Noise a Deira byli irskými Romeem a Julií. Vzájemná nenávist znepřátelených rodin prý šla tak daleko, že se domluvily na vraždě. A aby se děti nemohly spojit ani na onom světě, byla jejich srdce prokláta tisovými kůly. Ty však zapustily kořeny a obrostly zelenými haluzemi, takže se alespoň nad společným hrobem tisové větve propletly v objetí. Co mají společného topol a tis? Na topolu – osice (Populus tremula) se zase oběsil Jidáš. Řekové topol a Římané tis vůbec zasvětili bohům podsvětí. Byly to stromy zármutku, zářivé i temné smrti. Na znamení smutku se nosily tisové věnce. Ale na druhé straně prý ty nejlepší čarodějnické hůlky byly vyřezané z tisových větví a jako virgulí jimi objevovali skryté poklady.
(2015) *** Topolové aleje často lemují cesty ke hřbitovům a tis býval hojně vysazován na hřbitovech prý proto, aby jeho kořeny dosahovaly až k ústům nebožtíků. Měl do záhrobí zprostředkovávat pozemskou energii a pro nebožtíky fungoval jako telefon z onoho světa. To na druhé straně nevadilo Rusům, kteří z tisového dřeva vyřezávali od nepaměti překrásné kolébky.
Zelená medicína
Jaro je dobrý čas na topolovou medicínu, protože ze stromu sbíráme především pupeny, a to pokud ještě jsou zavřené, lepkavé a nahořklé (můžeme je ale také sušit do zásoby při čtyřiceti stupních a zkusit i jako přírodní barvivo). Kdysi se popel z topolu používal jako živočišné uhlí pro desinfekci střev. K léčení a podpůrným kúrám pijeme topolový čaj, dobrý na revma, ledviny a močák (dvě čajové lžičky pupenů v šálku vroucí vody louhujeme dvacet minut a pijeme dvakrát denně), a dále topolovou vodku: to dvě stě gramů čerstvých pupenů macerujeme v půllitru žitné deset dnů a pak vnitřně užíváme třikrát deset kapek denně na prostatu, hnisavý hlen a proti borelióze, zevně pak s tímto životabudičem mažeme oteklé vymknutiny. A ještě si můžeme připravit topolové víno k celkovému posílení organismu nebo v rekonvalescenci – ze sedmičky vína spíše sladšího a v ní na týden naložených sedmdesáti gramů pupenů upíjíme dvakrát denně před jídlem menší skleničku (samozřejmě, že pupeny jsme před tím scedili, vymačkali a nápoj přefiltrovali). Z rad ne zcela věrohodných připojujeme, že středověcí poutníci se opírali o topolovou hůl, aby jim neotékaly kotníky a vůbec nohy nebolely a před filipojakubským sabatem čili na „Čarodějnice“ se bosorky natíraly „létací“ topolovou mastí. Pokud jde ale o tis, vůbec ho raději do domácí lékárny nezařadíme: vždyť i kouř z tisového dřeva prý zabíjí kočky, stejně jako víno vypité z tisového poháru. Otrava nastupuje rychle po snědení semen či jehličí a projevuje se zvracením, křečemi, slabým pulzem, bezvědomím a někdy i fatálním koncem. Nicméně není vyloučeno, že tisový extrakt naznačuje perspektivní cestu v boji s rakovinou.
Co možná stromy napoví
Tato dvojice stromů, která je v tak zvaném keltském stromoskopu připsána k dnům nápadně blízkým významným starokeltským svátkům Imbolcu (víceméně naše Hromnice), Beltinu ( Čarodějnice) a Lugnasadu v čase Dožínek (některé kalendáře těmito dřevinami obsazují i čas podzimního svátku Samhainu, čili Dušičky), je zajímavá tím, že se k ní pojí řada pověstí. Daty této dvojice jsou 3. až 8. únor, 4. až 14. květen a doba od 5. do 13. srpna. Člověk z topolu či tisu se chová přímočaře a rychle – tak jak roste jeho strom. Prý jsou tito zrozenci často talentovanými krasoduchy s diplomatickými schopnostmi. Přesto, že víc jim svědčí život v přírodě než ve městě, výborně se pohybují mezi lidmi, protože jsou zběhlí v přirozené psychologii mezilidských vztahů. Mají nadhled a nepinoží se přehnaně za majetkem. V kritických situacích nacházejí překvapivě odvážná řešení. Díky poněkud odtažité pozici pozorovatele však nemívají hodně opravdových přátel. Někdy to nenesou dobře, zahořknou a stanou se protivní. Takovým se moc nevede ani v lásce a funkční rodinu se jim často nepodaří vytvořit. Je to škoda, protože lidská obdoba tisů i topolů představuje podle výše řečeného opravdu kvalitní sortu.
Topol se představuje
O vrbě jsme toho napsali už spoustu v souvislosti s košíkářstvím, zrovna tak, jako o uměním plést pomlázky. Topol (Populus) je příbuzným vrby a tak není divu, že se jí v mnohém podobá. Jsou to dvoudomé opadavé stromy a je překvapivé, kolik lidí se určitě nesplete v určení vysokého topolu vlašského (P. pyramidalis) , ale s mnohem četnějšími topoly bílými (P. alba) a černými (P. nigra) si nebude vůbec vědět rady – ještě tak si uvědomí všude poletující chomáče chmýří z odkvétajících stromů. Topoly jsou doma na celé severní polokouli, měkké dřevo mají rádi nábytkáři, kteří z něj loupou dýhy. Některé druhy – například kříženec topol japonský – mají zřejmě velkou budoucnost jako rychle rostoucí energetická dřevina k štěpkování a spalování.
Tis tu byl už v třetihorách
Na rozdíl od topolu pomalu rostoucí tis (taxus) má těžké husté dřevo s červenohnědým jádrem a světlou bělí. Kůra se z něj odlupuje v plátech. Zázračná schopnost zahradních kultivarů rychle po řezu obrazit nám tis nabízí jako zajímavou dřevinu do živých plotů rostoucích ve stínu. Jinak obsahuje alkoholy, karboxylové kyseliny a jejich soli, sacharidy, alkaloidy a steroidy. Tis je přísně chráněný: kdysi byl u nás hojný, ale z krásného materiálu se vyráběl nábytek, řezaly šperky a mimořádně pružné dřevo sloužilo k výrobě luků spolehlivě zabíjejících na tři sta metrů. Účinným tisovým jedem napouštěli válečníci šípy. Skoro jsme tis spotřebovali na amen. Přesto, že je to strom dlouhověký, u nás (je chráněný!) roste o něco rychleji, než v Anglii, kde si ho považují pro extrémní starobylost. Dobře to zní, když se lze chlubit přírodní raritou: až ale na toulkách u nás narazíte na tis a někdo vám bude vykládat, že je starý dva tisíce let, berte ho s rezervou (což ovšem vůbec neznamená, že by věk známých tisů z Krompachu, od Vilémovic nebo vyrostlých na Pernštejnu nebyl i tak úctyhodný).