Dokud se stavěly stěny z cihel a podobných materiálů, vystačili jsme si při jejich vysekávání, dlabání a vrtání s majzlíkem a kladivem, později, jak šel čas, s vrtačkou. Jenže pak se domy začaly budovat z výrazně pevnějších materiálů na betonovém základě a vyvstala potřeba daleko silnějších strojů pro jejich prorážení či bourání. A na to tedy vznikla vrtací a bourací kladiva. Jmenují se tak, ačkoliv své předchůdce pranic nepřipomínají. Jejich výkon i využití jsou obdivuhodné, takže práci při stavbě a nebo větších rekonstrukcích nám významně usnadní.

Původně se toto nářadí používalo výhradně při bouracích pracích. Dnes s malými verzemi ručních vrtacích kladiv můžeme poměrně snadno vrtat, dlabat či vysekávat beton a další tvrdé materiály. Pochopitelně musíme použít speciální vrtáky nebo dláta, ty pak pronikají s menší příklepovou silou do betonu třikrát rychleji než příklepová vrtačka. Na rozdíl od běžné vrtačky, jejíž ložiska jsou uložena v tenkých hliníkových výliscích, jsou vrtací a bourací kladiva velmi robustní, poměrně těžká, mají speciální sklíčidla (SDS-Max, SDS-Plus) a bývají doplněna systémem Vario-Lock, který umožňuje jejich fixaci v libovolné poloze.

Pneumatický příklep

Pneumatický příklep byl vyvinut pro rozrušování betonu a tvrdých hornin. Jedná se o prudký pohyb vrtáku či bouracího nástroje směrem dopředu. Vrtání probíhá tak, že motor pohání jednoduchý bicí mechanismus, v jehož válci, uloženém rovnoměrně s osou vřetena, se pohybuje pistolový úderník. Do přímočarého pohybu se uvádí střídavým působením přetlaku a podtlaku na čelo, který vyvolává hnací píst, jehož přímočarý vratný pohyb ovládá převodový mechanismus od elektromotoru.Při zpětném pohybu vzniká podtlak, který úderník opět vrátí do výchozí pozice. Tento postup se opakuje několikrát za vteřinu.

Kladiva s pistolovou rukojetí

Jsou to stroje s osou motoru rovnoběžnou s osou vřetena. Úderník je uložen ve válci se dnem. Válec s úderníkem se přímočaře a vratně pohybuje. Mezi čelem úderníku a dnem válce vzniká tlaková komora, jejíž tlak závisí na změně polohy úderníku a válce. Pohon válce vyvolává kyvné ložisko s osou, která je různoběžná s osou rotace vnitřního kroužku hřídele. S vnějším kroužkem je spojena páka, která mu brání v rotaci, a kývavým pohybem pohání válec s úderníkem.

Kladiva s uzavřenou rukojetí

Tento mechanismus se používá u těžkých a středních kladiv: osa motoru je kolmou na osu vřetena; úderník pohání mechanismus doplněný kuželovým převodem, nebo je uložený ve válci, v jehož zadní části se pohybuje hnací píst. Pohyb pístu vzniká klikovým mechanismem, jehož klika je poháněná elektromotorem přes ozubený převod. Silně namáhané písty přenášející rázovou energii mají výměnné fluoroelastomerové těsnicí kroužky. Aby nástroje nebyly tak těžké, odlévají se jejich skříně z hořčíkových slitin, písty a díly příklepu z lehkých kompozitů, zpevněných skleněnými nebo uhlíkovými vlákny. Motory je nutné intenzivně chladit. Všechna kladiva umožňují zapojit vrtání bez příklepu, vrtání s příklepem nebo jen příklep bez rotace. Vrtací kladiva již existují i ve verzi AKU – čili akumulátorové.

Vrtáky do zdiva a betonu

Vrtacími kladivy vytváříme otvory pro hmoždinky, ale i pro potrubí nebo elektrické vodiče. Proto se stále častěji používají kombinovaná vrtací kladiva, s nimiž po výměně vrtáku či vrtací korunky za dláto nebo sekáč lze drážky a kanály pro potrubní a kabelové instalace prostě vysekávat. Například beton vrtáme na menší otáčky, protože musíme pro odstranění drti vysouvat vrták. Většina kladiv je vybavena rychloupínacím systémem SDS. Systém optimálně přenáší energii úderů na pracovní část nástrojů a umožňuje pohotovou výměnu vrtáků, sekáčů a dlát nastrčením a uvolněním pouze rukou. Nejúčinnější vrták je diamantový, který má na čelní hraně trubkového tělesa navařenou korunku s diamantovým brusivem. Vyvrtané jádro lze snadno vyjmout, případně vyklepat po vysunutí korunky z vrtu, u speciálních korunek i po odpojení stopkového nástavce.

Bourací kladiva

Tyto těžké stroje známe spíše pod názvem sbíječky. Rozbíjíme a lámeme jimi beton, kámen a další tvrdé materiály. Drží se oběma rukama vertikálně nebo mírně šikmo před sebou a síla úderů je umocněna velkou váhou stroje (10 – 30 kg).

Sekací kladiva, sekáče a dláta

A co větší průrazy ve zdivu nebo betonu či otloukání omítek a obkládaček? Zde se používají sekací nebo kombinovaná kladiva, s nástavci ve tvaru různých sekáčů a dlát. Jejich motory jsou výkonné a dobře chlazené (příkon 850 – 1500 W). Mají voliče počtu příklepů, jejichž energii můžeme nastavit. Od představených vrtacích kladiv se liší zejména zámkem pro nastavení aretovaných poloh sekáče. Upínání SDS, ergonomie držení, ochrana před agresivním prachem a diagnostika je ale obdobná jako u vrtacích kladiv. Kombinovaná sekací kladiva uplatníme široce, protože je můžeme využít i pro jiné práce na stavbě: se stopkami SDS lze do kladiv upnout různá dláta, dusadla, zdrsňovací desky, pěchy, zatloukače hřebíků či zatloukače kolíků do země.