Zahrádka jak od Semiramis

Jeden ze sedmi divů antického světa byly tak zvané visuté zahrady. Historici se nicméně shodují na tom, že se jednalo o vysoce složitě sterasované pozemky, o rostliny pěstované na sloupech a střechách. Klobouk dolů před starověkými staviteli i zahradníky! Není divu, že to, co z našeho pohledu s omezenými technickými prostředky dokázali, jejich současníci nazvali divem. Terasy, jimiž upravíme svah, nikoho až tak nepřekvapí, ale kaskády můžeme navážkou vytvořit i na zahradách rovných. Okrasná zahrádka se stupni osázenými květinami vypadá vždycky dobře. A jejich široký stupeň kde budeme pít čaj vybudujeme s pevným povrchem.

 Proč je relativně suchý podzim pro formování povrchu zahrady dobrý? Protože máme na práci navzdory krátkým dnům dost času: neroste plevel, nesejeme a nesklízíme, nehoníme slimáky a neplašíme špačky. A tak dále. Při práci s kolečkem se nepotíme jako dveře od chlívku, spíš bychom měli dbát na prochladnutí a „housera“. Zemina zároveň na budovaných terénních vlnách a terasách přes zimu dobře sedne, takže ji nemusíme nijak zběsile zhutňovat, vystačíme s nášlapnými prkénky na botách. A až se jaro zeptá, co jste dělali na podzim, můžete jen klidně točit palci.

Specializované firmy zahradám rozumí

Pokud si na modelování povrchu, stavbu teras a opěrných zídek netroufáte a svěříte je firmě využívající všechny možné zázraky techniky, hlavně miniaturní bagry, budou práce trvat kratší dobu a tak na ročním období zase tolik nezáleží. Nicméně podzim má výhodu, protože stroje vyžadují určitě větší manipulační prostor a neohrozí tedy letničky ani záhony, na něž jsme něco zaseli (už nevíme co), a napjatě čekáme, co vyleze (což se vás určitě netýká, protože jste pořádní a máte plánek, o jmenovkách na záhoně ani nemluvě). Spíš byste měli dát pozor na výběr firmy, které svou zahradu svěříte, podívat se, co už dělali, a také si pohlídat náklady, protože v kopcích hlíny vám mohou neopodstatněně zmizet značné prostředky.

Něco nepovzbudivého z historie

Jak to může být svědčí například v Praze jistá Blanka, která celkem úspěšně tuneluje městskou kasu. Nejde přitom jen o samotné nepochybně užitečné stavby, ale také o spleť dodavatelsko odběratelských vztahů, výběrové „losovačky“ a tedy prachy, prachy, prachy… Ovšem nic nového pod sluncem: třeba když se právě v hlavním městě po třicetileté válce budovalo nové barokní opevnění, byl to pro stavební podnikatele zajímavý „vejvar“. Vojenská kancelář maršála Colloredo-Waldsee zadalo stavbu firmě významného architekta Luraga – kdo by totiž nerad stavěl pro erár? Osobní dohled na stavbě nebyl denně nutný a tak zůstávala fůra času na souběžné zakázky na paláce a chrámy. To nedalo spát dalšímu staviteli Bossimu a tak Luraga do Vídně udal, že je stavba drahá a stejně ve výsledku není, co by měla být. Také navrhl zadávat kontrakty na stavební práce formou jakýchsi výběrových řízení. Na základě prvního konkursu se hned fifty fifty o zakázky s Luragem rozdělil a po roce, v novém kole, ho na celé čáře (z dnešního pohledu prý dumpingovými cenami) porazil. Nakonec vojenský erár a město všechno stejně zaplatily. Vy si ale své peníze ohlídejte!

Terasa s patiem

Postavme si kaskády, na nichž můžeme pěstovat mnohem víc, než nám stávající plocha zahrádky dovolovala. Kaskádová terasa vytvoří i efektní pohledový prvek. Máme-li zahradu položenou v severojižním směru, využijeme jižní, osluněné partie. Pokud je orientace ve směru východ – západ, bude záležet na tom, zda chceme, aby slunce na stupně dopadalo před obědem či navečer. Boky kaskád mohou mít formu suché zídky, gabionů nebo klasického zdiva, zídky zpevněné dřevem stavíme tam, kde není vysoký roční úhrn srážek – v Čechách například na Litoměřicku, na Moravě zase v jižních oblastech.

Příjemné je, když můžeme terasu spojit s patiem, tedy místem sloužícím k odpočinku. Patio je takový vydlážděný ostrůvek uprostřed zahrady. Abychom se na něm příliš netísnili, měl by nabídnout v průměru tak tři čtvereční metry plochy na osobu. Pokud jsou stupně kaskády dostatečně široké, vedeme jejich středem dlážděnou cestičku, která může sehrát roli patia k odpočinku nebo k jídlu. Na povrch patia použijeme beton, dlažební kostky, přírodní kámen, dlaždice nebo terasovou dlažbu. Pokud na to máme, dáme sem žulové desky, nejlevnější je naopak beton. Mozaiková dlažba vytváří přírodní struktury, ale problémem může být spárování nepravidelných okrajů. Na kaskády se hodí květiny a stromy či keře s mělkým kořenovým systémem, ovocné i okrasné. Pít čaj na vrcholu třeba takového vodopádu růží by nám možnázáviděla i majitelka visutých zahrad – asyrská Semiramis.
    
Příprava podkladu pro dlažbu patia nebo betonování

1. Plochu budoucí dlažby vyznačíme kolíky a šňůrou v úrovni konečné výšky stupně. Dbáme na pravoúhlost rohů.

2. Zeminu odkopeme na pevnou vrstvu a tu zhutníme udusáním.

3. Po celé ploše rozhrneme 10 cm hrubého štěrku a upěchujeme. Následuje vrstva 5 cm písku, kterou rozhrneme a opět udusáme.

4. Pokud chceme povrch betonový, vykopeme z vnější strany zeminu do hloubky 0,2 m. Kolíky k určení výšky natlučeme do země a podle šňůr vyrovnáme vodováhou. Na vnější stranu kolíků přibijeme prkno.

5. Roh vznikne přiražením dalšího prkna v pravém úhlu k boční straně předchozího. Tak vytvoříme rám budoucí plochy patia.

6. Velkou plochu stejným způsobem rozdělíme na menší části o délce maximálně 4 m. Na dno rozhrneme 10 cm písku nebo kamene. Udusáme válcem nebo dřevěným trámem.

7. Beton po nalití v rámu rovnoměrně rozhrneme, pozorně ho dorovnáme hlavně v rozích a na okrajích. Prknem přesahujícím šířku rámu pohybem ze strany na stranu povrch dohladíme.

8. Na tuhnoucí beton položíme fólii. Bednění odstraníme až po úplném ztuhnutí betonu.

 

Text a foto NAŠE HOBBY