Rád je má snad každý – veka a bageta. Ačkoliv veka se zpravidla krájí a bageta trhá, v kuchyni zaujímají společné místo kdesi mezi chlebem a pečivem. Bez obložených chlebíčků se naše večírky (nejen) prostě neobejdou, a kdyby Francouzi bagetou strašidelně nenadrobili na celý ubrus, asi by neměli pocit, že posnídali. U nás je to stejné…

(2010) *** Problém vek a baget je v tom, že chutné dlouho nevydrží a pak většinou končí v strouhance nebo v knedlících. Bagety se zpravidla jedí teplé, ale ty „na starý způsob“ jsou dobré i obložené a připravené na výlet.

Chlebíčková veka

Naše obložené chlebíčky jsou podmíněny klasickou vekou, protože obložený chléb i jednohubky z rohlíku jsou přece jen o něčem jiném. A to i kdyby na nich byl kaviár velký jako hrách. Ale bůh suď,  zda je to těstem a nebo způsobem pečení –  většinou veka vlastní výroby není tak křupavá jako čerstvá z pekárny! Rozhodně je však nejen poživatelná, ale stále velmi dobrá i další den – pokud ji samozřejmě zatepla nesníme.

Recept na veku

Recept: Potřebovat budeme mléko (300 ml), hladkou mouku (0,5 kg), sůl (2 lžičky), citronovou šťávu nebo dobrý ocet (1 lžičku), a také půlku droždí. Místo hladké lze použít i polohrubou mouku nebo jejich libovolný poměr. Komu, jak a co chutná. Lze ho dochutit sušeným provensálským kořením, kmínem nebo vegetou, možné je všechno, ale veka by měla pořád chutnat jako veka. Potřebovat budeme ještě žloutek na potření, ale stačí i trocha mléka. V domácí pekárně umícháme tužší těsto a necháme kynout. Hotové těsto vyklopíme na vál a zformujeme dvě věky. Pod utěrkou je necháme půl hodiny nakynout, potřeme žloutkem a na povrchu šikmo nařízneme. Při dvou stech stupních pečeme asi dvacet minut. Výsledek je rychlý a dobrý.

Bageta „na starý způsob“

Vpravdě poněkud rustikální pečivo podle originálního francouzského receptu se od předchozí veky liší nejen přípravou těsta, ale také způsobem pečení. I v případě tohoto těsta si můžeme pomoci domácí pekárnou, která mísení zastane za nás. Péct ovšem budeme v troubě a trochu přitom budeme i čarovat. Práce s bagetou je málo, a ještě je rozložená v čase. Potřebovat budeme dvanáct hodin na to, aby se těsto dobře v chladu zavodnilo a asi tři hodiny na kynutí. Tento čas ale do značné míry záleží na teplotě místnosti. Samotné pečení trvá něco přes čtvrt hodiny.

Recept na bagetu

Recept: Na  280 ml studené vody budeme potřebovat 400  gramů hladké mouky, lžičku a půl soli a třetinku droždí. Z uvedeného množství upečeme tři menší bagety. Vodu s moukou smícháme rukou nebo vařečkou. Řídkou hmotu zakryjeme fólií a uložíme na dvanáct hodin do ledničky. Pokud jsme přípravy učinili večer, ráno hydratované těsto překlopíme do nádoby domácí pekárny, přidáme lžičku soli a rozdrobenou třetinku kostky droždí a na programu těsto necháme zpracovat. Pouze hlídáme hustotu a pokud se nám těsto zdá řídké, zaprášíme ho moukou.  Když mašina běží, mělo by držet tvar, po jejím vypnutí se roztáhne do šířky. V pekárně necháme těsto vykynout. To samé platí pokud těsto zpracováváme vařečkou. Asi za dvě až tři hodiny začneme rozehřívat troubu.

Pečení

Nakynuté těsto s bublinami na povrchu opatrně vyklopíme na hrubou moukou posypaný vál a po celou dobu s ním zacházíme velejemně, aby co nejméně spadlo. Dost se rozkydne, tak ho přeložíme a vzniklou šíšu rozdělíme ostrým mokrým nožem na tři části. Ty necháme asi pět minut odpočívat a pak natáhneme na požadovanou délku a zformujeme. Bagety na fólii (nebo papíru na pečení) přesuneme rychle na rozžhavený plech nebo na dlaždici. Rozprašovačem nastříkáme stěny a dno trouby v které odpařujeme vodu z nižší nádoby. Troubu uzavřeme. Počítáme do třiceti, otevřeme, znovu nastříkáme, rychle zavřeme a po půl minutě ještě do třetice. Během krátkého ale intenzivního pečení bagety slušně naběhnou.  Protože jsme jejich povrch ničím nenatřeli, bude mít spíš světlou barvu a vpravdě osobitý tvar. Naše jsou vždy tak škaredé, až jsou krásné. Popraskaná křupavá kůrka a její optimální poměr k lehké střídě jsou prostě báječné.

Příště si upečeme a ochutnáme chléb, který spíš připomíná placky (ZDE): takový jedli praobyvatelé našich končin a dodnes je neodmyslitelnou součástí východních kuchyní.