Za lovcem orchidejí

To není nějaký dávný předchůdce hippies, i když vousáč tak trochu opravdu vypadá: ale i tak postava „kytičkáře“, za jehož zády se plíží indián s mačetou, působí na pražském Karlově náměstí poněkud nepatřičně. Kdo to je a co tu pohledává? Sochaři Zoula a Vosmík tak zpodobnili jednoho z nejvýznamnějších hledačů orchidejí Benedikta Roezla. Přivlastňují si ho sice často Němci, ale byl to Čech jako poleno. Objevil více než osm set druhů orchidejí. Latinské označení rostlin „Roezlii“ najdeme dokonce ve dvou stech osmdesáti devíti případech. A tohle jméno znají i četní kaktusáři. O tom, jakou váhu má, svědčí i to, že na jeho počest byla pojmenována rostlina stará bezmála jako náš svět – cykas Zamia roezli  (o cykasu, který můžeme pěstovat doma, více ZDE).

(2012) *** Květiny měl Benedikt Roezel zřejmě v krvi, protože 13. srpna 1824 se v Horoměřicích u Prahy narodil jako nejstarší z celkem sedmi dětí zahradníkovi strahovských premonstrátů a matce také pocházející ze zahradnického rodu.

 

Rozhodně nebyl zvyklý ležet na peci

Když bylo klukovi pět, rodina se přestěhovala do dalších klášterních zahrad v Pátku u Loun. Chvíli zde Benedikt chodil do školy a když mu bylo dvanáct, začal se učit u tehdy vyhlášeného zahradnického mistra Jošta na děčínském panství hraběte Thun–Hohensteina. Zde se seznamoval s tajemstvími botaniky do roku 1840, kdy změnil zaměstnavatele a přešel do služeb hraběte Pawlikowského. Jeho zahrady v městě Medyka v Haliči byly v té době největší v Evropě a spravoval je další Čech – Josef Blažek. I tato štace trvala tři roky. Následovala Vídeň a služba u barona von Hügela – mimo jiné botanika a cestovatele, pak zahrady zámku v Telči a nakonec cizina.

Osudové setkání

Poté, co se mu podařilo získat od rakouských vojenských pánů „modrou knížku“ (jak se to stoosmdesát centimetrů urostlému silákovi povedlo, můžeme dnes jen těžko říct) a mohl vycestovat, začal od píky u proslulého Louise van Houttena v belgickém Gentu. Spravoval zde pět let padesát skleníků, mimo jiné i s orchidejemi, což mu zřejmě bylo osudné. Další štací nepokojného Roezla byla Riga, pak následoval návrat do Belgie, kde se van Houttenův podnik královským dekretem změnil na státní zahradnickou školou, v níž čtyřiadvacetiletý Roezl zastával místo zástupce ředitele a vrchního zahradníka.

Geniální samouk

Přestože Roezlovo „úřední“ vzdělání bylo hanebné (ledva dvě třídy obecné školy ještě v Pátku nad Ohří), během svého života zvládl slovem a v řadě případů i písmem vedle češtiny němčinu, polštinu, ruštinu, francouzštinu, holandštinu, angličtinu a španělštinu. Později se domluvil také řadou indiánských nářečí. Velmi brzy mu ale začala být Evropa malá – a hlavně zde nerostly orchideje, jejichž poznání Benedikt naprosto propadl.

Za velkou vodou je Amerika

Roku 1854 se vydal na plachetnici do Nového Orleansu a odsud do Mexika. Z Evropy vezl různé sazenice, ale cestu prý přežila jen jedna – asijská ramie, kterou chtěl vyzkoušet v amerických podmínkách. Z vláken této až pěti metrů dorůstající vzdálené příbuzné naší kopřivy lze totiž tkát pevné textilie jako ze lnu či konopí. V Mexiku začal sbírat místní rostliny a posílal je do Gentu, nicméně obživu mu dávaly podivné profese – otevřel si hospodu, řídil chod přístavu, pracoval jako celník. Během mexické revoluce prý velel přístavní posádce bránící Francouzům ve vylodění. Jedna z legend, které výjimečné osobnosti provázejí, tvrdí, že se zde pokusil založit českou kolonii. Měl i školku ovocných stromků a plantáž, na které pěstoval třtinu, kávu, tabák a také experimentoval s ramií.

Jedna ruka netleská

Ukázalo se, že by mohlo jít o skutečně perspektivní plodinu s až čtyřmi sklizněmi v roce. Roezl předvedl i technický talent, když vymyslel stroj na zpracování vláken ramie. V USA si ho dal patentovat, ale štěstí mu nakonec nepřinesl: na výstavě v Havaně, kde Roezl propagoval novou rostlinu a její textilní využití, mu utrhl levičku v lokti. Podle jedné spiklenecké teorie stála za nehodou sabotáž amerických podnikatelů, bojících se osud svých bavlníkových plantáží, ale kdo ví, jak to bylo? Nezdolný Roezl zmrzačenou paži časem nahradil masivním ocelovým hákem. A horečně se pustil do cestování.

Prošel celý kontinent

Zřejmě roku 1860 do Mexika pozval tři sestry s rodinami. Se svými synovci (dalšího si dovezl z návštěvy starých rodičů, kdy také věnoval zahradám libochovického zámku hlízy orchidejí) pak vytvořil čilou obchodní společnost zaměřenou na hledání a dovoz amerických semen a sazenic do exotikou posedlé Evropy. Převážně pěšky nebo koňmo Roezl procestoval obě Ameriky a její pralesy, slezl bezpočet sopek a leckde byl jako první Evropan. To, že mezi indiány získal přezdívku „muž bez pušky“ svědčí o jeho povaze i vyjednávacích schopnostech. Dnes bychom ale jistě měli výhrady k jeho sběratelské činnosti, protože sazenice, které prodal evropským zahradnickým firmám, se počítali v lepším případě na desetitisíce kusů, v horším na tuny. Toto z našeho dnešního pohledu nelítostné drancování přírody nicméně vedlo k tomu, že dnes už dokážeme křehkou krásu orchidejí pěstovat i množit v umělých podmínkách (o tom, jak na to čtěte ZDE). Jména míst, která jako sběrač semen, hlíz i sazenic Roezl prošel, chutnají dobrodružstvím: Skalnaté hory, Sierra Nevada, Sierra Madre, Panama, Kolumbie, Peru, Venezuela, Kuba a hlavně Mexiko. Některé zprávy naznačují, že navštívil i Chile.

Město eukalyptů

Než americký kontinent definitivně opustil, čekalo Dona Benito, jak mu tam říkali, ještě osmiměsíční angažmá v hlavním městě Mexika. Na osobní výzvu mexického presidenta zde založil ústřední park a dal alejemi eukalyptů olemovat hlavní městské třídy – což je ostatně pro toto velkoměsto charakteristické dodnes.

Domů…

Po celkem třiadvaceti letech toulání po Americe si Roezl pořídil v Praze na Smíchově dům (podle starých map zřejmě někde v místech dnešní Klicperovy ulice) z něhož rozesílal rostliny a semena, jimiž ho zásobovali synovci, dál po Evropě. Přednášel, psal a účastnil se na spolkové činnosti řady botanických společností. Roku 1880 založil zahradnický spolek Flora a o tři roky později i stejnojmenný časopis, v kterém také otiskl dva rozsáhlé česky psané články. A protože mezi milovníky orchidejí nechyběly ani hlavy pomazané, roku 1884 mu car Mikuláš II. udělil Řád svatého Stanislava. Na podobnou poctu se chystala i belgická vláda, ale nestihla to – Benedikt Roezl 14. října 1885 zemřel.

I dnes o něm pořád málo víme

Teprve z reakcí zahraničního tisku pražané zjistili, jak výjimečný člověk s nimi žil. Pohřeb to nakonec byl slavný, i když v některých pramenech zmiňovanou účast císaře na něm se nám nepodařilo dohledat. Byl vypraven ze smíchovského domu č.p. 516 a po obřadech v zdejším svatováclavském kostele tělo převezli do Panenského Týnce, kde čestný člen Akademie věd v Havaně a také řady botanických institucích anglických, holandských, amerických a německých spočinul v hrobě rodičů. O rok později byl založen spolek „Roezl“ proto, aby podporoval staré zahradníky a mladší vzdělával…