Čmárání cihlou a hňácání bláta patří k nefalšovaným dětským rozkoším v době, kdy o dospělém významu toho slova nemají ještě zdání. Kultivovanější podobu kreslení po chodníku dají křídy a nosit bláto domů také není ono. Proto jsou věčně populární nejrůznější modelovací hmoty. Není těžké ani nákladné si křídy i formelu vyrobit doma.

Výjimečně nenabádáme k přímé účasti dětí na této práci, protože do činění budeme mít co s vařící vodou a také možnost upatlání se až za uši je značná. Proč by se ale nedívaly, jak na to? Pravděpodobně ocení, že si rádi hrajeme taky, protože příprava křídy i plastelíny jako hra vypadá.

Křída školní, krejčovská, nebo jen tak – na čmárání

Kalcit čili uhličitan vápenatý je přírodní usazenina, vlastně vápenec. A protože ve vejcích je vápno též, my na naši křídu budeme potřebovat asi pět vaječných skořápek. Dále pak lžičku mouky a lžičku horké vody. Pokud by ale křídy měly být barevné, uplatníme ještě patřičné potravinářské barvivo, prostě nic, co by mohlo naše děti zabít i kdyby se chtěly křídou živit. Nicméně jim vysvětlíme, že s křídami může být spousta legrace, ale k jídlu nejsou. Výrobní postup není složitý. Skořápky umyjte a osušte. V hmoždíři a nebo ještě lépe v třecí misce na koření je rozmělněte na prášek. A to důkladně – pokud v misce zůstanou nějaké větší kousky, raději je odstraňte. Na řadu přijdou mouka a horká voda. Dobře je rozmíchejte přidejte polévkovou lžíci rozmělněných skořápek, aby vznikla hustá pasta. Pokud chcete křídy barevné, teď je ta správná chvíle na přidání potravinářské barvy, na uvedené množství stačí dvě kapky. Ze vzniklého těsta na podložce zformujeme váleček a ten necháme schnout tři dny.

Jiný způsob

Méně dobrodružným způsobem je místo skořápek použít obyčejnou sádru. Potřebovat budete tubus z tvrdého papíru, na kterém se prodává například alobal nebo potravinářská folie. Hodit se budou i mikrotenové pytlíky v si domů z krámuj nosíme pečivo nebo zeleninu, papír na pečení, lepicí páska, nůžky a lžička na míchání. Tubus rozříznete na asi deseti až patnácticentimetrové díly a ty vyložíte papírem na pečení. Na jednom konci trubičky dobře utěsněte. A teď smíchejte vodu se sádrou. Na půl sklenice vody patří asi tři až čtyři sklenice sádry a asi tři lžičky barvy – takové, kterou užívají malíři pokojů k barvení hlinky. Foliové sáčky naplníme sádrou, odstřihneme jeden růžek a hmotu vtlačíme do připravených trubek. Počkáme, než sádra dobře ztuhne, pak papír rozřízneme a děti mohou čmárat do aleluja. (Kdo chce psát příslovečnou černou křídou do komína, přimíchá do sádry nebo rozdrcených vaječných skořápek saze nebo uhelný mour – ale proč by to dělal?)

Plastelína čili formela neboli modelína

Ať už se modelovací hmoty nazývají jakkoliv, nabízejí velmi vděčný způsob rozvíjení jak jemné motoriky dětských prstů, tak i jejich představivosti. Koupit formelu není problém, ale dost legrace užijeme, pokud si ji vyrobíme sami. Nabízíme opět dva způsoby. Použijeme věci, které jsou v kuchyni, a v druhém případě budeme dokonce opravdu „vařit“. Takže – potřebovat budeme dva hrnky hladké mouky, lžíci oleje, půl hrnku soli, dvě lžíce vinného kamene, půl druhého šálku vřící vody, potravinářskou barvu a pokud se má plastelína lesknout i pár kapek glycerinu. V míse mouku, sůl a olej smícháme. Přidáme vařící vodu, barvu a glycerin. Po vychladnutí na snesitelnou teplotu budeme hmotu hníst tak dlouho, dokud bude lepit. Hotovo. Hmotu přechováváme v uzavřené nádobě nějaká čas v lednici. Neb je slaná a kyselá, děti z ní zpravidla neuždibují a když už ji trochu sní, nic nestane.

Nebo jinak

Na půl kila domácí formely budeme potřebovat tři deci vody, sto padesáti gramů hladké (alternativně i polohrubé, ale není to tak zcela ono) mouky, pětasedmdesát gramů soli, lžíci oleje, dvě octa, potravinářské barvivo a kdo chce, i vonný olejíček – třeba do aromalampičky. Co teče smícháme ve vodě, vlijeme do pánve s teflonovým povrchem a přidáme mouku se solí. Vaříme na mírném plameni a dobře mícháme, protože po asi dvou minutách varu se hmota začne k sobě a vlastně ke všemu mimořádně vroucně lepit. Kouli, která vznikne, stále hoňte po pánvi a pilně prohřívejte. Až se mouka dobře propaří, nebude formela tak strašně lepit. Stáhněte z plotny, nechte vychladnout, v prstech zformujte a dejte dítěti na hraní. Čili pozvěte dítě ke hře a sami mu předveďte, jak být šikovní… (Sůl v domácí formele může ovšem vysoušet jemnou kůži dětských rukou, takže až si s ní přestanete hrát, použijte nějaký krém.)