Hrůzostrašné holywoodské historky o útočících včelích rojích mají reálný základ, protože zkřížené brazilské včely se v Americe při svém postupu na sever nějakými hranicemi nenechávají omezovat. Nebezpečná je i sršeň asijská, kterou Francouzi náhodně přivezli v kontejneru s bonsajemi a teď se šíří rychlostí sto kilometrů za rok. Zabíjí včely a útočí i na lidi. A psát o tom, jak bolestivě nás dovedou v čase zrajícího ovoce zřídit vosy, je nejspíš zbytečné.

O našem včelařství („Vášně včelích králů“) a podivuhodném životě včel medonosných – Apis Melifica („V proužkovaném trikotu“ – hned v dvojím pokračování) jsme už psali. Včely nám ovšem nenadělují jen med, ale mohou nás i citelně bodnout žihadlem opatřeným zpětnými háčky. Jejich způsob boje bychom mohli přirovnat k sebevražednému útoku japonských pilotů kamikadze – včela, která bodla, zahyne. Její jed může ovšem být pro citlivé jedince hodně nebezpečný.

Nepodceňujme včelí jed

Jedový váček včely obsahuje asi tři miligramy tekutého jedu. Včela jím brání své společenství, protože sama po útoku hyne. Její jed působí v krevním řečišti, nervovém systému a ovlivňuje látkovou výměnu v lidském těle. Sice bylo prokázáno, že absolutně zdravý člověk snese i dvě stovky žihadel, ale alergii alespoň na některé složky včelího jedu má kde kdo. Náš organismus se vyvíjí a co nám nevadilo v dětství nás v zralém věku může i zabít. Záleží také na přechodné kondici – v oslabení příznaky nemoci, horku nebo po pár pivech můžeme mít nepříjemné problémy. Smrtelná dávka pro zdravého člověka jsou 2,8 mg na 1 kg tělesné hmotnosti.

Dostali jsme žihadlo

Včelí jed v těle způsobí popraskání buněčných membrán a v místě vpichu vyvolá zánětlivý proces. Protože jednotlivé složky jedu spolupůsobí, jejich účinek se násobí. Výsledkem je lokální bolest a napětí v okolí vpichu, otok, zarudnutí a svědění. Včelí jed obsahuje bioaktivní polypeptidy, enzymy, histamin, crotapotin a kyselinu mravenčí. Polypeptidy působí na buněčné membrány, vedou k rozpadu červených krvinek a ovlivňují srdce, mozek a míchu, vyvolávají křeče a v místě bodnutí zánět. Vzácností nebývá ani kopřivka, zvracení, závratě a celková zmatenost.

Jedová pumpa

Žihadlo často i s jedovým váčkem se po vbodnutí vylomí z včelího těla. Zařízeno je to tak, že se asi ještě minutu zavrtává stále hlouběji do rány. Protiháčky ho v tkáni pevně drží a z váčku se jed postupně přečerpává do rány. Proto je správné ho co nejrychleji odstranit – v nouzi třeba nehtem. Samozřejmě dáme pozor, abychom přitom jedovou zásobárnu do rány nevymáčkli. Dobré je místo vpichu ochladit, ideální ledovat, máznout cibulí, octem a nebo medem. Těm, jimž už bylo osmnáct, neuškodí proti svědění panák něčeho ostřejšího. Dobré je si ve stínu odpočinout, uklidnit se a dodat tělu tekutiny. Bodnutí může i dost rozsáhle zčervenat a opuchnout. Z v lékárnách dostupných přípravků je dobré ránu natřít chladivým Fenistylem a polknout tabletu protialergického antihistaminika (například Zyrtec, Zodac nebo Claritine, případně Dithiaden na předpis, po kterém však budete nejspíš poněkud ospalí).

Vosy a sršni

Řečené rady platí pro zdravého člověka. Pokud se jedná o alergika, kterému hrozí rozvoj anafylaktického šoku, a nebo jsou reakce organismu bouřlivější, je rozumné na nic nečekat a spojit se s lékařem. A nemusí se jednat jen o včelí žihadlo, ačkoliv je pravda, že jejich jed je mnohonásobně silnější, než jed sršní nebo vosí. Otrava po bodnutí hmyzem z řádu blanokřídlých se odborně jmenuje hymenopterismus. Nejvýznamnější zástupci aktivně jedovatých druhů hmyzu z tohoto řádu jsou sršňovití (vespidae). Zdrojem spousty otřepaných fórů je, že bodnout nás mohou pouze samičky, kterým se jedové žlázy vyvinuly z nefunkčních orgánů samčího rozmnožovacího ústrojí. Nejjedovatější jsou u nás sršeň obecná (Vespa crabro), vosa obecná (Paravespula vulgaris) a vosa útočná – dříve německá (Paravespula germanica). Složení vosího jedu je dost podobné jako u včel, ale koktejl je namíchán v jiných poměrech, jedná se totiž o predátory a žihadlo bez zpětných háčků mohou použít opakovaně. Vbodnutím aminokyselin kořist paralyzují. My můžeme zvracet, dostat průjem, a se sníženým krevním tlakem mít i dýchací potíže. Mezi řadou enzymů, které jsou ve vosím jedu obsaženy je i ten, který je v hadím jedu (o zmijích jsme toho víc napsali ZDE).

Kolik vos zabije člověka

Pro zdravého člověka nebude ani několik desítek žihadel nebezpečných. Ale kdo z nás je opravdu dokonale zdravý? V případě alergie na enzymy ve vosím jedu si věc stojí podobně jako se včelami. Stejně pokud nás vosa bodne do úst nebo do krku. Sršeň nás sice svou velikostí může pořádně vystrašit a také její bodnutí bývá bolestivější, ale s jedem spíš šetří. K prohlídce pozoruhodných vosích nebo sršních hnízd je přinejmenším dvoumetrová vzdálenost považována za víceméně bezpečnou – samozřejmě pokud u toho nehulákáte, nedupete a vůbec se pohybujete spíš jako ve snu.

Aby vás nebodly

Pokud se nechcete trápit s taháním žihadel a obkládáním opuchlin, je na místě zachovat několik doporučení zákona předběžné opatrnosti, což by si za uši měli zapsat především alergici, protože i mrňavé bodnutí pro ně může být znamenat velké problémy (v lepším případě).

* Vyhýbejte se piknikům s grilováním, neboť sladkosti stejně jako plátky studeného masa nebo třeba pivo přitahují vosy. Také pozor na už otevřené láhve, vypít vosu může být stejně smrtelné, jako etanolovou vodečku. Bodnutí do úst, jazyka nebo krku je skutečně zlopověstné.

* Je třeba dávat pozor na spadané přezrálé ovoce v parku i na zahradě. Nedoporučuje se přehrabování se v odpadkových koších či kontejnerech nebo nějaké bivakování na skládkách. Odpadky obecně přitahují vosy.

* A pozor na činnosti, při nich se člověk potí. Včely tyto naše „feromony“ velmi přitahují. Na druhé straně je podobně dráždí i některé silně parfemované deodoranty, jakož i vody po holení, spreje na vlasy a opalovací krémy.

* Než se na zahradě pustíte do sekání trávníků či stříhání živých plotů, přesvědčte se, zda se v nich neskrývají vosí hnízda, což ostatně platí i pro dělání pořádků na staré půdě, kterou mají rádi i sršni. Na takové práce si také neberte moc strakaté (ale ani černé) oblečení – bodavý hmyz nejméně rozčiluje bílá, zelená a hnědá. A moc se nemotejte tam, kde je včel mnoho, samozřejmě u úlů, ale větší opatrnost vyžadují i rozkvetlé květinové záhony. Raději nechoďte na boso.

* Nechovejte se jako pomatení strašpytlové, jakmile nějaký hmyz uvidíte. Mávání rukama a prudké pohyby vůbec v něm vyvolá pocit ohrožení a může zaútočit. A to také začne vypouštět prchavé látky jimiž přivolává pomoc. Když ale setrváte v klidu, odletí. Pokud bude vosa nebo včela přítulná a usedne na vás, prostě ji klidně odcvrnkněte. Rozhodně po ní neplácejte.