Ebru – malování na vodě

Říká se, že papír vynalezl velitel císařského arzenálu a inspektor zbraní Cchai Luna v pozdním období dynastie Chan. Spíš ale popsal a zdokonalil to, na co lidé přišli už před ním. Technologie výroby papíru z rostlinných vláken – z bambusu, lnu a konopí, byla předpokladem vzniku techniky „suminagaši“, což byl předchůdce mramorování archů, které jinak měly přirozenou přírodní barvu. Mramorování, tedy otisk toho, co jsme namalovali na vodní hladinu, je tedy velmi stará výtvarná technika. Naprosto kouzlit se s ní dá způsobem „ebru“. To se ale přeneseme nejen v čase, ale i z Dálného Východu do Turecka.

(2015) *** Zjednodušeně řečeno: List papíru položíme na vodní hladinu, na níž jsme předem nastříkali barvu. Barevné skvrny se otisknou na papír nebo překopírují na předmět vzorem připomínajícím povrch mramoru. Vedle papíru (třeba pro nejrůznější přání) můžeme touto technikou ozvláštnit i trojrozměrné předměty. My si řekneme jak na obé, namramorujeme papír i květináč a budeme obdivovat, jak tuto techniku umí profesionálové.

Video Ebru

Asijské mramorování

Číňané začali mramorovat už před desátým stoletím vícebarevnými tušemi a pastami ze zkvašené mouky, medu a oleje. V Japonsku z této techniky udělali vědu a přikládali velkou váhu použité vodě. Na vodu malovali roztřepeným bambusem a vzor přenášet na list japonského silnějšího ručního papíru z kůry moruše. V islámském světě techniku od patnáctého století používali ve střední Asii v Herátu, Samarkandu a Buchaře. V Turecku mělo své mistry už v šestnáctém století a bylo tak populární, že tehdejší tvůrce dodnes známe jménem. Nové impulsy získala „ebru“ v devatenáctém století a vyučovalo se spolu s kaligrafií na Akademii výtvarných umění v Cařihradě.

A co Evropa

Poprvé jsme se na kontinentu s mramorováním seznámili v patnáctém století. Blíž nás toto osobité umění zasáhlo v sedmnáctém století. Kromě využití na knižní desky, předsádky a dokonce ořízky se tenkrát mramorovanými papíry polepoval i nábytek. V devatenáctém století techniku nejlépe ovládali Angličané a Němci. Proslul především v Maďarsku pracující knihař Josef Halfer. V běžné rukodělné knižní vazbě nelze klasický mramorovaný papír prakticky ničím zastoupit. Vzhledem k tomu, že získaný vzor je neopakovatelný, mramorované papíry sloužily i na úřední dokumenty. Zpočátku se používal tragant (nažloutlá klovatina z některých asijských druhů kozince) později se objevuje karagen, což jsou vybělované stélky puchratky kadeřavé, která je bohatá na sliz. V manufakturách našly uplatnění i kamenec nebo volská žluč. Technice se říkalo „turecké mramorování“, i když vlastně přišla z Persie. Ale jako turecké bylo tady dobrým zvykem označovat cokoliv ležící za Břeclaví – tam totiž v době výbojů osmanské říše začínal Orient.

Co se používalo

Dnes je často sliz nutný pro lázeň vyroben synteticky, pro akrylové a olejové barvy se místo něj používá tapetové lepidlo Apeko. Existují i speciální barvy na sklo, s nimiž to také jde. Barvy se na vodní hladinu nanášejí stéblem kukuřičné slámy, koňskou žíní nebo prostě stříkají štětcem. Papír bývá už tradičně namořený roztokem síranu hlinitého – kamence.

Mramorování bez mramoru

Ať už budeme mramorovat olejovými barvami, ředidlem (lněný olej, terpentýn, ředidlo S 6006) a s přidáním lžíce tapetovacího lepidla na litr vody, nebo použijeme hotové barvy z hobbyprodejen nebo krámu s výtvarnými potřebami, budeme muset pracovat plynule, protože plovoucí barvy rychle na hladině mění tvar. Protože kupované barvy jsou lazurní, je lepší květináč nejdřív natřít Balakrylem, čímž vytvoříme jednolitý barevný základ, na němž mramorování dobře vynikne. Myslete na to, že fleky z olejových barev jsou tam, kde je nechceme, odolnější, než nám může být milé. Pokud chceme mramorovat sklo nebo kov (jde to), musíme předměty dokonale odmastit. Na tmavém podkladu barvy logicky ztmavnou.

Jdeme na to

1. K tradičnímu mramorování si kromě několika tub s olejovými barvami připravíme ředidlo do olejových barev (např. S 6006), přidat můžeme i několik kapek lněného oleje, nebo terpentýn. A také tapetovací lepidlo, štětec a květináč.

2. Do nádoby o trochu větší, než dekorovaný předmět nalijeme vodu a přidáme asi na litr vody lžíci tapetovacího lepidla, aby se dalo lépe hýbat barvami. Na hladinu pak štětcem nastříkáme zředěnou olejovou barvu.

3. Olejové skvrny nesmíme nechat jen tak být, utvořila by se na nich jakási blána a nedalo se s nimi pracovat. Lehce proto fleky na hladině roztančíme špejlí, párátkem nebo štětcem. Můžeme použít i pírko. Krouživě jimi pohybujeme, až se začnou tvořit vlnovky. Nebudeme-li zbrklí, nacákané barvy se nesmíchají, ale vytvoří zajímavý mramorovaný vzor.

4. Připravený květináč přiložíme na hladinu a mírně jím pootáčíme. Na suchém povrchu mu ulpí vzor z plovoucích barev. Nádobu z lázně vyjmeme a stejným způsobem dekorujeme její druhou polovinu. Teď už není kam spěchat – protože olejové barvy dlouho schnou, necháme květináč důkladně schnout, třeba i několik dní.

Ještě pár poznámek

* Jestli jsme květináč natřeli podkladem i uvnitř, voda nepronikne do jeho stěny a nepoškodí vnější nátěr. Balakryl nemusí být bílý, lze ho tónovat malířskými nebo temperovými barvami.
* Povrch podkladu můžeme po zaschnutí zdrsnit šmirglem. Na hrubší povrch bude barva lépe chytat.
* Lepidlo Apeko se musí pořádně rozmíchat na hustou kaši. Nechá se přes noc odstát, aby zmizely bublinky, které by nechaly bílé tečky.
* Nářadí čistíme nitroředidlem nebo terpentýnem z drogerie. Neředíme ale moc, aby se barvy po hladině nerozbíhaly.
* Použijeme fotomisku jaké se používaly na vývojku nebo ustalovač. Kdo ale takové věci o fotografických potřebách ví, když všichni mají digitál?

Nejen na květináč

Mramorovat můžeme prakticky cokoliv – polystyrén, dřevo, plast, papír, látku, sklo a třeba i svíčky. Pracovní postup bude stejný jako s barvami olejovými: Do nádoby o něco větší, než je barvený předmět, nalijeme vodu, barvu v lahvičce protřepeme a nakapeme na hladinu pár kapek – asi jednu kapku na čtvereční decimetr. Sytější odstín docílíme větší koncentrací barvy. Barvou, která se rychle rozprostře po hladině, musíme hned pohybovat, jinak se vytvoří blána, která se při pozdějším míchání trhá. Pro vícebarevný mramor, můžeme použít třeba i čtyři barvy najednou. Špejlí fleky na hladině upravíme, ale pracujeme rychle, aby se barvy nespojily a nevytvořily film. Zvolené předměty pomalu ponoříme do vody a hned vyjmeme, lehké stačí položit na hladinu.

Jak mramorovat papír

Příprava lázně se v podstatě neliší, jen práce s barvami je méně nahodilá. Nacákejte jednu, druhou a i třetí barvu přes sebe. Stačí vždy pár kapek. Špejlí barvu po hladině rozvádějte, řádkujte tam a zpátky a pak třeba napříč, projeďte hladinu řídkým hřebenem, nebojte se serpentin. Papír, na který chcete obraz z hladiny přenést, by měl být dobře naklížený. Položte ho opatrně na hladinu a hlazením nebo jemným poklepem zajistěte, aby pod ním nezůstaly bubliny. Vyjměte papír, osprchujte ho z obou stran a po okapání nech schnout na archu čistého papíru. Jak už bylo řečeno, olej schne relativně dlouho.