Vyučující přírodovědy:„Jaké jsou plody koziček?“ Odpověď:„Přece kůzlata.“ Učitel:„Špatně. Píši pět. Plodem koziček jsou bezinky.“ Přijde vám otázka, odpověď i její hodnocení a oprava jako poněkud nepřípadné? Zaznamenat bychom je však mohli na Zelené akademii, kde o probírané látce hovoří nářečími, protože jedním z označení bylináři hluboce uctívaného keře – totiž černého bezu, jsou právě „kozičky“. My si uvaříme sirupy z bezu.

(2016) *** Další lidová označení bezu jsme už uvedli v textu o úžasných schopnostech tohoto nikoliv zrovna vzhledného keře z okrajů lesa a periferních zákoutí (ZDE). Také jsme tam z bezu vařili, třeba povidla, kaši žahour (u Opavy ovšem zvanou chebzinková bryja – ZDE) a nebo jeho květy obalovali v těstíčku (ZDE). Dnes připravíme sirup nejdřív z květů a pak i z plodů černého bezu.

Sbíráme květy

Při sběru květů nemusíme bojovat s trny ani jinými obrannými mechanismy této dřeviny, ale pozorní bychom měli být k jejich čistotě. Nejen my máme bezový květ rádi, ale také mšice, které ho dokážou hodně nechutně obalit. A protože tam, kde jsou mšice (více o nich píšeme ZDE) zpravidla jsou i mravenci, mohli bychom si nějaké přinést domů. Květ sbíráme už plně rozvinutý, ne však překvetlý, protože bychom přišli o jeho zlatý pyl. Ten sirup sice zakalí – ale o to právě také mimo jiné jde!

Sirup s vůní blížících se prázdnin

Sebrané květy opláchneme pod mírně tekoucí vodou. Necháme přejít varem. Natenko nakrájíme citron a vydloubeme z něj jádra, aby sirup nezhořkl. Přidáme do vychladlého odvaru, necháme nejméně čtyřiadvacet hodin stát v ledničce, pak přecedíme, osladíme medem, znovu necháme přejít varem a horké naplníme do lahví. Příbuzný recept najdete ZDE .

Konzerva v dopisní obálce

Co je úžasné, je fakt, že pokud jsme si bezové květy v sezoně nasušili, můžeme si šťávu připravovat „čerstvou“ celou zimu. Babička to dělala tak, že měla po pěti velkých květech v dopisních obálkách a když sirup v špajzce došel, obsah obálky namočila do litrového hrnce vody a následující den svařila deset minut na mírném plameni s půl kilem cukru a lžičkou kyseliny citronové. Buď tam opravdu nějaké vitamíny byly, nebo to prostě odpovídalo naší mlsotě, protože po bezinkovém sirupu jsme byli celí diví (možná nám ovšem v mrazivé zimě vůní přibližoval začínající léto a prázdniny).

Dvě poznámky k plodům černého bezu

Na rozdíl od květů musíme zohlednit, že černý bez je v podstatě mírně jedovatý a musíme ho proto pro náš žaludek upravit. Toho můžeme docílit vařením, ovšem moc dlouhým varem bychom v sirupu zabili i všechno zdravé. My proto necháme plody vykvasit. Druhá poznámka se týká nezdolné schopnosti obarvit všechno, s čím přijde šťáva z plodů černého bezu do styku. Této vlastnosti, které se budeme spíš bránit, užívaly naše babičky a spíš prababičky (ZDE). Týká se to i rukou!

Sirupy z bezu – pro změnu z plodů

Vezmeme kilo bezinek. Z keře je nejlepší bobule stříhat. Doma je rychle opláchneme, vidličkou stáhneme z větviček (chytrý způsob, vůbec se tak nezaprasíme), rozmačkáme v nekovové míse a necháme přikryté čtyři dny v teple být. Plody pustí šťávu a ta zkvasí, což zrovna nevoní. Občas promícháme. Vykvašenou šťávu vymačkáme v plátnu a doplníme váhově stejným množstvím cukru, polovinou převařené vody a lžící kyseliny citronové. Těsně pod bodem varu (proto říkáme, že sirup je vyroben na studeno) necháme na ohni deset minut a sbíráme pěnu. Pokud nebudeme šťávou léčit děti (byly by po konzumaci zpočátku přes míru rozverné), ale jen sebe, přidáme trochu rumu, nalijeme do vypnaklařených lahví a zašpuntujeme. Ředíme vodou nebo sodovkou. Ať vám chutná!

Bezové (a lipové) Post Scriptum

Byla by chyba nezmínit, že z květů černého bezu lze vyrobit i šumivý nápoj, tu troufale nazývaný šampaňským, onde zase limonádou. Postup je jednoduchý a úplně stejný, jako při výrobě „bublinek“ z lipového květu, který jsme už popsali ZDE.