Dospělí se hračkou zabývají jen v určitých fázích svého života – když mají malé děti a potom zpravidla zas až s vnoučaty. Na svátky dětí, k narozeninám nebo na Vánoce. Hračky vybírají většinou nahodile, případně na základě reklamy či vlastních vzpomínek na to, s čím si sami hráli. A pokud jdou do hračkářství s dětmi? Lehce podlehnou jejich žebronění, protože děti by nejraději všechno, co vidí. Jejich osobnost je totiž ve vývoji, a tak často nerozumí ani samy sobě, natož aby se dokázaly odpovědně rozhodnout pro hračku, která je bude bavit a zároveň jim bude k užitku.
(2013) *** Jsme daleci toho vykřikovat, že jen „co je české, to je hezké“, nicméně krámy i tržiště jsou přesyceny výrobky ne zcela jasného původu a velmi často až z Asie. Což by nemuselo být na závadu, nebýt jiných tradic, ale především norem či jejich mimořádně pružného vnímání. Hračky to jsou ale senzační. Hrají, blikají, strakaté jsou jako papoušek, ale vesměs dítěti nejenže nepřinášejí potřebné informace a hodnoty, ale importují k nám kulturu, která je myšlení Evropanů často nepochopitelná a cizí. Materiál, z kterého jsou vyrobeny občas je s našimi zdravotními a bezpečnostními normami na štíru a ne všechno se dá ohlídat. Jsou ale líbivé a rodiče je nakupují ve víře, že pro své potomky dělají to nejlepší.
Hledání definice – co je hračka?
Odborníci z oborů psychologie, dětské psychologie, sociologie, pedagogiky, pediatrie a dalších oborů se zabývají předmětem, který dítě používá spontánně. Prostě vědátoři. Hračka má tedy odpovídat jeho věku a mít velikost přiměřenou ruce. Má být zhotovena z materiálů dítěti příjemných a přitom trvanlivých a odpovídajících požadavkům hygieny i bezpečnosti. Tvarově by hračka neměla kazit vkus a obsahově by měla být sice srozumitelná, ale zároveň nechávat prostor pro dětskou představivost.
Tvůrce hraček ví o čem mluví
(2019 – aktualizujeme) – Nestor českých hračkářů Václav Kubát (1934) dosáhne na začátku letošního prosince v obdivuhodné aktivitě pětaosmdesátky, k čemuž mu od srdce blahopřejeme. – Výrobky z jeho autorské dílny jsou právě takové, jako má správná hračka být. A bodejť ne, když se na formulaci jejich zásad podílel: „Překombinované hračky raději ne,“ říká. „Pro malé dítě je lepší mít tři jednoduché hračky, které na sebe obsahem navazují, než jednu, která vše kumuluje v sobě. Čím je hračka čitelnější, jednodušší, tím je lepší. Jednoduchý panáček může totiž být princem a příště třeba chuďasem, zatímco úloha propracované figurky je navždy neměnná. A samozřejmě by hračka měla být pevná a trvanlivá. Jakmile se totiž rozbije, je to pro dítě rozčarování, na jehož hloubku jsme my dospělí už dávno zapomněli.“
Co kojencům a co batolatům
V prvním roce věku má hračka především upoutat pozornost dítěte, které vnímá očima, rukama, sluchem, ale i ústy a nosem. Podrobně jsme o vnímání různých hraček těmi úplnými mrňaty po jednotlivých měsících psali ZDE. Potřebuje pestrou, bezpečnou, pohyblivou hračku, kterou dobře uchopí, vidí, případně slyší. Dvou až tříleté batole má radost z pohybu, těší se z měkkých, přítulných hraček, vnímá a samo způsobuje hluk, cvičí pohyby rukou, vnímá obrázky, napodobuje dospělé. Oblíbí si hračky textilní, hlavně plyšové, dřevěné pevné a stabilní s pohybem a zvukem, houpadla, hračky z pevných plastických hmot, robustní auta, kostky a stavebnice s jednoduchým systémem skládáním, větší obrázková leporela, skládanky s obrázky. Velmi užitečné jsou všechny hračky použitelné ve vodě při koupání, hračky do přírody a na pískoviště (hlavně ty z pevných a omyvatelných plastických hmot), kočárky pro panenky, větší textilní soubory polštářků a podložek, jednoduchý nábytek. Dítě začíná i kreslit pastelkami na papír, křídami na tabuli, listuje dětskými obrázkovými knihami, poznává pohádky, učí se výslovnosti a skládání vět.
Jak předškolák objevuje svět
V tomto věku překvapují děti vlastními nápady, představivostí a fantazií. Vnímají pravidla her, funkci a ovládání hraček. Učí se používat jednoduché pracovní nástroje a nářadí, kreslí, malují, modelují. V této věkové skupině již lze také výrazněji rozlišovat hračky pro chlapce a pro děvčata.
Oblíbené jsou konstrukční stavebnice s různými spojovacími systémy a technické hračky. Například dopravní prostředky různé velikosti s různým ovládacím pohonem a přídavnými funkcemi. Dále skládanky, divadélka a loutky, soupravy miniaturního nábytku a zařízení pro domácnost i funkční modely přístrojů. Děvčata se většinou neobejdou bez panenek. A to všeho druhu, různých velikostí a zajímavých vlastností. K nim patří i bohaté doplňky a příslušenství pro hru. Společným hrám vyhovují karty, hry zručnosti, hry pro rozvoj a cvičení paměti. U těch je samozřejmě doporučeníhodná účast starších dětí nebo dospělých, kteří vysvětlí funkci, systémy nebo pravidla.
Hurá do školy
Nástup školní docházky se odrazí i ve změně zájmu o některé druhy hraček. V tomto období někdy děti napodobují činnost dospělých, soutěží, snaží se o sportovní výkony. Mají zájem o kolektivní hry se spolužáky. Na hraní doma i s dříve třeba velmi oblíbenými hračkami mají daleko méně času. Více jim vyhovují konstrukční stavebnice. Ty kovové, z plastických hmot nebo kombinované, které lze rozšiřovat a dále doplňovat. K technickým hračkám patří i modely miniaturních dopravních prostředků s dálkovým ovládáním, jejich stavebnice, šicí stroje a různé miniaturní, ale funkční domácí spotřebiče. Dále autodráhy, modely železnic a jejich široké příslušenství. Získané návyky z tohoto období jsou užitečné nejen pro modelářství, ale i jiné práce v domácnosti. A pak jsou tu společenské hry. Ty rozšiřují znalostí z různých oborů, cvičí schopnost kombinace, strategii. Některými hrami lze podporovat nenásilnou formou estetickou výchovu dětí: Pro malování, modelování, tisk na textil nebo papír lze vybrat soupravy s potřebnými materiály, nástroji a polotovary, i podrobnými návody pro tyto i jiné podobné druhy ručních prací. Počítačové hry jsou osobitou kapitolou, v hodnocení které nejsou ani odborníci tak zcela zajedno.
Úloha rodičů
Aby hra splňovala účel, musíme pro ni vytvořit odpovídající podmínky. Je třeba vymezit pro hru místo, kde se dítě cítí spokojené, a dítěti k ní dát pokud možno co nejvíce času a také pohodlné oblečení. Důležité je potomka vést k tomu, aby hračky udržovalo v pořádku, šetřilo je, vážilo si jich a bylo pro ně přirozené je po sobě uklidit. Rozumný rodič také nikdy hru bezdůvodně nepřerušuje, nechává děti, aby samy zkoušely a experimentovaly. Nekritizuje a neopravuje, vážně projevuje zájem, ale přehnaně nechválí. Ale nejdůležitějším úkolem rodiče je věnovat dítěti co nejvíce času.
Co říká nestor hračkářů
Náš přední odborník na hračky Václav Kubát netají, že nejraději má hračky dřevěné. S nimi si ostatně „hrál“ celý život: „Informace v dřevu zakleté dítě vnímá často podvědomě – přirozenou váhu, teplotu, kresbu let stromu. Podání hračky by ale dospělý měl doprovodit přiměřeným vysvětlením, jak s ní zacházet, proč ji dítě dostalo, případně jak hračka vznikala. Když dokážeme příjemnou, nenásilnou a hlavně patřičně zábavnou formou dítěti hračku přiblížit, můžeme očekávat, že si jí bude vážit, rozumět jí a že s nimi bude i dobře zacházet. Co ovšem chci zdůraznit – i kdybychom dokázali ordinovat soubory hraček přesně podle věku a s cílem využít je pro výchovu podle těch nejvědečtěji zpracovaných osnov, nikdy tím dětem nenahradíme to nejcennější – čas, který jim sami věnujeme.“