Je to tak: ke všem možným svátkům a významným dnům tady máme i Světový den koček. Podle vcelku relevantních zdrojů si ho vymysleli v Itálii a určili ho na sedmnáctého února (Vlaši jsou ovšem tak pošahaní, že černé kočky slaví zvlášť, a to sedmnáctého listopadu). Je to ovšem s tím světovým kočičím svátkem docela dobrý blázinec, protože únorové datum pranic nevadí Rusům, kteří Den koček slaví prvního března, a Angličané prvního srpna. Američané kočky světí devětadvacátého října.

(2015) *** Pocitově i geograficky bychom se u nás měli asi přidat k Polákům, kteří to mají jako Italové. V podstatě si ale můžeme vybrat, nebo naši kočku či kocoura slavit průběžně celý rok. Ale bez přehánění: k dvěma datům, které máme poznamenané v kalendáři my, tedy skutečným narozeninám a potom výročí dne, kdy se Mona stala součástí naší domácnosti, nám nepůsobí potíž přidat i únorový Světový den koček.

Nejsou k snědku

Kočky to neměli v dějinách lehké, někde v nich lidé dokonce viděli démony a upalovali je spolu s čarodějnicemi. Přitom tito ochránci lidských zásob díky svému  vražednému instinktu myšilovů  dvounohé nejednou zachránil před hladomorem. Ale ani dnes spousta lidí kočky nemusí. My je máme rádi. Samozřejmě jinak, než chlupatý televizní mimozemšťan, jenž se sám hodně divné kočce podobá: na rozdíl od Gorgona Shumwaye, obecně známého jako Alf z planety Melmac, je nejíme, ale tulíme.

Je to pro kočku

Bůh suď kde se tohle úsloví neznamenající nic dobrého vlastně vzalo. My naší kočce, když ještě byla malá, ráda si hrála, pořád se něco učila a snažila se nám na později velkou vodou spláchnuté zahradě nosit myši, ušili takovou, před níž nikdo nelezl na stůl ani nepištěl. Koupit se kočkám dají nejrůznější blbinky, vesměs je ale celkem rychle omrzí. Říká se, že vlastnoručně zhotovený dárek příjemce nejvíc potěší. Nevíme, jak je tomu u koček, ale ze zbytků kůže nastříhané na dílky – takové, jako když se loupe pomeranč – jsme ušili několik váčků. Podle věku kotěte  (aby je neměla do tlamičky těžké) jsme je ne zcela naplnili tu rýží, tu čočkou, tu hrachem. Pro legraci  jsme do jedné takové hračky zašili rolničku – to naší kočku mimořádně zaujalo, ale zároveň zpočátku i dost rozčilovalo.

Co je nejdůležitější

Naše stará kočka Mona si už hraje jen výjimečně (něco o tom, jak se kočičí věk počítá, jsme napsali ZDE). U koťat je to jinak, pokud nespí, hráli by si pořád,  je ale dobré vědět, že pokud je s hračkou, kterou budou radostně aportovat, necháme jen tak, dřív nebo později ji začnou žmoulat a kousat a pak se k ním otočí zády. Takže pokud už budeme v tom piplavém šití, udělejme hraček hned víc. A nezapomínejme na to opravdu nejdůležitější – žádná hračka nefunguje sama o sobě. Hrajte si proto se svou kočkou. Nejen o jejím svátku.