Brousky hrubší jsou k mání ve většině železářství, ale jemnější hledejte spíš ve specializovaných obchodech. Při broušení s většinou tak zvaných ostřičů dosáhnete rychlého krátkodobého efektu a nůž přitom hrubě poškodíte. Čím bude jemnější brousek, tím ostřejší získáme ostří – možná tak dokonalé, že se bude lesknout jako zrcadlo. Vždyť platí, že s tupými dláty a noži pracuje jen tupec.
(2014)*** Protože dláta nemají symetrické ostří, ale jsou skloněné k jedné straně, brousí se jinak než nože. Po kameni se při základním hrubém broušení pohybujeme nejlépe stále stejným směrem, případně opisujeme osmičku, někdo ani nepřipouští – ač to většinou stejně děláme, krouživým pohybem. Pokud nepoužijeme univerzální sklon ostří, přizpůsobíme ho dřevu, ve kterém budeme pracovat (konkrétně o tom píšeme ZDE). Důležité je udržet u ostří dokonale rovný tvar – dobrá řezbářská práce nevznikne, pokud budete mít na ostří nijaké výdutě či vypoukliny. Samozřejmě hovoříme o rovných dlátech, protože ta dutá nebo třeba „véčka“ asi bude rozumnější svěřit brusičům profesionálům se zkušeností a patřičným nástrojovým vybavením.
Obtahování ostří
Dláta obtahujeme na co nejjemnějších brusných kamenech. Břidlici někde můžete dostat pod názvem belgický kámen. Jejich povrch by měl být vždy smočen (ach jo, zdá se, že jsme to dost nezdůraznili už u hrubého broušení, ale on to opravdu ne všichni vědí) – a to ať už vodou, nebo olejem. Tuhle závěrečnou fázi úpravy ostří v níž už zdánlivě o nic nejde bychom rozhodně neměli odfláknout a také je dobré i během řezbářského díla občas práci přerušit a ostří dláta znovu obtáhnout. Kdo pamatuje staré holičské mistry, i ti na kůži obtahovali hrozivou břitvu často i během práce na zarostlé bradě a vzpomeňme i na řezníky, kteří každou chvíli při bourání kusu sáhnou po ocílce. S dláty je to také tak. Nakonec párkrát přejedeme po brousku v přímce rovnou stranu ostří naplocho. Dbáme abychom nesklopili brousek proti ostří (nebo naopak).
Voda a kámen
A zpátky k namáčení: ženci nosili na opasku plechový toulec naplněný vodou. V ní měli uložený brousek vždy tedy mokrý, chráněný před ztrátou i poškozením a okamžitě po ruce. Takový toulec, mívají ho v železářství nebo domácích či zahradnických potřebách, jsme viděli připevněný nad ponkem v domácí dílničce. Brousky nejsou bůhví jak levné, a když brousíme na suchém kameni, zbytečně rychle kámen ubývá. Především při jeho smáčení jde o to, aby se brusná zrna nezanášela, ale vymývala, a broušená ocel ostří se chladila. Praktici tvrdí, že by dokonce na brousku během hrubého broušení měla voda stát. Na tvrdší kameny (arkansas) lze použít i olej. Přírodní kameny mají vodu raději, syntetické snesou obojí.
Něco o nožích
Je pravda, že dláta si bude brousit především řezbář, obyčejní smrtelníci nejsoucí vybaveni keramickými noži ovšem potřebují občas udělat něco s tím, co používají v kuchyni, s noži pro práci v sadu a nebo loveckými noži na čundr (pardon – užívanými při outdoorových aktivitách). A tady jsme se naučili něco, co se tak trochu vzpírá zdravému rozumu a hlavně našemu zvyku: ani „rybičku“ bychom o schod nebrousili „proti srsti“ čili proti ostří, leč hle, ono to jde ač se tomu ruka vzpírá! Na začátku broušení, ale hlavně pokud jste zdědili ostří se zuby, se toho vůbec nebojte. Jeďte po kameni pravou rukou k sobě a to proti ostří asi pětkrát za sebou, nebojte se přitlačit – ovšem rovnoměrně. Pak na pětkrát změňte směr od sebe, a pak to všechno zopakujte tolikrát, kolikrát bude třeba. Pro konečné dobroušení nebo obtahování doporučujeme ovšem již klasický směr od sebe a od rukojeti k špici.
Z posbíraných zkušeností a k ručnímu broušení čehokoliv obecně
Ostrý úhel líp řeže, ale rychleji se otupí. A naopak. Čili logicky zálesácký nůž pod širák nebo do jinak náročných podmínek brousíme jinak než břitvu.
Nožíř pan Pajla doporučuje následující sklon ostří: kobercový nůž 15°, řezbářský, filetovací a kuchařské nože 22°. Skalpel by měl mít na ostří 25° a zálesácký stahovák 30°, rybářský a lovecký nůž pak až 40°.
Doma se nám zpravidla nějaký brousek válí. Předchozí broušení ho poznamenalo oblinami. Nože s ním se zaťatými zuby zvládneme, ale na dláta je lepší koupit nový, který je ideálně rovný.
Obecně si k broušení nekupujte malé kameny, protože s velkými noži na nich budete mít problém. Vystačíte většinou s univerzálním kamenem, na velmi tvrdou ocel se používá černý karbid, na plech bílý korund.
Jehlu čili grot nikdy neodlamujeme rukou – nechť sama odpadne při obtahování.
Při obtahování se doporučuje dláto o trochu zdvihnout, aby úhel ostří byl o jeden až tři stupně větší, než při hrubém broušení.
Kdo se bojí nožem oholit, může nabytou brusičskou dovednost otestovat jemným tahem ostří kolmo k hraně papíru – kde není břit dokonalý, ostří papír neřeže.
