Na našem kuchyňském stole jakoby byly skoro samí přistěhovalci: při pátrání po původu spousty bylin, které už v našem jídelníčku zdomácněly, se zpravidla dostaneme do teplého Středomoří a pak ještě dál na východ. Platí to snad také o na pohled nenápadné pažitce (Allium schoenoprassum)? Ne. Trávu jen připomíná, je ale příbuzná s česnekem, a podle všeho je u nás skutečně už od pradávna doma – ovšem zrovna tak jako v Himalájích nebo Skalistých horách. Pažitka pobřežní divoce roste i v Africe nebo v Austrálii. Když řekneme, že je stará jako svět, zřejmě se moc nespleteme. 

Divokou pažitku nacházíme na horních tocích našich řek i u potoků. Je to rostlina vytrvalá a zcela mrazuvzdorná. Dorůstá asi do čtyřiceti centimetrů, její duté listy mají na průřezu kruhový tvar. Od druhého roku nám pažitka, kterou bychom nestříhali pro kulinární požitky, pěkně fialově pokvete, vyšlechtěné jsou i odrůdy bílé a zářivě červené a ty se pěstují opravdu výlučně pro ozdobu.

Roste jako tráva

Na záhonu vysejeme pažitku dost hustě časně zjara. Zpravidla se nám na zahradě hned v prvním roce podaří vypěstovat malé rostlinky i jako výchozí materiál pro nahrnkování a přirychlování přes následující zimu. Roste dobře skoro všude, ale když si připomeneme, kde ji můžeme v přírodě najít, je nám jasné, že  ideální budou půdy s dostatkem vláhy nebo s možností dodatečné zálivky. Před založením trvalého porostu nezapomeneme dát do půdy kompost. Také, až se chytne, pravidelně ji přilepšíme kombinovanými hnojivy. Jakmile ji však začneme seřezávat, vždy po sklizni s přihnojením pár dní počkáme. Protože sílí relativně pomalu, předčasnou sklizní narůstání oddálíme. Když se pažitka dobře ujme – a není důvod aby se tak nestalo – rozroste se tak, že po několika letech trsy rozsazujeme. Na choroby si příliš nepotrpí (ostatně – kdo jí česnek, je taky zdravý), ale pokud se na ní objeví hnědavé povlaky rzi, raději celou kulturu zlikvidujeme.

Nejsme u holiče

Možná by nás lákalo stříhat pažitku nůžkami, ale to bychom neudělali dobře. Lepší službu nám poskytne ostrý nůž, který stébla v místě řezu nezhněte. Listy seřezáváme tak, aby zbyly několikacentimetrové části. Pokud bychom totiž jich nechali příliš dlouhou část, zbytek listu částečně zaschne a už nebude tak jemný. Sklízet můžeme začít asi šest týdnů po výsevu. Pravidelnou sklizní se sice připravíme o půvabné květy, ale jsou chvíle, kdy je jídlo přednější (a jindy zase naopak, nicméně pokud chceme trs pažitky čistě pro ozdobu, musíme se rozhodnout a pak už své rozhodnutí neměnit). Pažitku bychom neměli řezat za deště, protože by rostlina mohla záhy začít hnít. Čím řežeme častěji, tím budou nové listy jemnější. Před zimou však už nesklízíme, aby rostlina měla čas se na nepříznivé období připravit.

Pažitka v kuchyni

V jejím využití mají před námi Číňané náskok bratru čtyři tisíce let, tak dlouho ji totiž prokazatelně k vaření používají. Ovšem jejich pažitka je proti naší, která se chuťově blíží cibulce, výrazně „česnekovitější“. Také ji vybělují na záhonu pod hrnci (jako se u nás pěstuje pórek), takže chutná jemně a nasládle. U nás „šnytlík” uplatňujeme jako součást polévek a v přízdobě jídel. Jemně nasekané části přidáváme do pokrájené směsi s celerem, petrželí a mrkví a celkově pak zmrazíme jako polévkovou zeleninu. Můžeme zamrazit čistě i jen pažitku, ale před uložením do mrazničky oprané části důkladně zbavíme přebytečné vody, aby se kousky ledem nespojily a zůstaly sypké. Běžně mrazíme pažitku v nádobkách na led, nebo ji naložíme do octa. To ale děláme jen v případě velkých přebytků: nejlepší je určitě čerstvá. A takovou ji můžeme mít celý rok, i když ta ze zimního okna bude poněkud nedomrlá.

Uplatní se i v zelené lékárně?

Moc ne, respektive nepřímo, protože v ní obsažené éterické oleje dokážou probudit naše smysly a podpořit trávení. Konzumace pažitky, podobně jako česneku a nebo cibule, mírně snižuje krevní tlak. Z nutričního hlediska je bohatým zdrojem vitamínu C, kterého překvapivě obsahuje až třikrát víc, než třeba rajčata. A není to všechno: nechybí v ní ani vitamíny ze skupiny B, karoten a vitamín E. Významné je i zastoupení železa.

Zahrádka za oknem

Pažitka do polévky, salátů a nebo na vařené brambory je velmi vděčný kuchyňský doplněk a na parapetu se jí dobře daří. Neseřezáváme ji úplně, nejméně pět centimetrů ponecháme. Při společném pěstování v truhlíku s ostatním běžným kořením se jí povede jen středně, protože vyžaduje víc vláhy. Ale báječně se doplňuje s truhlíkovými květinami – působí totiž jako celkem účinný odpuzovač mšic.