Ta vůně! Snad s ničím se nedá splést. Když mě praští do nosu, začnu se rozhlížet, kde ta naše „sakura“ střemcha je. Může při dobrém větru růst ve svahu za bystřinou na druhé straně údolí – a opravdu, až tam na prosluněné stráni se v řídkém hájku bělají její květy. Válcovité slabě narůžovělé hrozny měří skoro píď, a když přijdu blíž, střemcha bzučí včelami sbírajícími z oboupohlavních květů pyl na intenzivně vonící medovou snůšku. Z odkvétajícího stromu s více kmeny dorůstajícího do patnácti metrů nebo z keřové formy nepřevyšující dva metry, s kůru černohnědou a třešni podobnými až modrozelenými listy, okvětní lístky sněží a vítr je nese za potok.

(2014)  ***  Střemcha obecná (Prunus padus) – druh slivoně z čeledi růžovitých – je příbuzná s okrasnou japonskou třešní sakurou. Roste ovšem v Evropě, v severní Africe, v Malé Asii a na západě Sibiře. Není náročná na půdu, ale sucho jí vadí. Nikoliv však naopak – střemchu najdeme i na záplavových územích a v lužních lesích.

Keltský stromoskop a špetka magie

I střemcha tvoří v tak zvaném stromokruhu dvojici, a to s ořešákem (o něm a s ním spjaté keltské věštbě jsme psali ZDE. Tyto dřeviny jsou připsány lidem spojeným s daty 21. až 30. dubna a 24. října až 11. listopadu. Jinak dokladů o čarování se střemchou mnoho nemáme. Těžko říct, zda za následujícím faktem byla víra v její kouzelnou ochrannou moc či dobré mechanické vlastnosti střemchového dřeva, ale jisté je jedno: dělaly se z něj máselnice k stloukání másla a také držadla pluhů, přičemž pluh bylo u starých Slovanů nářadí takřka posvátné.

Střemcha na zahradě

Svým způsobem připomínají hrozny květů střemchy šeřík. U nás se často vysazuje kultivar „Colorata“, který má listy při rašení měďnatě purpurové. Později mění barvu na kalně zelenou až načervenalou s purpurovými žilkami, takže je vcelku dekorativní. Květy jsou světle růžové uspořádané v hroznech obsahující pětadvacet až dvaatřicet květů. Zakrslý kultivar „Red Ball“ má pravidelnou kulovitou korunu. Jiné zase mají deštníkovou převislou korunu Je z čeho vybírat. Tipem pro okrasné zahradníky je i bobkovišeň Prunus laurocerasus zvaná též střemcha vavřínolistá (ZDE).

Další použití

Někomu střemchové dřevo voní po mandlích, někomu jako Cyklon B. Mají ho rádi řezbáři a tak se používalo na dýmkové troubele a taky pažby ručních palných zbraní. Ovšem i na pěkné vycházkové hole. Kůra z mladých větví dost dobře sloužila jako přírodní zelené barvivo na tkaniny. Z jedovatých pecek se kdysi dokonce tlačil olej. Zneužít se ale dá všechno. I z voňavé střemchy ve středověku pálili dřevěné uhlí k výrobě střelného prachu. Naše „sakura“ střemcha je dřevina  otužilá, vydrží i čtyřicítkové mrazy, a také rychle roste, takže často slouží k zpevňování břehů. Z ryze estetických důvodů si Rusové libovali ve vysazování střemchových hájů a protože se líbají pod jejich rozkvetlými korunami, platí u nich střemcha co strom lásky. Kdo ví, zda slavný Čechovův Višňový sad nebyl ve skutečnosti právě takovou mírně dekadentní součástí zchudlého sídla a připomínkou časů ztracené mladosti?

Domácí lékárna – nic moc!

Naše „sakura“ střemcha dobře odhání hmyz, protože v kůře, listech, pupenech a semenech obsahuje hodně látek, které nesnášejí ani četné bakterie. Kyanovodík, ta hořká vůně mandlí, kterou vydávají květy, může v silnější koncentraci u vnímavějších jedinců vyvolat dokonce nevolnost. Rostlina až na plodovou dužinu obsahuje glykosid amygdalin, který se štěpí na glukózu, benzaldehyd a právě kyanovodík. V kůře jsou také třísloviny, v plodech kyselina jablečná a citronová. Přes všechny tyto poklady není střemcha valným přínosem v zelené lékárně a také v kuchyni je spíš kuriozitou. Seveřanům slouží trpká dužina plodů jako základ marmelád, „vína“ a kořaliček. U nás se občas sbírají zralé plody bez stopek, kůra, květ a listy. Plody sušíme v troubě na šedesát a používáme proti průjmu (macerát z polévkové lžíce drcených plodů čtyřikrát denně po padesáti mililitrech). Listí zklidní žaludek, květ odhleňuje a mletou kůrou v lihu mažeme zlobivé klouby. Na koupele mohou revmatici použít také listy a květy. Prý kaše ze střemchy pomáhá na nehojící se vředy, ale vzhledem k tomu, co o keři víme, střemchy nikdy nedáváme moc a ne dlouho.

Vyznáte se v „dřevoléčbě“?

A pak je zde trochu záhadná alternativní léčba špalíky (brzy o ní napíšeme víc): při ní se dvojice svázaných špalků střemchy a jilmu pod matrací používá při potížích s žaludkem a svazek střechy a zimolezu proti průjmům. Princezny na hrášku to může tlačit do zad, ale jinak taková terapie neuškodí nikomu a fungovat snad bude alespoň lidem, kteří na podobné věci věří.