Záznamy o dracích máme z dávné Říše Středu, kde je pouštěli k zastrašení nepřátel, rozhánění ptáků na polích anebo proti bouřkám, ale dost možná si s nimi hráli již dřív ostrované z dnešní Indonésie. Nicméně za vynálezce draků někteří označují filosofy (hle k čemu může být dobrá filosofie!) Mistry Moziho a Lu Bana. Materiálem na jejich draky byly bambus a hedvábí. Kromě náboženských účelů používali Číňané draky k měření vzdáleností, zkoumání síly a směru větru i k předávání zpráv. První Den draka z papíru je poprvé popsán roku 549.
Zvyk pouštění draků pak převzali Japonci, kteří s nimi prý přepravovali tajné agenty. Báchorka? Kdo ví – Japonci jednak vesměs nejsou obři, a jednak jsou vážní lidé a dodnes draky v zemi Nipon nepouštějí jen tak pro legraci, ale prý hlavně proto, aby svým dětem zajistili pevné zdraví.
Praktické využití draků
Vojáci si ostatně s draky nehráli jen v Japonsku, touhle dnešní dětskou hračkou leckde doručovali přes frontu zprávy a munici, později fotografovali z nich nepřátelské pozice a vynášeli jimi i radiové antény. Vděčnou hračkou byl drak i pro vědce: meteorology, silozpytce zabývající se blesky a elektřinou obecně, a konec konců posloužil i budoucím aviatikům jako například bratrům Wrightům, kteří se právě přes draky dopracovali k aeroplánům.
Sportování s létavci
Pouštění draků není ovšem ani dnes jen nějaká nezávazná zábava: Číňané věří, že prostřednictvím draků jsou ve spojení s duchy předků. A v Japonsku a Thajsku jsou populární dračí souboje, jejichž cílem je omotat šňůru svého bambusového létajícího monstra kolem soupeřova draka tak, aby přistál na naší straně hřiště. V Evropě se první draci objevují v Anglii a Holandsku, v zemi vlašské a také v Čechách pak na přelomu 16. a 17. století . Kapitolou samou pro sebe je sportovní létání s draky.
Drak pro kluky a holky
Jednoduchý drak nám moc práce nedá a podobně, jako když jsme dělali větrník, ho s naší pomocí zvládnou i dětské ruce. Jen se přimějeme pracovat pečlivě a přesně. Na malého létavce potřebujeme arch tenkého hedvábného papíru , dvě dřevěné tyčky či laťky (nejlepší by samozřejmě byly lehké balsové z prodejny pro modeláře, ale nutné to není, také místo papíru můžeme použít fólii, z které drak déle vydrží, ale nedá se omalovat), krepové a barevné papíry na ocas, režnou nit, provázek na pouštění a lepidlo.
Den draka – výroba
- Na zhotovenou kostru draka 40×60 cm navážeme po obvodu nit. Utáhneme, aby byla nit napnutá.
- Nožem na konce tyček uděláme zářezy, aby se nit nesesmekla a omotané konce zakápneme lepidlem.
- Položíme kostru draka na papír a ten podle ní ustřihneme – přidáme ovšem dva centimetry.
- Ty namázneme lepidlem, přehneme přes provázek a přilepíme k sobě. Řádně uhladíme a přitlačíme.
- Jak draka vyzdobíme, záleží na nás. Vodovky by měly dětem stačit, protože v dešti přece létat nebudeme…
- Ocas uděláme z asi metrového provázku s barevnými papírovými mašličkami a třapcem na konci. Lépe to vypadá, ale drak ocas mít nemusí.
- Vodicí provázky přivážeme k oběma koncům kratší i delší laťky. Kde se protnou, přivážeme pouštěcí provázek. Nezbývá než popřát šťastný let!
Kdy a kde draky pouštět
Protože princip draka je založený na odporu proudícího vzduchu, ani to nejúžasnější létající monstrum se nevznese za bezvětrných dnů. Taky draci nemají rádi déšť. Louka ohraničená šípkovými keři, trnkami a nebo kručinkou či protnutá elektrickými dráty nepředstavuje dobrou volbu, protože tahat draka z trní není rozkoš. A draka zamotaného ve vedení můžeme rovnou odepsat. Kdo si myslí, že bouřkové poryvy větru jsou to pravé, osudově se mýlí. Než začne bouřka, draka sbalíme a mažeme domů – mokrá šňůra je totiž zatraceně dobrý hromosvod.
Douška pro brusiče jazyka
To je jen tak mimochodem: pokud někdo řekne „je to na draka“, s létajícími draky to nemá nic společného, protože lze tak kultivovaně vyjádřit skutečnost, že takhle teda rozhodně ne! Je to prostě totéž, jako že „na pendrek“ je jemnější forma toho, co je třeba „drek platné“, protože drak i pendrek jsou přesmyčky z německého „der (Scheiß) Dreck“ čili „hovno“… Je to prostě o svobodě jak vyjádřit intenzitu svého nesouhlasu.