Na našem kuchyňském stole jakoby byly skoro samí přistěhovalci: při pátrání po původu spousty bylin, které už v našem jídelníčku zdomácněly, se zpravidla dostaneme do teplého Středomoří a pak ještě dál na východ. Platí to snad také o na pohled nenápadné pažitce (Allium schoenoprassum)? Ne. Trávu zmíněnou v titulku jen připomíná, je ale příbuzná s česnekem, a podle všeho je u nás skutečně už od pradávna doma – ovšem zrovna tak jako v Himalájích nebo Skalistých horách. Pažitka divoce roste i v Africe nebo v Austrálii. Když řekneme, že je stará jako svět, zřejmě se moc nespleteme. 

(2013)  *** Divokou pažitku nacházíme na horních tocích našich řek i u potoků. Je to rostlina vytrvalá a zcela mrazuvzdorná. Dorůstá asi do čtyřiceti centimetrů, její duté listy mají na průřezu kruhový tvar. Od druhého roku nám pažitka, kterou bychom nestříhali pro kulinární požitky, pěkně fialově pokvete, vyšlechtěné jsou i odrůdy bílé a zářivě červené a ty se pěstují opravdu výlučně pro ozdobu.

Skutečně roste jako tráva

Na záhonu můžeme vysít pažitku dost hustě časně zjara. Zpravidla se nám na zahradě hned v prvním roce podaří vypěstovat malé rostlinky i jako výhodný výchozí materiál pro nahrnkování a přirychlování přes následující zimu. Nemusíme pro ni hledat speciální místo, protože roste dobře skoro všude, ale když si připomeneme, kde ji můžeme v přírodě najít, je nám jasné, že  ideální budou půdy s dostatkem vláhy nebo s možností dodatečné zálivky. Před založením trvalého porostu nezapomeneme dát do půdy kompost. Také, až se chytne, pravidelně ji přilepšíme kombinovanými hnojivy. Jakmile ji však začneme seřezávat, vždy po sklizni s přihnojením pár dní počkáme. Protože sílí relativně pomalu, předčasnou sklizní narůstání oddálíme. Když se nám pažitka dobře ujme – a není důvod aby se tak nestalo – rozroste se tak, že po několika letech bude dobré trsy rozsadit. Na choroby si příliš nepotrpí (ostatně – kdo jí česnek, je taky zdravý), ale pokud se na ní objeví hnědavé povlaky rzi, je nejlepší celou kulturu zlikvidovat.

Nejsme u holiče

Možná by nás lákalo stříhat pažitku nůžkami, ale to bychom neudělali dobře. Lepší službu nám poskytne ostrý nůž, který stébla v místě řezu nezhněte. Listy seřezáváme tak, aby zbyly několikacentimetrové části. Pokud bychom totiž jich nechali příliš dlouhou část, zbytek listu částečně zaschne a už nebude tak jemný. Sklízet můžeme začít asi šest týdnů po výsevu. Pravidelnou sklizní se sice připravíme o půvabné květy, ale jsou chvíle, kdy je jídlo přednější (a jindy zase naopak, nicméně pokud chceme trs pažitky čistě pro ozdobu, musíme se rozhodnout a pak už své rozhodnutí neměnit). Pažitku bychom neměli řezat za deště, protože by rostlina mohla záhy začít hnít. Čím řežeme častěji, tím budou nové listy jemnější. Před zimou však už nesklízíme, aby rostlina měla čas se na nepříznivé období připravit.

Pažitka v kuchyni

V jejím využití mají před námi Číňané náskok bratru čtyři tisíce let, tak dlouho ji totiž prokazatelně k vaření používají. Ovšem jejich pažitka je proti naší, která se chuťově blíží cibulce, výrazně „česnekovitější“. Také ji vybělují na záhonu pod hrnci (jako se přikopčeně u nás pěstuje pórek), takže může chutnat jemně a nasládle. U nás se „šnytlík” uplatňuje jako součást polévek a v přízdobě různých jídel. Nařezané a jemně nasekané části lze přidat do na kostky pokrájené směsi s celerem, petrželí a mrkví a celkově pak zmrazit jako polévkovou zeleninu. Je možné zamrazit čistě i jen pažitku, ale před uložením do mrazničky bychom měli oprané části listů důkladně zbavit přebytečné vody, aby se kousky zmrzlou vodou nespojily a zůstaly co nejvíc sypké. Běžně se mrazí pažitka v nádobkách na led, ale chuťově to není ono, lépe je ji naložit do octa. To bychom ale měli dělat jen v případě velkých přebytků: nejlepší je určitě čerstvá. A takovou ji můžeme mít celý rok, i když ta ze zimního okna bude poněkud nedomrlá.

Uplatní se i v zelené lékárně?

Moc ne, respektive nepřímo, protože v ní obsažené éterické oleje dokážou probudit naše smysly a podpořit trávení. Konzumace pažitky, podobně jako česneku a nebo cibule, mírně snižuje krevní tlak. Z nutričního hlediska je bohatým zdrojem vitamínu C, kterého překvapivě obsahuje až třikrát víc, než třeba rajčata. A není to všechno: nechybí v ní ani vitamíny ze skupiny B, karoten a vitamín E. Významné je i zastoupení železa.

Zahrádka za oknem

Pažitka do polévky, salátů a nebo na vařené brambory je velmi vděčný kuchyňský doplněk a na parapetu se jí dobře daří. Neměli bychom ji však seříznout úplně, správné je nejméně pět centimetrů ponechat. Při společném pěstování v truhlíku s ostatním běžným kořením se jí povede jen středně, protože vyžaduje víc vláhy. Ale báječně se bude doplňovat s truhlíkovými květinami – působí totiž jako celkem účinný odpuzovač mšic.