Prastará indiánská teepee (týpí) čili vigwamy zažívají znovuobjevení. Na rozdíl od běžných stanů v nich můžeme koukat do ohně, nebo dokonce pod plátěnou střechou vařit jídlo či něco opékat. Do týpí se také vejde mnohem víc lidí a věcí než do klasického stanu. A co je důležité – výroba teepee je v silách průměrně zdatného jedince, a to ušít ho i postavit. Tedy jeho menší verzi, která bezesporu nadchne děti. Při táboření v přírodě nebo jen na zahradě za domem.

V našich podmínkách jsou teepee s oblibou využívána zejména na dětských táborech nebo v lesních mateřských školách. Romantika letního bydlení v plátěném příbytku, kam se kolem praskajícího ohně vejde celá rodina, zláká i mnohé dospělé. V českém jazyce se používá jak anglické teepee, tak i počeštěné týpí, které se u nás zcela vžilo. Nejmenší vigwam, ve kterém se dá rozdělat oheň, má průměr základny čtyři a půl metru a pohodlně v něm mohou tábořit rodiče s jedním dítětem. Ideální velikost týpí pro čtyř až pětičlennou rodinu má velikost okolo pěti a půl metru. Výroba teepee, které je větší než sedm metrů je již velmi prostorné a hodí se pro velkou skupinu.

Odkud týpí pochází

Teepee, velký kuželový stan, byl běžným obydlím přírodních národů, jakými byli indiáni travnatých stepí amerických Plání, Eskymáci, Laponci, obyvatelé Sibiře a další. Někteří z nich používají týpí dodnes. A není se čemu divit, neboť se jedná o jedno z nepraktičtějších přenosných obydlí, jaká byla kdy vynalezena. Teepee dokonale vyhovovalo potřebám kočovných národů, neboť se snadno vyrobilo z kůží ulovené zvěře (v Americe bizonů), postavit ho dokázala i indiánská babička, poskytovalo dostatek prostoru a umožňovalo rozdělávat oheň, připravovat jídlo a udržovat teplo. Dobře odolávalo nepřízni počasí, a to i prudkým vichřicím. Teepee různých indiánských kmenů se od sebe lišily například ve způsobu stavby základní kostry, ve tvaru kouřových chlopní a některých detailech.

Popis týpí

Základ tohoto kuželovitého obydlí tvoří velká plachta. Teepee se postupně vyvíjelo od malých stanů sešitých z těžkých kůží do devítimetrových obydlí z plachtoviny. Pro tuto stavbu je typické, že zadní stěna má strmější sklon než přední a také kouřovými chlopněmi pro odvod kouře, kterými je opatřena. Plachta má polokruhovitý tvar, uprostřed průměru jsou přišité kouřové chlopně a provaz pro uvázání ke stavěcí tyči. Kostru tvoří 9 až 20 tyčí, z nichž se tvoří opora pro plachtu. Ta se u vchodu sepne jehlicemi do připravených otvorů. Do špiček kouřových chlopní se nasunou dvě další tyče, které pak slouží k natáčení kouřového otvoru po větru.

Aby kamna dobře táhla

Pro lepší odtah kouře z ohniště umisťovali Indiáni do stanů tzv. lining, což byl pás látky, umístěný podél zvnitřní stěny kolem dokola a do výše asi v úrovni očí. Jeho hlavní funkcí byla ochrana proti větru, regulace odvodu kouře, tepelná izolace a ochrana proti vodě stékající po tyčích při dešti. Při kočování na další místo převáželi Indiáni sbalená týpí na smrkovém rámu z tyčí ve tvaru písmene A smyku, nazývaném travois. Rám byl tažen psy nebo koněm a umožňoval přepravit více než stokilový náklad na vzdálenost až 20 km denně.

Materiál a pomůcky

Potřebujeme asi 12 m pevnější bavlněné látky šíře 140 cm, (nejlépe impregnované stanovky), silnější (režná nebo ševcovská) nit, špendlíky, nůžky, 2 m bavlněného knotu, 10 m bavlněné prádelní šňůry. A výhodnější je klasický starý šlapací šicí stroj, u elektrického není velká jistota, že sklady ze silné látky prošije (pokud váš stroj dokáže přišít zip k džínům, zvládne i týpí).

Výroba týpí

Abychom získali plachtu potřebného rozměru (280 x 560 cm), sešijeme k sobě dva pruhy látky šíře 140 cm. Pak plachtu rozložíme na rovném místě, např. na zahradě a vyměříme střed delší strany a vyrobíme si improvizované kružítko – do vyměřeného středu zatlučeme hřebík, k němu přivážeme 275 cm dlouhý provázek, jehož konec opatříme barevnou křídou nebo fantomovou mizící tužkou. Pomocí tohoto kružítka narýsujeme půlkruh, který vystřihneme. Dokreslíme a vystřihneme detaily – chlopně, dveře, jazýček. U otvoru látku přeložíme asi 10 cm do rubu a vytvoříme tak lem, do něhož vypracujeme dírky o průměru 1 cm na šněrování jehlicemi. Chlopně a jazýček olemujeme a na jazýček pevně přišijeme asi tři čtvrtě metru bavlněné šňůry. Namáhaná místa můžeme zbytky plachtoviny vyztužit, prodloužíme tak životnost týpí.

Vchod

Vystřihneme otvor pro dveře a jejich okraje olemujeme šikmým pruhem látky a do lemu vložíme pro větší odolnost bavlněnou šňůru. Spodní okraj týpí založíme 2x 2 cm a při prošívání lemu vkládáme 7cm poutka, na něž použijeme knot nebo pevný bavlněný provázek. Na konce chlopní (blíže středu) přišijeme kornoutky na tyče tak, aby jejich otvory ležely na lícové straně chlopně. Na dolní konce chlopní přišijeme bavlněné šňůry k vypínání chlopní dlouhé 3 m. Nakreslíme a vystřihneme poklop na dveře. Okraje olemujeme a na horní i spodní část našijeme tunýlky široké 5 cm, do nichž se později vsune prut. Špici dveří vyztužíme. Teepee můžeme pomalovat indiánskými symboly nebo malbami podle vlastní fantazie a  libosti. Myslíte, že se vám indiánský „mobilní příbytek“ povedl? Nezbývá tedy, než se ještě naučit,  jak se teepee staví.