Namydlit někomu schody je podobně nepěkné, jako jinému okopávat kotníky, takže za řečeným účelem mýdlo „vařit“ nebudeme. A nebude to ani lekce v rámci záchranné mise přežití pro případ konce civilizace, dne po Apokalypse či jiného zhroucení našeho technického světa, kdy bychom se museli naučit dělat zase všechno sami. „Domácí mejdlo“ je  spíš hříčka a čistá radost z toho, jak z NĚČEHO (a v našem případě bezmála z NIČEHO) udělat NĚCO, co lze opět užitečným způsobem použít a nebo třeba darovat.

(2012) ***  Ač je i z chemického hlediska řečená proměna pozoruhodná, nebudeme zabíhat do vzorečků a schémat. Většinu z nás by jen uvrhly do smutných úvah, kolik jsme toho už od školy zapomněli a stejně by to nemělo valnou cenu. (Nic ve zlém, ale portugalské přísloví praví: Škoda mýdla k namydlení osla…)

Mýdlo staré jako babylonská věž

Zřejmě ho cíleně začali jako první vyrábět v Babylonii, tam se totiž našly nádoby se zbytky mýdla – prý z let bezmála 2800 před našim letopočtem. Místní se s ním nemyli, používali ho ranhojiči. Jakož i Egypťané, Féničané a Řekové. Díky výbuchu sopky se zachovala mydlárna v Pompejích, kterou zasypal popel. Je to zvláštní, protože ani staří Římané se mýdlem nemyli, takovou změkčilost nechávali Keltům a Germánům, které přitom považovali za barbary. Až dvě stě let po Kristu lékař Galenos popsal výhody užívání mýdla i z hygienického hlediska, načež se mydlářství stalo uznávaným řemeslem.

Středověcí špindírové

S velkým gustem se do výroby mýdel dali Arabové a udělali z něj docela slušný vývozní artikl. Jako zdatní chemici začali používat hydroxid sodný a mýdlo z olivového a aromatických olejů také barvit a parfémovat. Evropané sice s Araby urputně bojovali v křížových válkách, ale mýdlo kupovali. Pak se znalost výroby dostala ze Španělská do Francie a dál na kontinent. Kdo by ostatně neznal „marseillské mýdlo“? Na jihu se mýdlo vařilo z olivového oleje a vonělo, na severu Evropy z rybího tuku a nevonělo.

Mýdlo z továren

Pokud by člověk vycházel jen z převážně překladových informací na internetu, mohl by si myslet, že mýdlo začali vařit až američtí osadníci.  Jeho historie je o hóóódně delší – ostatně náš kat Mydlář, který řemeslo zjevně nepodědil, byl Čech jako poleno. Fakt ale je, že Američané se v mýdlu stali velkopodnikateli. Pánové Procter, Colgate, Johnson nebo Gamble se solidně napakovali a mohou být dík svým výrobkům pro mejdlíčka synonymem. Ale kam na nás s Amerikou. Jistý Schicht, sudetský Němec, na sklonku devatenáctého století nedaleko Ústí nad Labem (Aussig) založil továrnu na mýdlo, která se v době první republiky stala největší mydlárnou Evropy.

Co budeme potřebovat

Ačkoliv na mapě najdeme nejen obec Mydlovary, ale i stejnojmenný hrad (respektive jeho zříceninu), mýdlo se vlastně nevaří. Vařily se ovšem živočišné tuky, které se k jeho výrobě používaly. A protože třeba hovězí lůj se zbytky masa se dost rychle kazí, bylo takový mydlovar cítit do daleka. Ani my se větrání nevyhneme, hlavně ovšem kvůli reakci hydroxidu sodného. „Domácí mejdlo“ vyrobíme tak zvanou „studenou cestu“. Při ní možné škody spáchané na okolí dokážeme při troše pozornosti vyloučit. V této souvislosti doplňme, že řečený hydroxid je vlastně louh a proto bychom měli mít i gumové rukavice. Úplně stačí ty, které přikládají výrobci k všem možným barvám na vlasy. Oči si případně chráníme brýlemi. Také se přirozeně nedoporučuje mýdlo připravovat na svátečním ubruse. Ze surovin použijeme vepřové sádlo. Můžeme vzít také hovězí či skopový lůj. Nás zaujala možnost zpracování oleje z friťáku, s jehož likvidací alespoň trochu ekologickou jsou jinak potíže. Rozhodně by se neměl lít do kanálu. Ale odevzdávat ho do sběrného dvora na hony vzdáleného – no, řekněte, vám se chce?

Co si na „domácí mejdlo“ připravíme

K pokusu nás sice vedla vrozená lakota štrejchnutá ekologickým myšlením, ale takové „domácí mejdlo“ vlastní výroby může být i celkem osobitým dárkem. Protože však výrobek musí při postupu „studené cestě“ poměrně dlouho zrát, neměli bychom s přípravou našeho Vánočního fritovacího mejdla příliš otálet. Většina návodů pracuje s množstvím od jednoho kilogramu, my se pro začátek zdržíme megalomanských plánů jak obdarovat celou rodinu včetně pratety a začneme skromněji.

Z friťáku do koupelny

Nové smysluplné využití materiálu určeného k vyhození jsme pojali jako výzvu. Ze starého oleje jsme odfiltrovali přes papírovou kuchyňskou utěrku zbytky strouhanky a to jsme udělali dvakrát, takže oleje nakonec bylo čtvrt litru. Dokonalejší, ale zdlouhavější způsob je olej ohřát, prohnat bavlněnou tkaninou v trychtýři, výsledek zředit vodou, povařit a znovu filtrovat. Toto množství jsme doplnili čtvrt kilem směsi vepřového sádla a hovězího loje, který nám zbyl po přípravě lojových škvarků (překvapivá pochoutka o jejíž přípravě brzy napíšeme). V destilované vodě (190 ml) jsme rozpustili louh (125 g). Tuky jsme pomalu zahřívali ve větším hrnci, dokud se sádlo a lůj ve „vyjetém“ oleji nerozpustily. Krystalky chloridu sodného při postupném rozmíchávání zahřály destilovanou vodu skoro k varu. Počkali jsme, až se teplota obsahu hrnce i sklenice srovnala asi na padesáti pěti stupních, louh vlili do tuku a pak nerez lžící míchali a míchali a míchali…

Co mám udělat s tímto fantem?

Tato vcelku mechanická činnost je vhodná k meditaci, lze při ní v bedně sledovat duchaprosté střílečky nebo poslouchat muziku. Míchejte energicky, nikoliv však zbrkle Po půl hodině začne směs houstnout. Pokračujte, dokud lžíce nebude za sebou nechávat v mýdlové směsi stopu. V této fázi masu na naše „domácí mejdlo“ vlijte do formy nebo na ohraničenou plochu. My jsme použili silikonová korýtka na biskupský chlebíček. Formu s budoucím mýdlem je pak nejlépe uložit na čtyřiadvacet hodin do peřin – v teple totiž tato první fáze zrání probíhá nejlépe. Pokud bude mýdlo relativně tuhé, již nazítří ho vyklepněte z formy a nakrájejte na plátky, které nechte schnout, přitom je pravidelně otáčejte. Příště si řekneme i o „horké cestě“ domácí výroby, o dalších receptech i možných chybách. Dále též o tom, jak mýdlo dál navonět nebo obarvit a nakonec dárkově zabalit. Pokud ho ovšem nechceme nechat v surové podobě, kterou jsme mu právě dali.