Vedle modelace rovného nebo z nějakého důvodu nám nevyhovujícím způsobem zvlněného terénů je úprava svahů terasováním nejčastější prací, kterou musíme na zahradě vykonat. Už jen proto, aby se po ní dalo pohybovat, užívat ji v souladu s našimi zájmy nebo zde racionálně hospodařit. Zvrtnuté kotníky, klouzačky na mokré trávě, a jahodiště, z něhož déšť věčně splavuje zeminu, nadchnou málokoho. Než začneme terasovat pozemek, podíváme se, jak si tu práci usnadnit
Terasová rýžová pole šplhající jako schody do nebe nás uchvacují v Asii a indiánské kultury v Andách by na neupravených svazích životadárnou kukuřici také nevypěstovaly. Ostatně všudypřítomné zídky v krajině, třeba na Vysočině, nevznikly jen tak jako odkladiště vysbíraných kamenů. Chránily políčka před splavováním dešti a vysoušení větrem. To samé platí o zahradách – někdy historických skvostech upravených do více úrovní významnými architekty. Zídky zahradu hodně promění. Ještě než se rozhodneme pro druh takové opěry svahu a než začneme stavět, dopřejme si trochu teorie.
Rozčlení a zároveň sjednotí zahradu
Výškové rozdíly původního, nebo upraveného terénu řešíme při terasování pozemku opěrnými zdmi. Netýká se to mírně modelovaného pozemku s oblými povlovnými svahy, ale terénu blížícímu se pětačtyřiceti stupňům bez ohledu na druh půdy a její povrchovou úpravu. Ten musíme zajistit zárubní s přecházející odkopávkou rostlého terénu, nebo podpěrnou s dodatečným zásypem zeminy. Mějme na paměti, že konstrukční pevnost opěrných zdí hodně závisí na stavebním a spojovacím materiálu, ale především na správně zvoleném poměru výšky nadzákladové a základové části zdiva. Stabilitu zdí ovlivňuje hmotnost zdiva, hloubka jeho založení a také dobré odvedení vody, tedy přiléhající drenážní zásyp.
Co je zárubní zeď
Při jejím zakládání odkopeme v ose základů zeminu až na rostlý terén s dostatečnou únosností. Nemusíme dělat další náročnější úpravy povrchu svahu nad budoucí zárubní zdí. Takto svah podchycujeme nejčastěji tam, kde musíme vyrovnat terén pod zárubní zdí do roviny zářezem do svahu, a co se týče budoucího využití nám až tak moc nesejde na úrodnosti půdy v ploše zářezu: nejčastěji to je tenkrát, když má vyrovnaný pozemek pod zárubní zdí sloužit jako cesta, rampa a nebo terasa.
Podpěrná zeď
V tomto případě budeme potřebovat jen minimální odkopávku svahu, víc se ale nadřeme s přesunem množství zeminy pro zavážku. Samozřejmě ornici v místě budoucího zásypu sloupneme. U prudkých svahů je dobré podklad pro zavážku zdrsnit protiskluzovými zářezy. Při zavážení by hrubší materiál měl přijít dospodu, ale to dá rozum. Vrstvíme ho po čtyřiceti centimetrech a vždy hutníme pěchem.
Zděnou nebo suchou?
Opěrné zdi jsou v podstatě dvojí: zděné a suché. U těch prvních základní stavební materiál, zpravidla tedy kámen či cihly, spojují cement nebo malta. Patří sem i zídky z betonu. Jsou to pevné stavby, zpravidla vyšší než metr. Suché opěrné zdi tvoří základový materiál (kámen nebo prefabrikované prvky) a k jeho spojení se využívá zemina nebo se pracuje bez spojovacího materiálu (příkladem je sypaný či skládaný kámen v drátěných obalech – gabionové zdi). Suché zídky by neměly být vyšší, než jeden metr.
Zakládání zdí při terasování pozemku
Nejvíc namáhanou částí opěrné zdi je základová spára, především její vnější hrana směřující ze svahu. Na ni se přenášejí společně tlaky váhy zdiva a zeminy. Také zde působí vliv rozpínavého tlaku půdy při jejím přemrznutí. Mějme na paměti, že rozdíl v zatížení základové půdy na vnitřní a vnější hraně základové spáry je až dvacetinásobný. Tomu by měla odpovídat volba vhodné konstrukce základového zdiva. Základové patky by měly vyčnívat mimo osu směrem k lícové straně zdiva, dno základové spáry musí být zešikmené směrem do svahu. Trochu počítání: minimální hloubka základového zdiva má tvořit šestinu až pětinu výšky opěrné zdi. Základovou spáru u zdí vyšších než jeden metr je třeba vyhloubit do pevného a dostatečně únosného podkladu i za cenu hlubšího založení. Snaha šetřit si práci s výkopem není ve vztahu k tomu, co všechno se může stát, jakkoliv omluvitelná.