I záležitosti jednoduché a téměř každodenní musel někdo vymyslet. K tomu, abychom posnídali třeba fermentované vločky, je totiž potřeba mnohem víc operací, než prohnat ovesná zrna mezi dvěma válci. Přišli s nimi (a také s kukuřičnými lupínky) v devatenáctém století v Americe bratři Kelloggové. Horliví příslušníci adventistické církve vločky propagovali jako vhodný prostředek tažení za mravnější svět. Zařazení vloček do jídelníčků podle bratrů vedlo k větší pohlavní zdrženlivosti. Bože, jak jen se mýlili! – zvolali by současní výživoví odborníci. A nejen ve věci ovsa, brány nebe podle Kelloggů otevíraly například i vegetariánství a klystýry. Nicméně pravda je, že oba bratři překročili devadesátku, čímž se ve své době skoro dotkli hranice nesmrtelnosti.

(2015) *** Postavili továrnu na vločky a výrobky z nich, a stejnojmenná společnost dodnes patří k největším světovým výrobcům potravin z obilovin. Popularita vloček pak zaplavovala svět ve vlnách, jejichž hybatelem byla jednou energetická vydatnost (koním přece oves také svědčí), jindy naopak redukce váhy. Usadily se trvale v našich jídelníčcích. Není nic snadnějšího, než nasypat vločky do mléka, povařit anebo taky ne, osladit, ochutit a je hotovo.

A co takhle nechat vločky zkvasit?

Naše dnešní ovesné kuchtění bude nepatrně složitější, protože založené na fermentovaných vločkách a na ovesném kvasu. Tyto dvě základní suroviny získáme namočením jednoho dílu vloček do tří dílů vody. Než se na vlastní jazyk přesvědčíte, jak je výsledek dobrý, zkuste to s tři čtvrtě litrem vody a půl sáčkem (tedy pětadvaceti deky) vloček. Vhodný džbánek nebo jinou nekovovou nádobu doma jistě máte. Při pokojové teplotě nechte směs stát tři dny zakrytou utěrkou – nic ovšem nezkazíte, když obsah tu a tam zamícháte. Skotové, kteří jsou na ovesný kvas i ovesné kaše na sto způsobů uznávanými odborníky, prý tvrdí, že míchat se má kvůli strašidlům a čarodějnicím jen ve směru hodinových ručiček dřevěnou tyčkou. Ctíme tradici a použili jsme hůlku z čínské restaurace, ale ani s nerez lžící na nás žádní bubáci z koutů nejukali. Před slitím nakvašených vloček přes cedník zamícháním zvíříme uvolněný škrob. Získáme fermentovaný oves, který nám poslouží jako základ kaší, z kvasu (chutná dobře i jen tak) připravíme jemně alkoholizovaný nápoj podobný orientální boze.

Co je boza

Nejstarší zprávy o boze jsou staré devět set let a pocházejí ze Střední Asie. Vysloužila si velkou popularitu mezi poddanými a nakonec zákaz pravověrného sultána (Korán totiž zapovídá alkohol) – Turci totiž nemírně pili bozu na sílu a Turkyně proto, aby jim narostla prsa. Nepletli se – lidová medicína dodnes bozu doporučuje při kojení. Vždycky je v ní voda, ale pak už se základní surovina liší: Albánci a na Krymu používají hlavně pšeničnou mouku, v Kyrgizstánu také pšenici (ale drcenou), v Turkmenistánu rýži. Na Balkáně, který byl pod osmanskou nadvládou dostatečně dlouho, aby se některé speciality orientální kuchyně staly nedílnou součástí chutí a vůní makedonských, bosenských nebo bulharských jídel, je to nejčastěji kukuřičná mouka. Ačkoliv v Srbsku bozu prodávají pro osvěžení někteří zmrzlináři, jedná se i o vynikající prostředek na překonání kocoviny.

Vařte a kvaste

Připravte si bozu zřejmě chuťově nejjemnější – tedy ovesnou. Základem je výše popsaný kvas z ovesných vloček. Z půllitru odeberte decku. Polévkovou lžíci vloček umelte třeba v kafemlejnku najemno a orestujte lehce v hrnci, zalejte zbývajícím kvasem a doplňte půl litrem vody. Povařte krátce, až začne mírně houstnout. Přidejte lžíci cukru – my používáme třtinový, nebo hnědý nerafinovaný – a odstavte. Až bude roztok jen vlahý, zaočkujte ho deckou kvasu, který jste na počátku dali stranou. Další dva dny – ne déle – nechte nápoj pod utěrkou znovu prokvasit, pak zamíchejte, slejte do lahví a uložte do chladničky. Lahve neplňte až po hrdlo, protože i v lednici bude boza pracovat. Soudíme, že až svou bozu ochutnáte, seznáte, že se vám zkazit nestačí…

Jak se to pije

Zpravidla se boza podává vychlazená jen tak, ale dá se přisladit medem, obohatit skořicí, pít ji se smetanou, s vizourem, s vodkou… a někdo ji pije dokonce na slano. Pokud použijete smetanu, nedávejte ji předem, srazila by se nejspíš. V létě je vychlazená boza velmi osvěžující. Turci si ji prý ale přihýbají i teplou v zimě na zahřátí. Ideální jako balzám na náš trávicí systém je pít bozu na lačno po ránu, naopak se nedoporučuje dávat si ji před spaním (nám ale chutná i na večer a nižádné divoké sny po ní nemáme).

Jiné ovesné kaše

Z literatury víme, že v ovesné kaši si libují Britové (především pak Skoti), dále ve Skandinávii, v Pobaltí a v Rusku. U nás pravidla jako její základ používáme vločky tak, jak je koupíme. Zkuste tedy snídat oves jinak. Skotské kaši se nejvíc podobá ta, která vznikne, když vařící vodou zalijete porci fermentovaného ovsa s trochou másla. Osolte, anebo ne. Zamíchejte a nechte pět minut stát, aby ze škrobů vznikla hladká ovesná kaše.

Je to i věc fantazie

Na slano to není špatné, obvykle ale přidáte nakrájené ovoce nebo dobrou zavařeninu. Vylepšená verze je z dobrého vývaru (ale stačí i Masox), v kterém fermentovaný oves asi pět minut povaříte na hladkou kaši. Můžete do ní na závěr zamíchat vajíčko. Nakonec osolte, v misce polijte na másle osmaženou cibulkou nebo škvarky ze špeku (pozor: ten dobrý bývá dost slaný, o jeho domácí přípravě na NH ostatně čtěte víc ZDE), v článku o sádle, jeho uzení a škvaření). Navrch kaši ještě lze posypat strouhaným sýrem. Zamíchat lze všecko možné, zelenou cibulku, pepř, bylinky, přidat volské oko. Rozhodně vám po takové snídani hned tak nevyhládne. Kuchařské fantazii se přitom meze nekladou. Dokonce i naše ovesná kaše z vývaru z červené řepy – a tedy vonící jako čerstvý hrob – byla na pohled sice divná, ale mimořádně dobrá.

Nejen kaší živ je člověk

Zatím co vám ovesné vločky zvolna fermentují, což trvá jak již řečeno tři až čtyři dny , připravíme vám pro příští inspiraci další dobrá jídla z kvašeného základu. Prozrazujeme, že to budou ovesná polévka, puding a sušenky. – A už je to tady!