V dobách, kdy se lidé víc než podle obrazovky museli v aktuálním sportovním dění orientovat ušima, byl jednou z legend rozhlasového zpravodajství Gabo Zelenay. Jeho hokejové přenosy, v nichž dokázal s kulometnou kadencí představit situaci „u modré“ stejně přesně jako dnes televizní technika a svůj report ještě nabít zjitřenými emocemi, rozhodně pomohly i poznání slovenské sportovní terminologie v Česku. Dalším úžasným Slovákem byl Jožo Golonka, který za společný stát hrál sto čtyřiatřicetkrát a soupeřům nasázel dvaaosmdesát gólů: tomu říkali fanouškové i spoluhráči Žiletka – proč asi?

Vzpomínkovou odbočkou jsme vytvořili oslí můstek k dnešnímu tématu. Jím je „golonka“ zcela jiná, ženského rodu a navíc jedlá, což zase vysvětluje poněkud ulítlý titulek. V polské kuchyni jsou tak označená vepřová kolínka pečená na pivu, ale v různých modifikacích patří k jednoduchému a dobrému jídlu i u nás, na Slovensku a v Německu. Jen čím blíž k Bavorsku, tím jako součást receptu nabírá vrchu nad světlým pivo černé.

Za málo práce hodně muziky

O výhodách a nespočtu variant jídel z jednoho hrnce jsme již psali. V případě vepřového kolena nebudeme trvat na tom, že se jedná o klasický „eintopf“, protože nádoby budeme potřebovat dvě. Hrnec na vaření a ještě pekáč pro slavné finále. Nicméně podobně jako u zmíněných jídel bude sice příprava dlouhá, ale naše angažovanost v ní minimální. Dělat nebudeme s mírnou nadsázkou skoro nic a za nás bude pracovat sporák.

Koleno se zelím dobré nejen na kocovinu

Toto jídlo se dobře hodí na konci roku, protože dokáže doplnit nabídku klasických „vyprošťováků“, jakou představuje například zelňačka s klobásou, a nebo v lehké podobě oukrop čili česnečka. Obava z recidivy není na místě, protože z piva, použitého na přípravu pokrmu vlastně zbyla jen nahořklá chuť a vůně.  Stupně a procenta jsou definitivně fuč, s párou odešly do nebe. Tam je nejspíš i duše prasátek, která kvůli naší baště přišla o nohy.

Co budeme potřebovat

Existuje velké množství variant přípravy vepřových kolen, nabídneme dvě. Potřebovat budeme zadní koleno, a nebo dvě přední. Připravíme si i mrkev, celer a cibuli Dále stroužek česneku, pár zrnek pepře, jalovce, nového koření a také vavřín čili po našem méně vznešeně bobkový list. Lžičku rozdrceného hořčičného semínka lze nahradit sladkou a pálivou mletou paprikou.

A kde je to pivo, aha?

Pivo bude hlavní složkou šťávy a nebo, chcete-li, omáčky. Stačit nám (na vaření) bude jedna lahev, a je na nás, zda se rozhodneme pro světlé, či černé. V druhém případě ovšem soupis potřebného materiálu rozšíříme o lžíci medu. Nejde jen o chuťovou zvláštnost, ale karamelizující med ve šťávě, kterou budeme kolena polévat, dodá mu i báječnou barvu.

Začíná čarování

Opláchnutá kolena vložíme do silně osolené vroucí vody s nakrájenou zeleninou a kořením. Stáhneme oheň a pomalu vaříme tak dlouho, než jde maso dobře od kostí. Vyjmeme prase z vody, necháme okapat, vykostíme a to, co nám zůstane, svážeme silnější nití. Na rozpálené pánvi prudce opečeme ze všech stran, přičemž občas zkropíme pivem. Mezi tím si propláchneme kysané zelí, dáme do něj namočené sušené houby a  směs rozprostřeme na zpěněnou cibulku v pekáči. Do této peřinky položíme prudce opečené koleno. Podlijeme pivem a pečeme zhruba dvě hodiny na nějakých sto padesát. Přidáme poslední sklenici piva a téměř na plný výkon ještě zapneme asi na půl hodiny. Variantu pro toho, kdo třeba z náboženských (má nás holt Pánbůh všelijaké) důvodů prase nejí, je podobný recept s kuřetem.

Druhý způsob – bez zelí

Pro úplnost nabízíme i variantu, ve které omyté koleno natřeme solí, pepřem a paprikou rozmíchanými v trošce oleje (jinou marinádu představují rozmíchaný vinný ocet, olej, sůl, pepř a med) přes noc necháme odpočinout v ledničce. Pak vaříme potopené (!) v pivu tři čtvrtě hodiny, necháme okapat, nařízneme kůži do čtverečku a do zářezů vetřeme česnek se solí, překládáme do pekáče a kolem půldruhé hodiny pečeme asi na sto osmdesát stupňů. Během pečení tu úžasně vonící věc podléváme pivem z hrnce, v němž jsme koleno vařili. Někdo doporučuje (my to nejsme, kouzlo je v tomto případě v jednoduchosti) z vývaru odebrat zeleninu a rozmixovat ji na omáčku, která vznikne jejím spojením s výpekem a pivem.

Svéráz novoročního stolování

Variantu pečenou se zelím podáváme nejlépe s chlebem a nebo bramborem. Kolena pečená jen tak doplníme hořčicí a jablečným křenem a komu to nestačí, může jako přílohu použít čočkovou či hrachovou kaši s cibulkou a s kyselou okurkou. Bezpochyby lze koleno použít i jako jídlo novoroční, neboť v tomto dni je prase vyhlášeno za svaté: přináší na celý rok štěstí, které s ním neuplave (jako s rybami), neuletí (jako s ptactvem a drůbeží), a ani neuteče (což by se prý mohlo stát, pokud bychom k novoročnímu obědu požívali hovězí či zvěřinu).