Připomeňme si pohádku o tom, jak si tři prasata stavěla domy: první ze slámy, druhý z klacků a třetí z cihel. První dva domky drsňák vlk rozfoukal jako nic a prasata sežral. Na cihlový dům jeho mocný fuk nestačil, takže se dovnitř chtěl zkusit dostat komínem, spadl do kotle, uvařil se v polévce a prase snědlo jeho. Také vám mile pitomoučká pohádka s nádechem horroru připadá vůči stavbám pocházejícím z materiálu poskytnutého obnovitelnými zdroji nespravedlivá? Domečky ze slámy totiž  v mnoha ohledech splňují požadavky na zdravé bydlení. 

(2011) *** V době kdy vznikla přitom kryly střechy domů celkem spolehlivě došky a příslovečné teplo v chlévech, jejichž podkroví byla zaplněna uskladněnou slámou nebo senem, nebylo jen dílem dechu a procesu trávení ustájených zvířat, ale především izolačních schopností přítomného steliva a krmiva. Řezanka, přidávaná do nepálených cihel, sloužila také dobře a teploučké domy z vepřovic stály skoro všude. Až tři čtvrtiny energie, kterou v domácnosti spotřebujeme, připadá na vytápění, přičemž stěnami tepla ztrácíme téměř čtyřicet procent. Kdyby měla stěna z „tradičních“ cihel vyhovět současným normám, musela by být silná jako zeď do hladomorny: plný metr a sedmdesát centimetrů. Nové konstrukce zdicích materiálů ale umí v tomto ohledu kouzla. A k zateplení starých rekonstruovaných staveb můžeme použít nejrůznější izolace. V zimě nám bude teplo a v létě nás ochladí.

Výborné, ale…

Asi nejčastěji používáme izolanty z pěnového polystyrenu, minerální či skelné vaty nebo polyuretanové pěny. Dík masové produkci je jejich cena relativně malá. To ale nelze říct o ekologických nákladech výroby. V součtu to asi zdravé bydlení nebude. Pěnový polystyren je relativně levný, ale jeho životnost je zase kratší, než životnost celé stavby. Vyrábí se navíc z ropy, což je energeticky náročné. Vznikají přitom karcinogenní a na nervovou soustavu negativně působící emise. Výhrady vůči energetické náročnosti platí i pro jinak výbornou skelnou a minerální vatu. Při složité výrobě izolačně vynikajícího polyuretanu také vzniká řada škodlivin – polyizokyanáty, fosgen a oxid propylenu.

Čím se také chrání ve světě

Tady vzniká významný prvek pro zdravé bydlení, sláma.

V Kanadě a ve Skandinávii mají skvělé zkušenosti s izolacemi z papírových vloček, které navíc výborně pohlcují hluk. Vyrábějí je ze starého novinového papíru – tedy druhotné suroviny. Proto nejsou drahé ani energeticky náročné. Na stavby pro zdravé bydlení použít můžeme i další materiály. Bavlna je dobrá, ale ekologické náklady narůstají dopravou z pěstitelských oblastí v střední Asii a východní Africe. Podobně jako u ovčí vlny, dovážené hlavně z Austrálie nebo Nového Zélandu. Nebo u kokosového vlákna z Cejlonu, Indie, Malajsie a Tanzanie. Vynikající vlastnosti má korek, pro který hovoří to, že se jedná o přírodní obnovitelnou surovinu, jejíž pěstování má navíc pozitivní vliv na půdu. Problémem je zase jeho monokulturní pěstování, náklady na dopravu a u nás i vysoká cena.

Co roste doma

Výchozí surovinou pro výrobu k přírodnímu prostředí šetrných dřevovláknitých desek je odpadní dřevo. Kromě desek, do nichž se přidává bitumen nebo jeho náhražky na bázi přírodních pryskyřic, se ale moc nehodí k izolaci vlhkých prostor. Jejich účinnost je také nižší, než u minerální a skelné vaty. Len se používá v podobě plsti, desek, nebo volně sypaný. Jedná se o domácí přírodní surovinu, vzhledem ke své odolnosti pěstovanou bez použití hnojiv. Má velkou perspektivu, podobně jako konopí (!), které produkuje velké množství hmoty a kromě tepelné izolace dobře chrání i před hlukem a vibracemi. A pak je tu sláma…

Půl tuctu důvodů, proč to zkusit se slámou

Stavba ze slámy vykazuje nízké energetické náklady na stavbu a v užívání i malé nároky na vytápění. Půlmetrový balík slámy totiž izoluje stejně jako třiceticentimetrová vrstva polystyrenu. Náklady na dopravu z pole na stavbu jsou v porovnání třeba s cihlou legrační. (Počítat totiž u ní musíme převoz z místa těžby hlíny do cihelny a pak přes síť obchodníků na staveniště.) A jaká je životnost takových domů? V Nebrasce postavili slaměnou školu o jedné místnosti již v roce 1886. Dodnes tam stojí ze slámy kostel, ve Francii experimentují se zahradními stavbami, s rodinnými domky v Kanadě, Kalifornii i na Urale.

Takže shrnuto:

1. Spoříme energii – sláma je dobrý tepelný izolant, vrstva 50 cm slámy odpovídá 30 cm polystyrenu, což je docela slušný ukazatel: proti konvenčním stavbám splňujícím normové požadavky protopíte asi polovinu.
2. Není to drahé – v porovnání s klasickým stavebním materiálem je sláma levná a další úsporu představuje potřeba menšího vytápěcího systému.
3. Všechno je po ruce – protože slámu lze vesměs sehnat blízko stavby, jsou náklady na dopravu minimální.
4. Šetříme suroviny – ložiska cihlářské hlíny a vápence se jednou vyčerpají, ale sláma? Je to přírodní obnovitelný zdroj.
5. Ekologicky je to nenáročné – cihlářské nebo cementářské provozy spotřebují spoustu energie, znečištění dopravou materiálu je minimální, doslouživší stavbu můžeme prostě „zkompostovat“.
6. Práce je snadná a dobře přibývá – ze slámy se dá stavět svépomocí. Když pomůžou kamarádi (nejspíš ze zvědavosti, co jste si to zase vymysleli), jde to opravdu rychle.

Lucerna? Jo!

Využití slámy není  ve skutečnosti ani u nás nějakým výstřelkem: podle výzkumů odborníka na „slámování“ Jakuba Wihana jsou některé příčky v ve své době nejmodernější pražské stavbě – železobetonovém paláci Lucerna z omítnutých lisovaných slámových panelů. Prvním slaměným novostavbám u nás je víc než deset let. Pokusně ekologické sdružení Rosa tenkrát postavilo přízemní hospodářskou budovu 6 x 6 metrů nedaleko Českých Budějovic. Lze sice stavět i samonosné slaměné stěny, ale tady slámu použili jako výplň mezi nosnou dřevěnou konstrukcí, celoslaměná stavba po zatížení krovem si totiž několik měsíců sedá. Na základové betonové desce experimentátoři vztyčili dřevěnou konstrukci, do které ukládali balíky slámy 30 x 50 x 60 cm, jaké běžně dělají starší zemědělské lisy na slámu.

Slaměný dům

Jako u hliněného domečku začali od střechy, protože pokud by sláma zmokla, hrozilo by, že by balíky napadla plíseň či houby. Balíky umisťovali na výšku a kvůli stabilitě je přivazovali k laťovému roštu, nabitému na nosné konstrukci. V místech, kam nebylo možné balík nacpat celý, ufikli ho motorovou pilou. Rámy oken přišroubovali k nosné dřevěné konstrukci a okna použili špaletová s dvojitě zaskleným vnějším křídlem. Strop budoucího skladu izolovali čtrnácti centimetry minerální vaty Orsil. Pokud byste zeď pouze omítali, je možné ji z obou stran zpevnit rabicovým pletivem, které poslouží jako nosič budoucí omítky, ale tady slaměné stěny obezdili plnými pálenými cihlami na výšku, kotvenými k nosné dřevěné konstrukci: ty se lépe a úsporněji omítají a také chrání slámu před požárem, akumulují teplo a tak zvyšují tepelnou stabilitu místností.

Sláma a počítač

Protože se jednalo o experimentální stavbu, jednu z vnitřních stěn neobezdili, ale obložili samonosnými slámokartonovými panely Stramit ze slisované slámy a silného papíru (což je možné i k tepelné izolaci stropu). Měření automatickými čidly prokázalo, že dům je velmi dobře izolovaný. To je významný moment pro zdravé bydlení. Vnitřní teplota prakticky nezávisela na teplotě venku a měnila se jen podle výkonu topidla. Měření prokázalo, co slibovat počítačový model, totiž že sláma má tepelně izolační vlastnosti srovnatelné například s korkem. Takové laciné domy by si mohli stavět nejen příznivci tzv. biologického bydlení, ale šly by je rychle budovat třeba i po živelných pohromách, protože právě většina nouzových staveb je neblaze proslulá vysokou spotřebou energie. Ta zde nehrozí. Od dob jihočeského experimentu sledujícího trendy pro zdravé bydlení vznikla slaměných staveb spousta. Od technických budov, přes domy obytné a nejnověji například autobusovou zastávku.  Stále se aktualizuje i podrobná databáze hliněných domů na webu.

O myších a lidech

Ze slámy se stavět dá a ne, že ne! Byla to ostatně jen pohádka o vlku a prasátkách…  Ani úsloví „hoří jako sláma“ tak docela neplatí. Slaměné balíky v případě stavby od Budějovic z obou stran chrání cihlová zeď, která dobře ohni vzdoruje, a dokonce i stěna, kterou obložili jen slámokartonovými panely, má požární odolnost třicet minut. Poté, co odhoří povrch balíku, omezí popel přístup vzduchu a sláma jen doutná. Zkázu by nicméně zřejmě dokonala až hasičská stříkačka… Pokud vás trápí otázka, jak na slaměný dům reagují myši, jejichž šustot kolem stohů je pověstný, můžete být klidní: Navzdory tomu, že domek stojí hned vedle pole, není zde pro ně nic k snědku – sláma je dobře vymlácená a v domku se podle protokolu „nevytváří potravinově atraktivní činnost pro hlodavce“. Takže tu prostě ani myši nejsou. Většímu rozvoji slaměného stavění tedy zřejmě nejvíc brání naše nedůvěra a přehnaná opatrnost v hlavách některých držitelů razítek potřebných na stavebním povolení. Obé ovšem mohou mít podvědomý původ v shora zmíněné staré pohádce na dobrou noc.