Z dvanácti měsíců je prosinec jiný nejen tím, že jím rok vrcholí: naplňují ho především naše očekávání. Pojmenování tohoto času Advent znamená Příchod. Než nastane Štědrý večer, čekáme až klenbu noci spojí symbol nového začátku, betlémská hvězda, a začnou Vánoce. Samozřejmě, nikoliv se založenýma rukama.
Toto období adventu vyznačuje horečná snaha stihnout, co se ještě dá v práci i doma. Ale je rozumné ke dnům míru a klidu doklopýtat zchváceni a s nervy na nitce? Nabízíme několik receptů na drobná tvůrčí zastavení: při nich zaměstnáme představivost i šikovné ruce. Když do nich zapojíme i další členy rodiny, bude dobře, protože společné úsilí přináší i společnou radost, která se nesčítá, ale násobí.
Každá neděle má jméno
Že je prosinec měsíc jiný dokazuje i to, že jeho neděle mají jména: železná, bronzová, stříbrná a zlatá. A každé z nich patří jedna hořící svíce na ozdobeném adventním věnci. Zvyk pochází z poloviny devatenáctého století z Hamburku. Vše směřuje k svaté noci – Vánocům, od sedmého století významnému křesťanskému svátku, který navázal na pohanské oslavy zimního slunovratu.
Co se má a co zas ne
Naši předci (a jistě je v tom můžeme směle následovat) by ani za nic čtyřiadvacátého prosince nepsali milostné dopisy, protože to prý víc, než jistě přináší smůlu. Vyhýbali se i praní, nebo čištění chlévů, protože dobytek by napřesrok kulhal. A kdo by v tento den cokoliv šil či pletl, se zlou by se potázal – sežraly by mu to myši. Má se však za to z pušky střílet na Měsíc. A štěstí přenese nejen chleba toho dne upečený, ale i čerstvě snesené vejce.
U štědrovečerního stolu
Důležitou součástí Štědrého dne je společné setkání u prostřeného stolu. Večeře má začínat ve chvíli, kdy na nebi vyjde první hvězda. Na štědrovečerní ubrus anebo pod něj patří trocha slámy, přivolávající štěstí a budoucí dobrou sklizeň, a k přivolání bohatství pár rybích šupin pod talířem. Postní původ pokrmů připomíná ryba v jakékoliv podobě, která by neměla chybět. Tradiční je chléb, z něhož má každý přítomný sníst alespoň kousíček. I to, že slavnostní večeři předchází modlitba nebo přípitek hlavy rodiny, činí z ní obřad – něco mimořádného.
Zelený stromek, bílé jmelí
Poprvé je Štědrý večer zmiňován v cechovní kronice města Brém v roce 1570 a již o třicet let později máme záznam o tom, že se stromkem ozdobeným jablky a sýrem obcházeli krejčovští tovaryši večerní švýcarskou Basilej. V Praze se ozdobená vánoční jedlička poprvé objevila roku 1812, ale teprve od roku 1860 svítí na stromečcích svíčky. Vánoční jmelí chrání před ohněm a brání přístupu čarodějnic a zlých duchů, nese štěstí, odvahu, lásku a také podle Keltů zajišťuje plodnost. Dveře zdobil i břečťan a cesmína, spletené do věnce a ozdobené stuhami.
Rozbalujeme dárky
Původně Vánoce znamenaly soudržnost rodiny, lásku, porozumění a radost. Dárky se nedávaly žádné. S tím přišel až v době reformace Martin Luther a dostávaly je jen děti, teprve později hospodář tento večer obdarovával domácí chasu za celoroční práci. Jednalo se jablka, ořechy a sladké perníky, symbolizující moudrost, štěstí a zdraví, od dvanácti let někde děti dostávaly po stříbrné či zlaté minci, která jim měla přinést bohatství.
Zvyky a věštby na Štědrý večer
Ještě před zachumelenou cestou na půlnoční mši a k Betlému – ten první, živý, prý uspořádal v roce 1223 František z Assisi – byl čas na obyčeje, směřující k předvídání budoucnosti. Tak například tvar jádřince v napříč rozpůleném jablku nám prý prozradí, s čím můžeme počítat: pravidelná hvězdička znamená, že všichni se za rok sejdou ve zdraví, kříž, že někdo těžce onemocní anebo zemře. U louskaných ořechů je tomu podobně, záleží na zdraví jádra. Prázdné skořápky pak lze doplnit oharkem svíčky a pouštět je v umyvadle – drží-li se lodičky u sebe, bude rodina pohromadě a lodička toho, kdo se vydá do světa, odpluje.
Co přinese nový rok?
Sedláky zase zajímalo, kolik z dvanácti jablečných jadérek zůstane na hladině, protože tolik suchých měsíců napřesrok bude. Z tvarů roztaveného olova nalitého do vody lze prý též úspěšně věštit. Svobodné dívky házely střevícem přes hlavu: dopadl-li střevíc patou ke dveřím, zůstaly doma, když špička směřovala ven, provdala se. Skoro zapomenutý je starý slovanský zvyk mazání si tváří medem k zajištění toho, aby nás měli všichni rádi a aby se nám v nastávajícím roce dařilo.