Zima u Mazurských jezer

Bývalo zvykem v zimě sedět za pecí, ale ty časy jsou pryč a toho, kdo má jako hobby cestování, doma nic neudrží: zimomořivec mizernému počasí vzdoruje jako čáp odletem do teplých krajin, zatímco milovníci lyží brázdí alpské sjezdovky. Jeden tráví Vánoce na chalupě a druhý Silvestra v Paříži. K polským Mazurským jezerům je to od nás – navíc  s tu i tam nevypočitatelnými řidiči na silnicích, světa lán. Ke své škodě tuhle oblast málo známe. A že usilují o zisk titulu přírodní div světa?  V létě sem táhnou vodní sporty, rybolov a zašmodrchaná historie. Za návštěvu Mazurskoko ale stojí i v zimě. Určitě to platí o to víc, když hlavu můžete složit a dobře se najíst v domě, který má osobitý charakter a jímž vládnou lidé vytvářející zde neopakovatelně přátelskou atmosféru. 

(14.11. 2011 – průběžně aktualizováno) *** Řeč v úvodu je o pensionu Stara szkola ve vesnici Harsz na břehu stejnojmenného jezera. Mírně zvlněný terén na Mazurech nabízí možnost vynikajících běžkařských výletů a zamrzlá jezera a kanály otevírají nekonečný prostor bruslařům. Můžete pozorovat zvěř vycházející z lesů, koukat na ptactvo v uschlém rákosí, ryby lovit v dírách v ledu. Nebo se věnovat i netradičním a rychle se rozvíjejícím sportům, jako jsou jízda na prkně za drakem (snowkiting) či lední jachting (bojery), u nás pěstovaný hlavně na Máchově jezeře. Pro tyto adrenalinové sporty  jsou na bezmála nekonečných zamrzlých vodních plochách u našich severních sousedů přímo ideální podmínky.

Plachty nad ledovou plání

Ve Východním Prusku byly kolébkou ledního jachtingu právě Mazury, konkrétně jezero Świecajty u Wegorzewa. Kdysi se zdejší Angerburg Yacht-club  stal organizátorem každoročních březnových mistrovství, odehrávajících se právě v od Harsze coby kamenem dohodil vzdálených Ogonkách. Z počátku byl tento sport výlučně „baltskou“ záležitostí a teprve později se k Německu, Litvě, Lotyšsku a Estonsku připojily i Polsko, Holandsko a Rakousko. Například v roce 1936 zde startovalo sto dvacet bojerů. Majitel místní pily a průkopník ledního plachtění Georg Tepper (1897 – 1978) tady na kluzáku „Ohnivák“ vlastní konstrukce a s plachtou podobnou spíš křídlu prý dosáhl dosud nepřekonané sto sedmdesáti kilometrové rychlosti a stal se mistrem Evropy. Břehy zde nejsou ploché, a tak spousty diváků měly na závodníky výhled jako v amfiteatru. I dnešní bojery třídy DN si to po ledu fičí klidně stovkou a brzdy nemají, takže jde o to se případné překážce nebo jiným závodníkům vyhnout, protože v té rychlosti je nějaké povolení plachty a otočení lední jachty proti větru a rychlé zastavení spíš věcí iluzorní.

Další atrakce

otužilciAle ani příznivci klasického sjezdového lyžování nemusí přijít zkrátka, i když velké drama v asi padesát kilometrů vzdálené Goldapi (poblíž najdete i mystickou Pyramidu) nezažijete. A pak jsou zde rozesety i betonové „temné památky“ z válečné doby a rázovitá městečka –  Wengorzevo se skanzenem lidové kultury a Gyzicko s vyhlídkovou věží bývalé vodárny a zajímavou pevností. Jsou ospale milá a neobyčejně jiná než v letní sezoně, kdy praskají ve švech. Nedaleký opravovaný zámek ve Sztynortu se před lety dostal do popředí zájmu v souvislosti s princománií vyvolanou tehdejší ženitbou Williama vévody z Cambridge. Podařilo se totiž vyšťourat rodovou linii spojující britskou korunu s pruským rodem Lehndorfů ze zdejšího zámku – složitá stezka vede ze Sztynortu nejprve na dánský trůn a pak do Anglie. Takže následník následníka trůnu Charlese má královskou krev ředěnou vodou z mazurských jezer v poměru jedné ku  dvě stě padesáti šesti…

Ve znamení (ne zrovna vánoční) hvězdy

Divné jsou cesty lidí: někoho přivedou ze zámku u jezera do londýnského paláce, jiného od zdejších jezer do pevnostních kasáren proměněných v gheto nedaleko soutoku Ohře a Labe v daleké české kotlině. Židovské rodiny se začaly v Krajině Velkých Jezer usazovat až na konci osmnáctého století. Věnovaly se obchodu se dřevem a s rybami, rozvíjejícímu se textilnímu průmyslu, handlovaly s koňmi a pálily kořalku. K wengorzewské židovské náboženské obci patřily dvě rodiny ze vsi Harsze živící se drobným obchodem a výnosy z ryb ulovených v propachtovaném jezeru. Pro nás z Česka je zajímavá jistá Ester Lewinová z Harsze, provdaná Rosenbaumová, která se za války odsud nejprve dostala s transportem do Lipska a pak do terezínského gheta, kde její život skončil 2. srpna roku 1944.

Jeďte se tam podívat

pension Stara szkolaZ předchozích poznámek mazurského zápisníku je pravděpodobně zřejmé, že napsaná slova nejsou reklamní sdělení, ale že to tam prostě máme rádi. Divně zašmodrchané vztahy váží někdy naši zem s tímto podivuhodným krajem, kde často jen dík přitažlivosti lze poznat, kde je voda a kde obloha!  – Ostatně i zdejší lidé jsou “pěkná sebranka” z různých koutů – nejsou jako jinde v Polsku, jsou to prostě noví Mazuři. Jejich příběhy jsou často pozoruhodné. Zkuste je hledat sami, třeba zrovna v zimě, kdy je čas jaksi soustředěnější, sníh šustí v zmrzlém rákosí a praská skoro nekonečný led.Tam, na břehu u jezera.