Spor o to, kdy jsou Mazury a Stara szkola nejkrásnější, asi nerozhodneme. Odkazujeme proto jen na naše texty o jarním příletu čápů, kdy zdejší louky nejvíc voní (ZDE), o letních toulkách a koupání (ZDE), i o zimních radovánkách, hlavně plachtění na ledě (ZDE). A abychom kalendář neošidili, doplňujeme dnes náměty pro strakatý mazurský podzim. Důležité je ovšem mít přívětivou základnu. Zvolili jsme rodinný hotel „Stara szkola“ (ZDE) na břehu jezera Harsz.

(2013) *** Oblá úbočí nad jezery na jaře zdobí zářivá žluť polí řepky a rozkvetlé pastviny. Na podzim se do barev obléknou listnaté lesy plné hub a aleje mnohdy ctihodného věku, které jsou pro zdejší krajinu charakteristické. Pokud vyjde stálé počasí indiánského léta, je zde opravdu krásně. Nutno ovšem přiznat, že vzhledem k tomu, že jsme na severu, jsou zdejší dny ještě krátší než u nás. O to lépe se pak u krbu v červené staré škole plánují výlety po mimořádně zajímavém okolí.

Jezero Harsz 

Jezero skládající se ze dvou průlivem spojených částí má rozlohu 218 hektarů. Krátkým kanálem dnes změněném v blátivou strouhu bylo spojeno s jezery Šwiencajty a Mamry.  Dno je písčité místy s jílem. Mírně vyvýšené břehy ze severu lemuje les, jinak je obklopeno poli a loukami. Podvodní vegetace je nesouvislá. Ačkoliv průměrná hloubka jezera je dvacet metrů, v nejhlubším místě dosahuje sedmačtyřicet metrů, což ho řadí k nejhlubším mazurským jezerům. Pro případné potápěče jsou důležité i dva následující údaje: v jezeře nejsou žádné proudy a viditelnost je zde střední, tedy pět až deset metrů. Rybáře pak může zajímat, že se zde hojně loví cejni, okouni, plotice a síh malý.  Ovšem králi zdejšího jezera jsou jednoznačně kapitální štiky. Existuje projekt právě z tohoto jezera za finanční spoluúčasti Evropské unie vytvořit speciální rybářský rekreační revír v rámci Mazurského rybářského centra. Místní takový nápad většinově podporují.

Ves u jezera, Mazury a Stara szkola

Vzhledem k usnadnění orientace milovníků historie a složitému dějinnému vývoji Mazur uvádíme i původní místopisné názvy. Ten vesnice Harsz založené roku 1550 vychází ze starého pruského názvu jezera. Na starých mapách sídlo najdeme jako Haarszen, což ale stačilo jen do roku 1939, kdy nacisté změnili způsob psaní na Harrschen (nedaleké Pozezdrze – Passessern dokonco překřtili na opravdu německy nezpochybnitelný Grossgarten). Místní obyvatelé po věky živilo zemědělství a rybolov. Ves měla hřbitov, hospodu a od 18. století i dřevěnou školu, kterou o sto let později nahradila cihlová. Pro nás Mazury a Stara szkola jedno jsou. Po jejím zrušení na přelomu tisíciletí ji paní Anna přeměnila na stylový hotýlek s čapím hnízdem na střeše a malou uměleckou galerií v bývalé šopě. Po našem – Přiďte pobejt!

Okowizna

Na seznam památek se dostal i stylově problematický novobarokní zámeček nedaleko Harsze v Okowizně (Numaiten). Vznikl ale až po první světové válce. Postavil ho na spáleništi původního rodového sídla Hohendorffschenů jeho nový majitel, jistý Benno Hagen. Velmi úspěšné zde hospodářil na čtyřech stech hektarech polností a luk a asi padesáti hektarech lesa. Statek se soustředil na krávy, vepře a ovce, žito a brambory. Především byl známý zdejší chov koní, sto dvacet kusů nejušlechtilejšího evropského teplokrevníka trakénského plemene. Na internetu najdou němčiny znalí zájemci vzpomínky Hagenovy dcery Sussane, které dobře přibližují meziválečný život na statcích východopruských junkerů. Hagen zemřel roku 1938. Za války – kdy se v blízkosti Hitlerova hlavního stanu chtěl ometat kdejaký hlavoun, se na zámeček nastěhovali úředníci jednoho odboru říšského ministerstva zahraničních věcí.

Bývalá cihelna

K hospodářství patřila i cihelna na šíji mezi jezery Harsz a Mamry. Hagen ji koupil od nějakého Hampela, zmodernizoval ji a změnil ve velmi prosperující podnik. Cihly odsud hlavně do Giżycka (Lötzen) dopravovali na člunech z borového nebo dubového dřeva tažených remorkérem. Jeden takový člun – odhadem stoletý, sedmnáct a půl metrů dlouhý, široký tři metry a s dvoumetrovými borty – byl potápěči nedávno nalezen v jezeře Niegocin. Zakonzervovalo ho v hloubce kolem patnácti metrů jezerní bahno. Sama cihelna celkem ve zdraví přežila druhou světovou válku. Když na konci dvacátého století skončila činnost, uvažovalo se o tom tento fascinující objekt industriální architektury nějak zachovat. Než se podařilo zajistit mu ochranu, lidé cihelnu rozebrali.  (Jsou v tomto Mazury a Stara szkola výjimečné? Nápadně to nepřipomíná osud četných zajímavých staveb především průmyslové architektury i u nás?) Ale i tak jsou zbytky pecí fascinující. Existuje velmi zajímavý projekt projekt jak ruiny přetvořit na školu řemesel, ale pohříchu se nic v  tomto směru stále ne a ne a neděje…

Mazury – Lovecká výšina

Některé své úředníky nechal nacistický ministr zahraničí Ribbentrop (sám se nastěhoval na zámek Sztynort)  ubytovat dokonce až u Wengorzewa (Angerburg). Posloužilo mu sportovní středisko „Waldhaus“ vybudované pro mistrovství Německa v jizdě na ledních jachtách – bojerech roku 1935. Středisko za války spravovalo armádní velení. Zdejší původní lesní hospodu Jägerhöhe čili „Wzgórze Myśliwych“ otevřeli roku 1927 s deseti jedno, třinácti dvou a třemi trojlůžkovými pokoji. Správný místní název by byl ale spíš „Střelecká“ a ne „Lovecká výšina“, protože se zde před první světovou válkou nacházelo cvičiště Desátého regimentu jízdních střelců. V nóbl restauraci a hotelu se scházeli divní lidé. V návštěvní knize, která se zachovala, jsou podpisy bratří Himmlerových, maršála Keitla, ministra Ribbentropa a dalších. Postupně rozestavované zařízení bylo jistě velmi populární, a tak  počtem fotografických zobrazení představuje pravé požehnání pro sběratele starých pohlednic. A protože zdejší krajinu považovali generálové za obzvlášť vhodnou k měření síly svalů, nad jezerem nedaleko najdeme půvabnou vyhlídku s udržovaným hřbitovem už z Velké války, na němž v posmrtné svornosti spočívají vzájemně se zde zabíjející císařští pruští a carští ruští vojáci.

Sídlo Joachima Ribbentropa

Z Okowizny přes Harsz k Sztynortskému zámku vedla silnice už dřív nepochybně důležitá, protože ji pruská vojenská správa nechala vydláždit již roku 1915. Průliv mezi jezery Kirsajty a Dargin překonávala prý po zdvihacím mostě. Ocelová sto dvacet osmi metrová konstrukce, která ho nahradila, představuje nejdelší most na Mazurách a je dostatečně vysoká, aby pod ní musely skládat stožár jen největší plachetnice. Do zámku Sztynortu (Steinort) Ribbentrop přibyl na začátku června 1941. Z Berlína to vzal přes Varšavu a z bývalého německého velvyslanectví odvezl na zámek stylový nábytek. Také se zaopatřil několika vagóny vína, osobní sekretářkou Margaretou, ochrankou, pobočníky a kuchaři. Z toho, co si do deníku poznamenal italský ministr zahraničí hrabě Ciano když v Sztynortu Ribbentropa navštívil vyplývá, že nejbližší  úředníky svého ministerstva nechal ubytovat v narychlo postavených dřevěných barácích. Šlechtické rodině Lehndorffů jimž zámek patřil ponechal jedno křídlo. Zdejší hrabě se připojil k atentátníkům na Hitlera a po neúspěchu akce byl zastřelen.

A ještě obnovenou železnicí přes Mazury

Pěkně vedená trať z Ketrzyna (Rastenburg) do Wengorzewa (Augenburg) byla zprovozněna roku 1907. Za druhé války zde jezdily speciální „ostře sledované“ vlaky mezi Hitlerovým hlavním stanem „Vlčí doupě“ v Gierloži (Görlitz), bunkrem „Wendula“ šéfa říšské kanceláře Lammerse v Radziejach (Rosengarten), Ribbentropovým Sztynortem (v dnešní zastávce Kamionek Wielki stával Ribbentropův speciální vlak „Westfalen“) a štábem wehrmachtu v Mamerkách. Kyvadlovou dopravu mezi těmito body obstarávala tenkrát dvouvagonová motorová souprava. Po roce 2000 byl provoz na trati omezován až ustal docela. Nově byl naštěstí obnoven péčí sdružení železničních nadšenců pro letní víkendový  provoz.

P.S.

O dalších možných výletech z Harsze jsme již psali. Jen Mazury  a Stara szkola je pro vás málo? Pravda – podzim, kdy koupání už neláká, je příhodnější k toulání. Některé tipy připomínáme. Mohou jimi být milovníky záhadných jevů vzrušující pyramida v nedaleké Rapě (ZDE), mazurský skanzen lidového umění a řemesla ve Wengorzewie (ZDE), cihlová pevnost „Boyen“ v Gižycku (ZDE), bunkry německého hlavního armádního  velitelství  v Mamerkách (ZDE), nebo Hitlerovo „Vlčí doupě – Wolfschanze“ (ZDE).

Mazurská jezera trochu encyklopedicky

V mazurských jezerech je soustředěna čtvrtina veškerých vodních zásob Polska. Jezero Mamry se 102,4  čtverečními kilometry v bezprostřední blízkosti Harsze je druhým největším polským jezerem. Mazurská plavba provozuje více než 200 kilimetrů turistických linek. Pestrá mazurská krajina vznikla jako výsledek pohybu skandinávského ledovce, který opakovaně přicházel a ustupoval. Válcoval tuto oblast a vytvářel na svém čele morény. Zanechával za sebou bludné balvany žuly až z ostrova Gotland, ale také bažiny, rašeliniště i písčiny z materiálu neseného vodou z tajících ledovců. Klimaticky se na Mazurách prolínají mořské a kontinentální klima. Zima průměrně trvá kolem sto dní. Nejvíc slunce je v červnu, červenci a srpnu kdy se průměrná vzdušná vlhkost jezerní oblasti se pohybuje kolem 80, v zimě až 90 %. Specifické jsou zde jihozápadní větry a překvapivé náhlé změny počasí.

Mazury a Stara szkola – západ slunce nad jezerem Harsz