Čeština je krásná, ale v některých ohledech také poněkud záludná, což se projevuje třeba v rodech podstatných jmen. Našinec pak třeba před obrazem Leda s labutí zadumaně bádá nad tím, proč se hromovládný Zeus podle báje změnil zrovna v labuť, aby v pověstné sexuální aféře (a že jich bylo), svedl krásnou Ledu, dceru krále Thestia a manželku spartského vládce Tyndarea. Pravda je taková, že se změnil v labuťáka, o čemž nás přesvědčuje rod tohoto ptáka v řadě evropských jazyků. Podobně je tomu i s některými stromy. Například statný smrk je pro mnohé překvapivě vlastně ženského rodu. To nám sděluje paměť pralidí, kteří u svých ohňů v tomto stromu ctili ženu a matku, což později přešlo do mytologii četných národů.
Podle tak zvaného keltského stromoskopu je období od 4. do 13. června a od 2. do 11. prosince zasvěceno smrku a habru. Smrk patří spíš ženským zrozencům z období vymezeného řečenými daty, habr těm mužským. Ale víte, jak to je – jedná se o duši a tu hned tak nepoznáte. Mnohé se v nás míchá a kdo ví, co v jaké situaci převládne?
Když je něčeho moc…
Náš dobře známý smrk ztepilý (Picea abies) tu byl vždycky, ale nebylo ho tolik. Sestoupil tak říkajíc z hor. Zaujal místa původních jedlo-bukových lesů, které naši předci vymýtili a dřevo použili jako stavební materiál i při výrobě dřevěného uhlí pro sklárny a hutě. Na paseky se smrk nejdřív rozšířil samovolně, protože se dokázal na obnažené ploše bez potíží ujmout: nepotřeboval totiž ochranu podrostu před mrazem, sluncem a okusem. Když si to lidé uvědomili, začali ho sami vysazovat. Tyto monokultury nám ovšem dodnes dělají problémy (třeba s větrem a nebo se škůdci) a tak se snažíme obnovit původní složení lesních porostů.
Všestranný strom
Nicméně smrk je neskonale užitečný. Popisovat ho je něco, jako nosit dříví do lesa, protože ho všichni známe od dětství coby nejčastější vánoční stromeček. Tak si jen připomeňme, že byl často považován za ochranný strom, v mytologiích národů ztělesňoval ženský princip, život a mateřství. V jeho korunách sídlí lesní duchové a pod kořeny skřítkové. Smrkovým dřevem se topí a navzdory řečem na něm můžeme – i když pomalu (ZDE), i udit. Z pryskyřice se vyrábí terpentýn a kalafuna. První letadla byla také ze smrkového dřeva. Rezonanční dřevo horských smrků chválí výrobci houslí a kytar. A civilizovaní lidé se prakticky neobejdou bez papíru – tak říkajíc denní potřeby. Ač to zní podivně, někde z něj vaří dokonce pivo.
Aby se děti neopily
První záznamy o této podivnosti máme ze šestnáctého století z Německa – z větviček, vody, ječného sladu, mrkve a droždí vařili cosi na způsob piva. Nejméně půldruhého měsíce zrálo v soudcích a pak se lahvovalo. Prý pomáhalo proti kurdějím. Do Ameriky ho dovezli Finové a Švédi a Kanaďané spruce beer vaří dodnes převážně už jako nealkoholický nápoj. Základem je ovšem chmel a místo mrkve a sladu dávají zázvor a melasu.
Třikrát pro zdraví
Jehličnany včetně smrku obsahují velké množství flavonoidů a vitamínů. Jeho silicemi můžeme zkapalňovat hlen blokující dýchací cesty (takto napsané je to fuj, ale pomáhá to). Působí i antisepticky a antibakteriálně. Když smrkové letorosty zasypeme ve sklenici vodou a čtyři dny necháme stát na slunci, pak přelijeme do hrnce, přisypeme jahodové listy a vaříme na pomalém ohni dvacet minut, máme dobrý základ na smrkový med. Výsledek scedíme a v poměru jedna ku jedné doplníme cukrem a vaříme do zhoustnutí. Tento zfixlovaný med (podobně jako tzv. pampeliškový med – ZDE), usnadňuje vykašlávání a dobrý je při chřipce, stačí prý lžička denně. Z kila čerstvého jehličí uděláme smrkový sirup proti nachlazení a k rekonvalescenci, který lze i kapat na chleba s máslem. Svaříme ho s půl litrem vody, zakryjeme, necháme dvacet minut louhovat, scedíme a vodou doplníme do litru. Teď do toho přisypeme kilo želírovacího cukru, svaříme a sirup slijeme do lahví. Podotýkáme, že pro tyto dva recepty sbíráme letorosty od dubna do května. Smrkový „nečaj“ ovšem můžeme uvařit i ze suchého jehličí: deset gramů ho na dvanáct hodin namočíme ve sklenici vody, pak to povaříme a deset minut louhujeme. Na chrapot, lehčí kašel, revma a prý i na nervy pijeme týden po dvou šálcích denně – pak bychom měli na týden s jehličím vysadit.
Zelené stěny labyrintu
Léčivou mocí není ovšem nadána druhá dřevina dnešního stromoskopu, středněvěký habr obecný (Carpinus betulus) známý z nižších poloh, kde může dorůst až do pětadvaceti metrů. Spíš než jako mnohakmenné velikány ho ovšem známe z tvarovaných živých plotů. Protože po řezu výtečně obrůstá, nejkrásnější přírodní bludiště jsou většinou právě z něj. Říká železné dřevo, je totiž tvrdé, odolné vůči nárazu i zkrutu, takže se dobře hodilo na cepy, palice, topůrka a násady různého nářadí. Ozubená kola v mechanismu či vačkové hřídele větrných mlýnů se také dělaly z habru, podobně jako ševcovská kopyta a soustružené koule a kuželky na bowling, nicméně cíleně se pro hospodářské účely u nás habr nevysazuje.
Takže zpět k poselství stromokruhu: smrk
Zrozené v jeho stínu jsou zranitelné a proto se spíš drží zpátky. Ta zdrženlivost z nich činí bytosti jedněmi opomíjené, pro jiné ovšem dráždivě tajemné. Když ale získají důvěru a odloží ochranné zbarvení,ukážou se svým partnerům jako ti nejspolehlivější přátelé. Protože se u nich snoubí talent s pracovitostí, dosahují často úspěchu, ale na jeho vnějších znacích si nezakládají. Ve vztazích jsou náročné. I krátkodobá nemoc je ale dokáže psychicky zlomit jako vichřice zlomí smrk v lese. Těžko se pak znovu dostávají do formy.
S habrem se dá začít znova
Habr je strom vitální, dokáže vyrašit i ze stoletých pařezů. A velká životnost je příznačná i pro zrozence v tomto znamení. Jsou pořádkumilovní a seriózní. Často berou na sebe zodpovědnost za chyby druhých. Rádi by byli chváleni – ale neřeknou si o to. Dbalí jsou svého vzhledu. S fanatismem kolem sebe bojují humorem. Říká se ale, že manželství berou jako závazek, který musí celý život vzorně plnit, proto však bývají věrní. Jen zřídka nabudou bohatství. Jsou více milovaní, než sami milují. A pokud jde o vlastnost nepříliš dobrou je jí u některých z nich závist. Škoda.