V rozpraskané kůře korkového dubu můžeme číst jako v knize. U těch nejstarších stromů bychom se toho mohli dozvědět dost, protože v ideálních podmínkách se mohou dožít věku kolem čtyř set let. Od nepaměti strom lidé borky zbavují a využívají ji k svému dobru, ale dubům tím neškodí, protože se sami z kůry, když příliš ztloustne, svlékají – prostě korek odhodí, aby udělaly místo nové vrstvě.

(2012) *** Hodnota korku se zprvu s věkem stromu zvyšuje: nejkvalitnější surovinu poskytují stromy mezi padesáti a osmdesáti lety, pak jde zase dolů. Pláty kůry se ze stromů vždy po asi deseti letech loupou až do sto padesáti let – napařují je, rovnají, vysekávají z nich zátky, řežou pláty na obklady a melou na drť, z níž lisují desky. Všechno tu už bylo: v antice pokrývali lidé velkými pláty korku střechy a už tenkrát z něj dělali špunty do amfor. A z rozdrceného korku smíchaného s jílem stavěli, takže naše současné izolační desky z korku nejsou nijak převratný vynález.

Korek se představuje

Samovolně se dnes korkové lesy příliš nerozšiřují, protože žaludy sežerou prasata a semenáče vypasou ovce. Kde nejsou ovce, udusí je rychle rostoucí křoviny. Silné kmeny dospělých stromů nebývají vyšší než pět metrů, ovšem na volném prostranství dub může dorůst do dvaceti metrů. Rozložitá koruna takových jedinců dosahuje průměru třicet metrů. Neopadavý strom kvete od dubna do května, výjimečně i na podzim. Borka je šedavá až šedočerná, silná asi patnáct centimetrů. Sklízí se v létě. Speciálními sekyrami čerstvě oloupané kmeny jsou zrzavě hnědé. Mírně kožovité shora lesklé zelené a zespodu šedobíle chlupaté listy příliš naše duby nepřipomínají. Zato žalud je nám povědomý, má přes tři centimetry. Sám korek je lehký, takže metrák kůry se získá asi z pěti stromů.

Možná se ho podaří rozšířit

V Evropě roste korkový dub do třinácti set metrů, v severní Africe na Atlasu do dvou tisíc. Daří se mu v teplotách od plusové čtyřicítky do minus pěti a krátkodobě dospělý strom snese i desetistupňový mráz. Nejvíc korku sklízí Portugalsko, znovu se rozvíjí pěstování v Itálii a Francii, významný producent je Alžírsko a Maroko. Pokusy o další šíření podnikají v Albánii, na Krymu a pod Kavkazem, na Kanárech, v Indii, jižní Africe, v Kalifornii i Austrálii. Rozhodně by korkových dubů mělo být víc – a to nejen kvůli špuntům do vína, které jsou nepřekonatelné. Jejich ekologický význam je v tom, že účinně brání postupu pouští a tvoří celkem účinnou přirozenou hráz šíření požárů.

Jako bonsaj

Kdo měl štěstí a během putování po Středomoří si nějaké žaludy přivezl, může se pokusit je doma nebo ve skleníku zasadit a vychovat si z nich časem hezkou bonsaj (ZDE). Mezi bonsajisty jsou korkové duby oblíbené, ale je jich málo. Z žaludu brzy vyrazí kůlový kořen a od něj pak postranní kořeny – ty nejtenčí mají sílu vlasu. Přestože u nás mohou být starší stromky od jara do podzimu venku a při občasné zálivce v místnosti s teplotami od nuly do deseti stupňů přezimují také bez problémů, není snadné citlivé semenáčky vypiplat.

Jak korek nalepit

O tomto vděčném materiálu jsme už psali v souvislosti s korkovými podlahami (ZDE). Korek ale můžeme použít i k obkládání. Vybírat budeme podle struktury, tedy velikosti korkových „drobtů“ a jejich barvy (větší zastoupení tmavších kousků nepůsobí dobře na menších plochách). Větší zrna nám mohou způsobit potíž při broušení hran.

Korek na nábytku

Samo polepování nábytku je vcelku snadné: odstraníme kování – zpravidla ho drží šroubky, stávající povrch lehce přebrousíme (na větší plochy použijeme brusku, na menší šmirgl, může stačit i brusná houbička). Z plátů korku nastříháme o něco větší čela zásuvek a ostatní části nábytku, které budeme polepovat. Použijeme kontaktní lepidlo. Ne tedy disperzní, protože tenký korek se působením vody v lepidle pravděpodobně zvlní. Zkušenost nás nasměruje spíš k použití Chemoprénu, Alkaprénu nebo dalších lepidel na podobné bázi. Promícháme je ještě v piksle a zubovou stěrkou nebo válečkem naneseme na dřevěné plochy a na korek. Necháme ho zavadnout tak, aby nebylo na dotyk lepkavé, lepené části k sobě přitiskneme a zatížíme nebo stáhneme, případně uválcujeme válečkem. Svěrkami stáhneme samozřejmě přes nějaké desky, které tlak roznesou, protože korek je poměrně měkký. Ale pozor – pokud by tlak svěrek byl moc velký, mohlo by lepidlo korkem vzlínat a přilepit ho k pomocné podložce, tak pod ní dejme ještě mikrotenovou fólii. Polepené části by měly být stažené nejméně osm hodin.

Úprava povrchu

A to mít můžeme, protože polepený povrch budeme chtít zpevnit lakem. Tady bychom se měli raději vyhnout nitrolaku, který by mohl na lepidlo působit agresivně (odborník v tomto nesouhlasí a tvrdí, že rychle schnoucí nitrolak ve spreji vadit nebude). Nám se osvědčily bezbarvé syntetické laky, které jsou pevné a navíc v matné variantě vypadají na korku bezvadně.

Jednoduchá šperkovnice čili krabička na tretky

Zaujalo vás, když jsme napsali jak vyrobit věšák na cingrlátka, tedy všelijaké náušnice, přívěšky a korále (ZDE). Věci jsou na něm vystaveny přehledně, některé ale možná raději uložíte do krabičky – teta je strkala do vázy, kde se pěkně a téměř neoddělitelně do sebe zašmodrchaly. Základem této šperkovnice je přitom obyčejná krabička z papíru, kterou polepíme tapetovým korkem asi milimetr silným celkem běžně k dostání v „metráži“ a nebo jako korkové obdélníky. Dělit materiál raději než nůžkami (zbytečně ho smáčknou) budeme řezákem, břitvou, skalpelem nebo žiletkou, protože řez by měl být co nejčistší. Na větší rozsah lepicích prací odborník radí použít Chemoprén, ovšem naředěný toluenem tak, aby moc rychle na savém podkladu nezasychal.

Postup

1. Připravíme si vhodnou krabici. Ve výsledku bude vypadat, jako by byla celá z korku. Na plochu krabice i nařezaných stěn z korku naneseme lepidlo. Na stěny je lepíme tak, aby se na hranách dobře spojily. Korek můžeme na na plochy přitlačit válečkem.
2. Několik minut musíme korek ke stěně krabice tisknout. Kde na krajích přečnívá použijeme na přesné vyrovnání řezák. Svěrkami polep fixujeme na několik hodin (na drobnější předmět můžeme použít kolíčky na prádlo).
3. Na druhý den můžete stejným způsobem vyložit vnitřek krabičky – u bedýnky na fajfky a s nimi související krámy jsme to nepovažovali za nutné. Po definitivním vytvrdnutí  zaoblíte hrany nejdřív šmirglem zrnitosti 60 až 80 a pak najemno zrnitostí 150 až 180. Nám výborně posloužila brusná houbička.
4. Nakonec korkovou šperkovnici natřete štětcem nebo nenastříkejte sprejovým nitrolakem nebo bezbarvým akrylátem.