Bubnuje se vlčím ocasem na buben potažený oběšencovou kůží a píská na šalmaje z kostí vyhrabaných na hřbitově. Tančí mezi dvěma ohni kolo, a to pozpátku a nebo alespoň proti směru hodinových ručiček. Cpou se vybranými lahůdkami jež jsou však neslané, veselí se se štíry a pasou ropuchy. Nad ránem se ďábel promění v černého kohouta a odletí. Tím sabat skončí a uondané čarodějnice (stav připomíná klasický „absťák“) odlétají domů.

Varování zvědavcům

Experimentování s u nás rostoucími složkami létací masti doporučit nelze, všechny jsou jedovaté, jen blín můžeme přidat do kadidla. Oměj, který se dokonce používal k výrobě šípového jedu a proti vlkodlakům je přísně chráněný. Rulík zlomocný s latinským názvem Bella donna (krásná paní) sloužil díky obsaženému atropinu v kosmetice. Jedovaté mohou být i mléčné výrobky z kozy, která si na něm pochutnala.

Magická síla očištění

Ačkoliv to zní divně, inkvizitoři odsuzující čarodějnice k upálení jim podle zvrácené církevní logiky prokazovali milosrdenství, protože oheň je měl očistit. My tělo očistíme kopřivou, o jejímž mnohostranném užití v kuchyni jsme už psali (o dalších detoxikačních rostlinách čtěte ZDE). Žahavá kopřiva pálí ostatně jako plameny. Sníží nám hladinu cukru v krvi, vysoký tlak, pročistí ledviny, na ranách působí protizánětlivě a čistí krev. Je dobrá na astma i revmatismus. Léčí žaludek, játra, slezinu i žlučník. Získat její očistnou sílu je přitom snadné, chce to jen vydržet, protože efekt se dostaví až opakovaným užíváním.

Někdo tomu říká čaj…

…ale tak už se u nás říká veškerému býlí přelitému vřící vodou. Mladší kopřivu sbíráme celou, ze starších rostlin raději jen jejich vršky. Přísloví, že „poctivého nepálí a nepoctivého nesmí“ tak docela neplatí, ale požahané prsty až dva dny mravenčí, což jim prospívá a někomu ani není vysloveně nepříjemné. Pokud nám jde o posílení imunitního systému, budeme potřebovat tři díly čerstvých kopřiv a jeden díl listů pampelišky, které hodíme do vroucí vody, zvolna vaříme pod pokličkou půl hodiny a zakryté necháme i vychladnout. Pijeme vždy čerstvý pravidelně zrána nejméně po tři dny. Když potřebujeme z těla vyplavit kyselinu močovou a ulevit tak především kloubům, také využijeme kopřivový čaj: dnou ztížení podagristé ho pijí denně dva hrnky vždy od úplňku do úplňku a pak si dají měsíční pauzu. Očišťovací kúra kopřivovým čajem trvá týden. Pijeme nápar připravený z několika čerstvých lístků (ale na zimu si kopřivu nasušíme, fungovat bude podobně, jen jinak a slaběji voní). Necháme čtvrt hodiny stát. Někomu může čaj z kopřiv, především pokud ho pije delší dobu a jeho originální chuť mu zevšedněly, připadat dokonce fádní. V takovém případě do něj přidáme několik lístků meduňky a pár kapek z limetky či citronu – ale může být i pomeranč. Kdo rád sladké, může ho zkusit ochutit lžičkou medu. Možná vám tak třetí den z toho, jak se tělo čistí, vyskáčou na kůži pupínky. Projevy prudké detoxikace jsou možné, ale rychle zmizí. A bude vám lehko a spát budete pevně i bez medikamentů.