Bez černý čili Sambucus nigra nese i nespočet lidových pojmenování jak o tom svědčí už naše povídání o tomto pospolitém tulákovi ze škarp, rumišť a okrajů pasek ZDE . Přidáme ale ještě tři jména: smradinky, bzinu a psí bez. Půvabné, není-liž pravda? Dnes uvaříme bezový med. Bez je ostatně i keř kultovní. I na něm (jako na asi desítce dalších) ulpělo podezření, že poskytl dřevo tesařům stloukajícím kříž pro nazaretského Mistra zvaného Ježíš. Materiál kříže měl být přitom podle legend totožný s tím, jaký Adam přinesl na Zem, když ho s Evou pro krádež jablek Hospodin vyhnal z ráje. To by tedy znamenalo, že černý bez a Strom poznání dobrého a zlého – malovaný ale evropskými malíři většinou jako jabloň – jedno jsou.
Dřevinu všestranně užitečnou můžeme pro chuť i zdraví využívat bezmála celou vegetační sezonu. Květ bezu sbíráme v květnu a červnu, listy od května do července. Lze ho použít i na omáčku k pernaté nebo k sladké svačině (ZDE). Plody – bezinky – zase na podzim, o těch ale píšeme v pojednání o povidlech, jaká si podle historiků škvařil už pračlověk (ZDE).
Jaké zázraky která část bezu skrývá
V něžných bílých soukvětích mnohoramenných vrcholíků se ukrývají silice, slizy, třísloviny a glykosidy. Díle organické kyseliny jablečná, octová a valerová a také vitamin C. V listech je pryskyřice, glykosidy, sambunigrin, sambucin a vápník. Plody obsahují cukry, kyselinu jablečnou, třísloviny, pektin, v čerstvém stavu vitamín C. Ve slupce a v semenech i vitamin a čtyři B vitamíny, jakož i kyselinu panthotenovou. Což znamená, že černý bez má sílu antisklerotickou, regeneruje jaterní buňky a prý preventivně působí proti rakovinám všeho druhu.
Skoro univerzální čaj z květů a recepty z listů
Horký čaj z květů pijeme, když pocítíme potřebu vypotit ze sebe začínající nachlazení, rýmu, kašel nebo prostě chřipku. Studený když máme problémy se žaludkem a střevy, k uvolnění plynatosti, kamenech a prostatě. Vlažný je dobrý nejen proti zácpě, ale i vysokému krevnímu tlaku a úporným bolestem hlavy. Vlažný také můžeme použít jako zklidňující kloktadlo. A proč ne? Naši předci při bolestech zubů žvýkali bezové větvičky. Klouby revmatických koster obkládali rozdrcenými bezovými listy a bezovým octem si mazali nohy – to dáte dvě květenství černého bezu do litru octa, necháte stát čtrnáct dnů na slunci a pak stočíte do lahví – a úlevná medicína je tady!
Šampus to není, ale bublinkuje
Do třílitrové sklenice od okurek dáme deset velkých bezových květů. Vodu svaříme s asi čtvrt kilem cukru (koho trápí cukrovka, k nastartování kvašení vystačí se sto padesáti deky), po vystydnutí přidáme na kolečka nakrájený citron, nalijeme na bezové květy a přimícháme půl čajové lžičky droždí . Necháme 24 hodin odstát, pak stočíme, nalahvujeme a dáme do ledničky. Můžeme i sterilovat. Málo věcí v horkém letním dni dokáže osvěžit lépe!
Domácí bezový med a smradinková (bezová) polívka
Čas kvetoucího bezu můžeme ovšem využít nejen na čaj. Jako se k prý zdravějšímu slazení používá pampeliškový med (recept na něj jsme ukryli do našeho prvomájového rozjímání PAMPELIŠKOVÉ SLAVNOSTI), můžeme si připravit podobný pseudomed z květů černého bezu. Použijeme patnáct opraných a stopek zbavených květů, na plátky nakrájený a kůry zbavený citron a půl litru vody. Citron a květ svaříme ve vodě (asi dvacet minut), odstavíme na čtyřiadvacet hodin a pak vymačkáme přes hustý cedník nebo plátno. Do šťávy přidáme půl kila cukru. Vaříme zvolna tak dlouho, než má bezinkový roztok správnou hustotu, a pak ji ještě teplou nalijeme do skleniček. Polívka zjevně původu starobylého spočívá v mléku svařeném s květy bezu a špetkou soli (my přidáme i trošinku muškátového květu) a zašlehanými žloutky.