V Česku se můžeme těšit z osmnácti druhů vrb a zaplať pánbůh za ně, protože na čem by jinak vysedávali při měsíčku naši vodníci? Vrba jako měsíční strom měl prý i své kněžky. Dopravní prostředek čarodějnic – košťata zpravidla březová – svazovaly vrbovým proutím. Na Květnou neděli lidé světili v kostele opentlené věnečky z kočiček pro štěstí. A jak se plete pomlázka? Ovšem je zde prý i domněnka, že vrba pro jistou mnohoznačnost přináší smůlu – jak zřejmě komu, tak si vyberte.
Kdo ví něco o důležitosti rovnováhy v přírodě, nebude si vrbu ošklivit proto, že na ni vědci napočítali 183 druhů hmyzu, hub a dalších často ne zrovna vábných organismů, kterýmžto počtem je vrba jedním z nejbohatších stromů ve střední Evropě. Navštěvují je vědci, ale též ptáci a v jejich dutinách hnízdí netopýři, myši, plchové i kuny. Kvetoucí vrby představují pro po zimě vyhladovělé včely první dobrou pastvu.
Strom veskrze užitečný
Na pastvinách vrby chránily dobytek před sluncem i větrem a vrbové listí je oblíbeným zeleným krmivem pro skot, zajíce a králíky. Jejich kořeny zpevňují břehy vodních ploch a toků. Z prutů se nepletou jen pomlázky, ale dříve i ploty a ohrady pro zvířata, hlínou omítané vnitřní příčky ve vesnických staveních a především se z nich pletly a pletou nůše a koše. Na košíkařinu se jejich pruty seřezávaly v ročním až pětiletém cyklu, ostatně pokud se vrby neprořezávají, koruny neúměrně ztěžknou a rozlomí se. Také násady na pracovní nářadí z vrbového dřeva byly lehké a neklouzaly v dlaních, protože dobře sály pot. A často byly z vrbového dřeva vyrobené i oje k povozům.
Co říká tak řečený keltský stromoskop
Lidé do tohoto stromu keltskou magií zakleti vůbec nejsou bytosti jednoduché. Soudě z pověstí – jsou to vděční naslouchači a tak je z jedné strany vidíme jako citlivky mimořádně asertivního chování vůči druhým. Představují však zároveň vnitřní svár a nevypočitatelné chování. Ve sporu dobře odhadnou protivníkovy slabiny a sejmou ho bez pardonu. Couvnou tam, kde ucítí sílu. „Vrbouni“ jsou dobří psychologové, ale též zdatní manipulátoři. A vědí, jak chutná život a rozhodně nejsou askety. Občas se zachovají neracionálně. Změní zaměstnání, kde je jim dobře, přestěhují se do tramtárie, uprostřed úspěchů propadnou depresi. Velmi milují, ale přesto žití s nimi není med. Občas okolí překvapí zcela nezištným a někdy i dost obtížným činem na hranici sebeobětování pro bližního… V gruntu to jsou charakterní poctivci. Bývají při relativně solidním zdraví dlouhověcí. Vrby a partnerský keř šípková růže (Rosa canina) mají své dny od 1. do 10. března a od 3. do 12. září.
Vrba v lékárničce
V březnu a dubnu tedy na počátku vegetace loupeme vrbovou kůru z dvou až tříletých větviček, protože ta obsahuje salicin tlumící bolest. Je to už skoro půl třetího tisíciletí, co vrbu doporučoval Hippokratés proti revmatismu. Kůra byla takovým acylpirinem našich předků, protože salicin, který obsahuje, působí dezinfekčně, protizánětlivě, snižuje horečky, staví průjmy, posiluje nervy a funguje prý i proti nespavosti. Na čaj použijeme lžičku drcené kůry, kterou pět minut povaříme a za dvě hodiny vypijeme po lžičkách. Jako prášek se kůra používá třikrát denně na špičku nože. Na odvar ke koupelím a obkladům v půllitru vody čtvrt hodiny vaříme třicet gramů kůry a užíváme ho na staré rány a vředy. Item jako kloktadlo. A poutníkům se už pradávno vrbové listí doporučovalo do tlačících bot, krasotinky se pak odvarem zbavovaly lupů ve vlasech.
Pletení pomlázky
V našich nářečích si tento podivuhodný nástroj k předání svěžesti probouzející se přírody člověku a k jarnímu rozproudění krve (a také k omlazení ženského těla) našel spoustu pojmenování, takže vedle české pomlázky spíš hranaté a oblejšího moravského tatara máme tu mimo jiné i mrskačku, karabáč, pamihodu, čugár či žílu. A nebyli by to psychoanalytici – ti šťastní lidé, aby ve velikonočních symbolech nenašli znaky pohlavního aktu, kdy vejce znázorňují ženský princip a pomlázka penis.
Jak na to
Plést budeme zpravidla z osmi prutů, ačkoliv princip umožňuje použít jakýkoliv sudý počet od šesti nahoru. Hodí se nám krom nože provázek a pro pevné utažení svěrák anebo kamarád. Staří praktici ovšem pletou od sebe a rukojeť opírají o břicho. Klasickými pruty na pomlázku jsou z vrby bílé (Salix alba), které jsou navzdory jménu zpravidla žluté, olivově zelené, světle hnědé či načervenalé. Smuteční vrby z parků mají pruty moc měkké, začerstva se z nich plete skvěle, ale jakmile seschnou, lámou se. Na botanickém určení prutů ovšem ve skutečnosti až tak nezáleží, protože poslouží i líska, jde hlavně o pružnost prutů. Obtočte je přes ruku nebo prostě ohněte nejmíň o devadesát stupňů, pokud to půjde snadno a neprasknou, hodí se.
Důležitý výběr proutků
V březnu už bývají proutky narašené, což nám může práci trochu zkomplikovat. Na pomlázku ustřihneme nebo ostrým nožem uřízneme asi dvanáct metrových prutů, protože pleteme z sice z menšího počtu, ale je dobrá rezerva. Dolní síla prutů je ideální menší než půl centimetru, jinak se nám rukojeť pravděpodobně nepodaří dostatečně utáhnout. Proutek na ovinutí rukojeti bude tenký a co nejdelší. Můžeme na ni (a též na horní zakončení) ale použít šén – rozštípnutý a oloupaný silnější prut. Pokud se do práce nedáme hned, namočíme pruty ve vaně. A před vlastním pletením je cvičně v prstech zprohýbáme, aby se staly vláčnější.
Začínáme držadlem
Ať už pleteme naši mrskačku z jakéhokoliv počtu prutů (v Čechách sudý počet, moravský tatar s vložením lichého prutu), držadlo uděláme stejně. Tenčí prut omotáme kolem konce připraveného svazku, který sklepneme o stůl, tak, že dovnitř svazku zasuneme silnější konec ovinovacího prutu. Vyvedeme ho ven a obtáčíme svazek od konce vzhůru v délce nejméně sevřené dlaně. Tenký konec zasuneme do svazku, takže se při pletení vlastní žíly vlastně stane součástí pomlázky. Držadlo je taková základna pomlázky a proto je důležité,aby bylo dobře utažené. Kdo se se stylovým držadlem z prutu nechce trápit, nemusí, a konec pomlázky omotá a stáhne přírodním motouzem nebo lýkem.
Samotná pomlázka
Začneme tím, že pruty rozdělíme na polovinu a rozložíme do vějíře. Pleteme z nich copánkovým způsobem. Proutky držíme až u splétaného místa a pořádně je utahujeme směrem od sebe do stran. Vybereme šest (osm, deset, dvanáct) stejně silných a dlouhých proutků a jeden proutek na držadlo, vložíme do sklepnutého svazku proutek na omotání držadla a omotáváme. Oplet ukončíme vtažením mezi proutky, ze kterých budeme plést pomlázku. Svazek šesti prutů rozdělíme po třech do každé ruky pěkně vedle sebe. Pak krajní proutek z pravé ruky provlékneme středem mezi proutky levé a vrátíme zpět, ale na druhý kraj. To samé provedeme s proutky v levé ruce. A tak opakujeme až na požadovanou délku pomlázky, a nebo dokud nám délka proutků stačí. Asi deset centimetrů před koncem skončíme pletení ze všech dvakrát tří proutků křížením přes sebe. Z jejich špiček uvážeme uzel či konec zajistíme ovázáním a otočením motouzem.
Tatar
Znalci pletení moravského tataru tvrdí, že celý fígl je ve vložení středového prutu, jakési osy, a jeho obtáčení. Při držení špičky k sobě radí vzít horní proutek a, přetáhnout ho přes sousední. Pak obtočit kolem středového a vrátit dolů. Ttéž z protilehlé strany, jen pozor na to, aby polovina obtáčela osu vždy jakoby shora a druhá zezdola. Jen tak se mohou jednotlivé otočky správně spirálovitě seřadit. Jak nakonec, co se pentlí týče, pomlázku či tatar ozdobíme, je už opravdu jen na nás.
Vyrostly nám pomlázky
Když jsme pletli z čerstvých proutků a koledovali spíš symbolicky, takže jsme z prutů nevymlátili všechny pupeny, zasadíme pomlázku na zahradě asi dvacet čísel do vlhčí půdy. Nejspíš se neujmou všechny proutky, ale nešť: zpravidla nám nakonec vyroste pozoruhodná zkroucenina a za pár let z ní nařežeme vlastní pruty na pletení košů i další pomlázky.