
Ta vůně! Snad s ničím se nedá splést. Když mě praští do nosu, začnu se rozhlížet, kde ta naše střemcha – tuzemská sakura je. Může při dobrém větru růst ve svahu za bystřinou na druhé straně údolí – a opravdu, až tam na prosluněné stráni se v řídkém hájku bělají její květy. Válcovité slabě narůžovělé hrozny měří skoro píď, a když přijdu blíž, střemcha bzučí včelami sbírajícími z oboupohlavních květů pyl na intenzivně vonící medovou snůšku. Z odkvétajícího stromu s více kmeny dorůstajícího do patnácti metrů nebo z keřové formy nepřevyšující dva metry, s kůru černohnědou a třešni podobnými až modrozelenými listy, okvětní lístky sněží a vítr je nese za potok.
Střemcha obecná (Prunus padus) – druh slivoně z čeledi růžovitých – je příbuzná s okrasnou japonskou třešní sakurou. Roste ovšem v Evropě, v severní Africe, v Malé Asii a na západě Sibiře. Není náročná na půdu, ale sucho jí vadí. Nikoliv však naopak – střemchu najdeme i na záplavových územích a v lužních lesích.
Keltský stromoskop a špetka magie

I střemcha tvoří v tak zvaném stromokruhu dvojici, a to s ořešákem (o něm a s ním spjaté keltské věštbě jsme psali ZDE. Tyto dřeviny jsou připsány lidem spojeným s daty 21. až 30. dubna a 24. října až 11. listopadu. Jinak dokladů o čarování se střemchou mnoho nemáme. Těžko říct, zda za následujícím faktem byla víra v její kouzelnou ochrannou moc či dobré mechanické vlastnosti střemchového dřeva, ale jisté je jedno: dělaly se z něj máselnice k stloukání másla a také držadla pluhů, přičemž pluh bylo u starých Slovanů nářadí takřka posvátné.
Střemcha na zahradě

Svým způsobem připomínají hrozny květů střemchy šeřík. U nás se často vysazuje kultivar „Colorata“, který má listy při rašení měďnatě purpurové. Později mění barvu na kalně zelenou až načervenalou s purpurovými žilkami, takže je vcelku dekorativní. Květy jsou světle růžové uspořádané v hroznech obsahující pětadvacet až dvaatřicet květů. Zakrslý kultivar „Red Ball“ má pravidelnou kulovitou korunu. Jiné zase mají deštníkovou převislou korunu Je z čeho vybírat. Tipem pro okrasné zahradníky je i Bobkovišeň Prunus laurocerasus zvaná též Střemcha vavřínolistá.
Využití střemchy

Někomu střemchové dřevo voní po mandlích, někomu jako Cyklon B. Mají ho rádi řezbáři a tak se používalo na dýmkové troubele a taky pažby ručních palných zbraní. Ovšem i na pěkné vycházkové hole. Kůra z mladých větví dost dobře sloužila jako přírodní zelené barvivo na tkaniny. Z jedovatých pecek se kdysi dokonce tlačil olej. Zneužít se ale dá všechno. I z voňavé střemchy ve středověku pálili dřevěné uhlí k výrobě střelného prachu. Naše „sakura“ střemcha je dřevina otužilá, vydrží i čtyřicítkové mrazy, a také rychle roste, takže často slouží k zpevňování břehů. Z ryze estetických důvodů si Rusové libovali ve vysazování střemchových hájů a protože se líbají pod jejich rozkvetlými korunami, platí u nich střemcha co strom lásky. Kdo ví, zda slavný Čechovův Višňový sad nebyl ve skutečnosti právě takovou mírně dekadentní součástí zchudlého sídla a připomínkou časů ztracené mladosti?
Domácí lékárna – nic moc!

Naše „sakura“ střemcha dobře odhání hmyz, protože v kůře, listech, pupenech a semenech obsahuje hodně látek, které nesnášejí ani četné bakterie. Kyanovodík, ta hořká vůně mandlí, kterou vydávají květy, může v silnější koncentraci u vnímavějších jedinců vyvolat dokonce nevolnost. Rostlina až na plodovou dužinu obsahuje glykosid amygdalin, který se štěpí na glukózu, benzaldehyd a právě kyanovodík. V kůře jsou také třísloviny, v plodech kyselina jablečná a citronová. Přes všechny tyto poklady není střemcha valným přínosem v zelené lékárně a také v kuchyni je spíš kuriozitou. Seveřanům slouží trpká dužina plodů jako základ marmelád, „vína“ a kořaliček. U nás se občas sbírají zralé plody bez stopek, kůra, květ a listy. Plody sušíme v troubě na šedesát a používáme proti průjmu (macerát z polévkové lžíce drcených plodů čtyřikrát denně po padesáti mililitrech). Listí zklidní žaludek, květ odhleňuje a mletou kůrou v lihu mažeme zlobivé klouby. Na koupele mohou revmatici použít také listy a květy. Prý kaše ze střemchy pomáhá na nehojící se vředy, ale vzhledem k tomu, co o keři víme, střemchy nikdy nedáváme moc a ne dlouho.
Vyznáte se v „dřevoléčbě“?
A pak je zde trochu záhadná alternativní léčba špalíky (brzy o ní napíšeme víc): při ní se dvojice svázaných špalků střemchy a jilmu pod matrací používá při potížích s žaludkem a svazek střechy a zimolezu proti průjmům. Princezny na hrášku to může tlačit do zad, ale jinak taková terapie neuškodí nikomu a fungovat snad bude alespoň lidem, kteří na podobné věci věří.