K Vánocům patří, ale co naplat, mihotavé plamínky hořících svíček jsou věc pěkná, leč problematická – zvláště tam, kde jsou děti, anebo bychom mohli z nějakého důvodu rozsvícené svíčky nechat bez dozoru. Tak se už nejedny Vánoce pořádně prodražily, přičemž v horších případech se ztráta vyčíslit nedala a hlavní svátek měli havrani. Teprve elektrické žárovičky dokázaly počet požárů význačně snížit.

Především tam, kde se majitelé vil a domků shlédli v megalomanské americké výzdobě blikajícími žárovkovými girlandami a pustili se do jejich kutilského napodobování bez odborné způsobilosti, vzrostl ale počet úrazů – nejen u těch, co spadli ze štaflí či balkonku při zdobení, ale hlavně nešiků s přezíravým postojem k tomu, co dokáže elektrický proud.

Vzpomínka na hrátky s elektřinou

Začalo to už v „zlatých šedesátých“, tedy v druhé půli minulého století, kdy u nás z nouze vykvetlo kutilství tisíci často velmi podivnými květy. Při aktivitách stylu „udělej si sám“ se málokdo ohlížel na normy a předpisy a doktoři tak měli plné ruce práce. Pamětníci s hrůzou v očích vzpomínají i na nejrůznější vánoční zařízení napájená ze sítě, která vyrobili, aniž měli o elektrotechnice zdání. Takový vánoční řetěz? Nic zvláštního: to se koupila vidlice, příslušný počet žárovek a stejný počet objímek, z vícepramenné šňůry se vypletl stejný počet kablíků a to celé se zapojilo do sítě. Když se ihned nevyrazily pojistky a pokud součet napětí žárovek odpovídal napětí v síti, s velkou slávou se celý řetěz rozsvítil.

Elektrické křeslo nebo vánoční řetěz?

Nebyla nouze o úrazy dotykem s kontakty objímky a takový kutilský žárovkový řetěz byl především pro děti skoro nebezpečnější, než hořící svíčky. Továrně vyráběné řetězy pak nevyloučily další hrozbu, totiž úraz při dotyku drátků v rozbité žárovce. Žárovky seřazené za sebou v sérii měly tu vlastnost, že pokud praskla byť jediná, přerušil se elektrický obvod a zhasl celý řetěz. Vánoční řetězy pro domácí použití nakonec různými kryty žároviček problém bezpečnosti do značné míry vyřešily. Ale na venkovní osvětlení bylo třeba víc žárovek a ještě silnějších. Ke všemu bylo nezbytné všechno ochránit před sněhem a kondenzovanými vodními parami ze vzduchu. Teplotní výkyvy mezi dnem a nocí izolaci také neprospívaly, vodiče oxidovaly a elektrický odpor stoupal. Do určité míry problém vyřešily až instalace napájené malým čtyři a dvaceti voltovým napětím z transformátoru umístěného někde v budově. Tady se ovšem zase musely používat silnější vodiče.

LEDkám ani led nevadí

Předchozí řádky působí v době světlo emitujících diod čili LED jako něco, od čeho nás nedělí jen pár let – a bodejť, vždyť se jedná o vzpomínky na minulé století, ba co dím – tisíciletí… Diody jsou mrňavé a přece svítí, vyrábějí se bílé, žluté, oranžové, červené, modré i zelené, stačí jim napětí dva až čtyři volty a jsou tudíž naprosto bezpečné. Je to opravdu jiný svět: napájet se dají z akumulátoru, rozbít je pořádně nejde a jejich životnost je ohromná – minimálně 50 000 hodin. Zatím stále dost stojí, ale fantastické závěsy, girlandy na stromy i fasády jako v Beverly Hills z nich bez problémů a dříve s elektřinou spojených rizik sestaví i laik, který na to má.