Dnes přenecháme globální handrkování o tom, zda po globálním oteplení přijde globální ochlazení a nebo bude teplo ještě větší těm, kdo se vyznají. Počasí si udělá stejně co chce, i když si kvůli němu klimatologové mezi sebou a pak s politiky vjedou do vlasů. Jejich řeči nás neochladí. Vysoké letní teploty přitom mohou být doslova osudové: jen si vemte například malé děti anebo seniory, u nichž termoregulace ještě (a nebo už) správně nefunguje. Ani v bytě se před horkem bez nějakých opatření (nejlépe klimatizace)  neschováme.

(2011) *** V zimě kdekdo fňuká po sluníčku, ale čeho je moc, toho je příliš, takže v létě nás může i zabít. Teplota v interiéru by neměla stoupnout víc, než je bezpečné. Základní opatření jsou přitom jednoduchá a udělat je můžeme snadno.

Staré dobré závěsy

Na přímé sluneční paprsky vyzrajeme venkovní žaluzií, roletou a nebo markýzou. Pomáhají reflexní fólie na okna, ale oceníme také obyčejné závěsy, často odsuzované jako „pracholapky“. Když se ovšem rozpálí dům i ulice že se ani v noci nedá spát, všechna jmenovaná opatření se ukáží jako nicotná. A nevytrhnou nás ani nohy v lavoru a mokrý hadr na hlavě.

Zavřete okna

Když je vzduch tropický,  otevřená okna a náznak průvanu paradoxně nepomohou. Větrat bychom měli jenom v noci a ráno zavřít a zatáhnout závěsy, rolety i žaluzie. Podvědomě bychom nejspíš chtěli mít okna dokořán, ale vzpomeňte na okenicemi zabedněné středomořské ulice, po nichž se převalují jen horkem zmoření turisté. Domácí, kteří po generace vědí zač je toho loket, by na slunce nevylezli a sedí doma nebo v kavárně.

Ventilátor

Minimální investici představuje ventilátor – známe ho z filmů, kde se líně otáčí pod stropem místnosti a nebo se jím ovívá zpocený šerif s nohama na stole. Působí ovšem spíš psychologicky – proud vzduchu z nás sice skutečně odpařuje pot, ale v přehřátém bytě ventilátor vzduch jen rozhání a víří prach s alergeny. Filmový šerif z něj dokonce může mít revma  a nás dokáže zaskočit letní rýma a nebo dokonce zánět středního ucha jako zamlada. Snad tvrdá slova zmírňuje praxe. V obývacím pokoji paneláku máme pětilistou vrtuli, která snižuje teplotu asi o tři stupně. A to je znát.

Znáte ochlazovače?

Z po bytě rozvěšených mokrých ručníků také valný užitek nebývá. Nicméně na stejném jednoduchém středomořském principu mokrých prostěradel v obýváku v podstatě pracují ochlazovače vzduchu. Výkonný ventilátor prohání vzduch zásobníkem s vodou, ten se ochladí a zvlhčí a vy jen co hodinu dolijete půl litru vody. Ochlazovače mají i další funkce: uhlíkový filtr čistí vzduch, některé typy vzduch aromatizují a ionizují.

Klimatizace

Klimatizační jednotky co do principu fungují stejně jako chladnička: z jednoho prostoru teplo odebírají a do druhého je předávají. Skládají se z kompresoru, který stlačí směs vhodných plynů. Ta se tím zahřeje a v kondenzátoru teplo předá okolnímu vzduchu, takže zkapalní. Pak jde chladivo měděným potrubím do vnitřní jednotky. Jeho tlak se opět sníží. Prudkým rozpínáním ve výparníku se kapalina ochladí a přitom dojde k ochlazení okolního vzduchu, který ventilátor vyfoukne do místnosti.  Chladicí kapalina se při expanzi změní opět v plyn, a tak to jde pořád dokola.

Dělené klimatizace

Přehled toho, co lze na našem trhu koupit, zjednodušíme na tři typy. Dělené klimatizace mají vnitřní část s chladičem a filtrem vzduchu a vnější s kompresorem, ventilátorem a kondenzátorem.  Vnitřní díl je v bytě, vnější třeba na střeše, vzájemně jsou spojeny dvojicí dobře izolovaných měděných trubek. Jedna z výhod je v tom, že chod této klimatizace je v domě tichý – od dvaceti, do čtyřiceti decibelů. Na jedinou venkovní jednotku lze připojit až pět vnitřních chladicích jednotek. Ta je ovšem hlučná dost a na budově vypadá opravdu jen zřídka zdobně.

Okenní jednotky

Okenní klimatizační jednotky jsou určené vždycky jen pro tu kterou místnost. Jak název napovídá, trčí v upraveném okně. Jsou sice hlučnější, ale ve své parapetové podobě opravdu nezaberou moc místa.

Mobilní klimatizace

Jako nejjednodušší řešení se jeví pořízení kompaktní mobilní klimatizace: přístroj na kolečkách lze po bytě přemisťovat z místnosti do místnosti, kde ho stačí zapojit do zásuvky a pootevřeným oknem vystrčit hadici s odpadním vzduchem (kvůli hadici je ovšem okno pootevřené, což není dobře). Jejich provoz je ovšem dražší a hodí se jen pro momentální potřebu snížení teploty místností. Hlučné jsou vesměs také dost.

Obecně k nákladům

Spotřeba energie pro chlazení je zhruba stejná, jako pro vytápění – tedy asi čtyřicet až padesát Wattů na každý krychlový metr. Znamená to, že klimatizace místnosti o dvaceti čtverečních metrech spotřebuje asi tři kilowatty. Pokud ovšem do místnosti nepere slunce – pak je to klidně i třikrát víc! Klimatizace je nepochybně prima věc, ale zvažte, zda na ní máte.

Soused je taky člověk

Pokud se pro klimatizaci stejně rozhodnete, odborníci zohlední spoustu údajů o stavu a chodu vaší domácnosti a spočítají vám, co vás který typ zařízení a provoz budou stát. Ale vězte, že umístění venkovní části klimatizační jednotky na fasádě či střeše musí povolit majitel objektu. Leckde do toho mají co mluvit i památkáři. Protože horký vzduch stoupá, u patrových domů je dobré promluvit se sousedem ze shora: Obrazně totiž řečeno váš studený strop může být jeho horkou podlahou. Váš „výfuk“ mu může zvýšit teplotu v bytě. Písemná dohoda by se měla týkat i hluku z kompresoru. Smluvně prostě ošetřete, co se dá, z mizerných sousedských vztahů a soudních sporů se totiž můžete pořádně zapotit i když budete mít doma jako v Ledové jeskyni.