Utíkají vám z vymezeného kouta v předsíni míče a balóny, zabírají spoustu místa anebo se vám zákeřně pletou pod nohy? Kdo má doma malé či velké milovníky míčových her ví, o čem je řeč. Tohle sportovní nářadí ale nemusí překážet, když ho zavěsíte do sítě v podobě válce, na spodním konci svázané třeba barevným třapcem. Síťovku na nákupy vyrobíte z po bocích sháčkované sítě opatřené uchy z pěti řad krátkých sloupků. A trojcípý šátek nebo klasická šála představují vlastně základní tvary, které na koncích krátkých stran ozdobíme třapci. Vázání ok čili síťování provozovali v historii ženské i chlapi – tak proč byste tento způsob úžasného relaxu nezkusili taky?

Časy se mění a tak při zadání slova síťování nám vyhledávače nabídnou spíš ryze současné propojování počítačů, než šmodrchání nití, provazů či příze po vzoru našich prapředků. O tom, jak udělat základní oko a co dál, jsme podrobně napsali a fotkami zdokumentovali ZDE. Dnes letmo nahlédneme do historie s přáním, abyste alespoň něco z následujících řádek přijali jako možný inspiromat vašeho síťařského díla.

Jak šel čas

Ačkoliv bychom předpokládali, že zhotovit si síť uměl každý rybář, máme doklady na to, že už ve 14. a 15. století se této práci věnovali například v Praze specialisté. Někteří z nich se časem přeškolili na jemnější práci, a tak o nějakých sto padesát let později nejedna měštka nosila ve vlasech zlaté a stříbrné síťky. Takové síťky byly i součástí čepců a jinými se zdobily oděvní doplňky. Na lemech ubrusů nebo prostěradel se zase síťky uplatňovaly v bytovém zařízení. Síť často plnila úlohu podkladu, protože vlastní ozdobou byla výšivka na ní.

Českomoravské síťování

V 18. a 19. století se známými středisky síťované výroby staly Valašsko, Uherskobrodsko, Luhačovické Zálesí, Haná, Vyškov, Velkomeziříčsko a Kloboucko. Síťováním se ještě na začátku 20. století zabývala spousta lidí. Jejich práci organizovaly malé firmy prostřednictvím faktorů, kteří zadávali práci, materiál a vzory. Hodně nimravou práci představovalo zhotovování vlasových sítěk z pravých vlasů (později z umělého hedvábí), ale tenhle sortiment skončil s módou zkracování, známou z Hrabalových Postřižin: na krátké vlasy síťky prostě už potřebné nebyly a zmizely stejně, jako pánské pásky na voskovaný knír. Tak se vyráběly sítě na tenis i volejbal, nemravné punčochy i počestné dečky… Dobrými zákazníky byly i armády celého světa s objednávkami vojenských maskovacích sítí.

Síťařova prostá výbava

Někdy je tato textilní technika označována jako „necování“ (z německého „die Netz – síť“). Při síťování se pracuje s jednou „nekonečnou“ nití, navinutou na síťovací jehle, což je vlastně člunek se zářezem na každém konci, na kterou se navine co nejdelší množství příze. Dřevěné nebo kovové síťovací jehly se liší podle síly zpracovávaného materiálu velikostí, dále potřebujeme plochý nebo kulatý váleček, jehož průměr určuje velikost výsledného oka sítě. Protože oka se vážou přes váleček vždy zleva doprava, síť při práci otáčíme.

Rovně nebo do trojúhelníku

V podstatě máme dvě možnosti: buď budeme síťovat rovně vždy celou řadu oček na jejich daný počet (třeba šířky šály), anebo použijeme pravidelně se rozšiřující tvar (trojcípý šátek) postupným přidáváním dalšího oka vždy na pravé straně sítě, a to tak, že do posledního oka vsíťujeme oka dvě. Protože síť jak již řečeno pro každou další řadu obracíme, rozšiřuje se nám na obou stranách pravidelně. Třetí způsob je síťování stále dokola, takže výsledný tvar je válec.

Jak udělat vzor

Síťování nejde tak rychle, jak by se mohlo zdát, a ono ani nemá smysl chvátat, protože případné chyby se velmi těžko opravují a rozmotávat hotové uzlíky především u sítí z tenké příze prostě nejde. Pokud síťujeme delší či těžší kus a máme již solidní základ, nemusí být práce upevněná v jednom bodu, ale můžeme ji mít rozprostřenou na kolenou a dobře utahovat jednotlivá oka – půjde to pomaleji, ale oka budou krásně pravidelná.

Musíme mít síť upevněnou?

Na základním uzlu toho od doby kamenné lidé moc nového nevymysleli. Nicméně i z těchto základních uzlů lze poskládat do plochy sítě nejrůznější „pecky“ v pravidelných či nepravidelných vzorech. A samozřejmě lze síťovaný základ čtvercový či kosočtvercový vyplňovat háčkovanou aplikací. Uděláme to tak, že ve zvolených odstupech vsíťujeme do oka v předchozí řadě ne jedno, ale hned tři až pět ok, a ta v následující řadě buď necháme volná, anebo všemi najednou protáhneme síťovací jehlu. A teď záleží našem výtvarném cítění nebo záměru, zda tyto „pecky“ uspořádáme do pravidelného vzoru, nebo je v ploše rozmístíme nepravidelně. Naše zkušenost praví, že pravidelný vzor je lepší do sítě vháčkovat. Vyrobit barevný vzor také není problém: od zvoleného místa prostě navážeme provaz, vlnu či přízi odlišné barvy.