Jiří Suchý zpíval „Koupil jsem si knot, snad mi přijde vhod“. Kdo ví, možná nás tím chtěl ponouknout k domácí výrobě samozavlažovacího truhlíku. Jejich nabídka v krámech je dost velká, ale třeba si je budeme chtít vyrobit sami buď protože máme staré truhlíky či se nám ty kupované zrovna nehodí rozměrově. A dost častou motivací může být, že „tohle“ přece zvládneme taky.

Na výrobu našeho samozavlažováku použijeme dva obyčejné truhlíky, velký a malý – na způsob ruských panenek matrjošek, přičemž ten velký bude sloužit jako podmiska. Pokud menší truhlík nemá nožičky, postavíme ho na špalíčky tak, aby mezi dny truhlíků byla mezera. Potřebovat budeme ještě knot – jeden či víc, podle toho, jak dlouhý truhlík máme.

Dejte truhlík do truhlíku

Do menšího truhlíku vyvrtejte dva otvory pro knot. Pokud je truhlík z plastu a knot máte plochý, bude lépe je vypálit třeba rozžhaveným nožem příčně do dna. Tedy tak, abychom knot protáhli zevnitř z truhlíku ven a druhým otvorem ho vrátili dovnitř truhlíku. Vevnitř by měl nad otvorem přečnívat na obou koncích nejméně pět centimetrů. Dobrý knot se dá koupit originální od zahradnické firmy, která samozavlažovací truhlíky vyrábí. Kdo ale chce ve všem spoléhat na sebe, může zkusit vyrobit je ze savé látky. Kvůli životnosti knotu je lépe ji několikrát složit a podélně opakovaně prošít na stroji.

Proč musí knot vydržet

Jde o to, aby spolehlivě sloužil celou sezonu. Nebylo by asi pro květiny nebo pěstované koření nic moc dobrého, kdyby knot uhnil uprostřed léta a přestal rostliny zásobovat vodou. Přesazování vzrostlé rostliny sice nezabije, ale velmi zbrzdí jejich růst a kvetení. Taky se místo doslouživšího můžete pokusit knot prostrčit do plného truhlíku zespodu, ale je to práce pro vraha a ještě s nejistým výsledkem. Dobrou alternativu k vyráběným knotům představují klasické popruhy k batohu, je mají někdy ve sportovních potřebách a skoro jistě v provaznictví.

Květináč funguje na stejném principu

Podobně tomu je u samozavlažovacího květináče, který umístíme do bezodtokové nádoby a jehož dnem protáhneme knot. Ten uvnitř květináče vytáhneme asi do čtvrtiny nádoby, kterou vyplníme kereamzitem. Díky této drenáži kořeny rostlin nehnijí a dokonce se k nim odspodu dostává občas vzduch. Následující vrstvu tvoří filtrační vrstva. Osvědčili se gázové netkané polštářky, které se prodávají v lékárně, jejich funkcí bude oddělit keramzit od zeminy. A sázíme. Třetí variantou jsou knotem vybavené květináče naskládané v truhlíku, které zaléváme do něj. Po velkých deštích je ovšem třeba hladinu v truhlíku patřičně snížit.

Kapavka za oknem čili systém „na flašku“

Pod praštěným titulkem nehledejte žádnou nemravnost, ale jednoduché zařízení pomáhající našim kytkám ve velkém horku a nebo pokud jedeme na delší dobu pryč. Když uděláme otvor do víčka petky, její dno odřízneme, láhev zabudujeme doprostřed truhlíku a nalijeme do ní vodu, bude vláha kontinuálně pronikat do půdy a vytvoří rostlinám příznivé prostředí. Další petpatent vypadá následovně: do láhve u dna vyvrtejte nebo vypalte rozžhaveným hřebíkem otvor a tu umístěte do truhlíku mezi květináče. Láhev naplňte vodou a zašroubujte. Dokud se hladina v truhlíku s otvorem v láhvi nesrovná, bude ukapávat a do našeho zásobníku pouštět bubliny. V obou řečených případech, tedy s petkou volně v truhlíku a nebo zakopanou v zemi, volíme raději láhve menší, které nám v případě letního fičáku truhlík nepřevrátí.