Hvězdy v popelnici

Co se stane se symboly Vánoc, když odstrojíte stromek a uklidíte sváteční ubrusy? Ozdoby a řetězy zmizí v krabici a stromek v krbu anebo pohozen u kontejneru. Betlémskou hvězdu by po Třech králích na nebi nenašel ani Herodes a ta, která nám dělala sváteční parádu v květináči, už vypadá poněkud zemdleně. Ošuntělé jsou i další typicky sváteční kytky – bramboříky a azalky: nevíme, co s nimi a často proto skončí v popelnici.

Continue reading




AZALKA

Azalka (Rhododendrum simsii) patří podobně jako brambořík k chladnomilným pokojovým květinám. Právě s tím může být problém. V obýváku je jí nejlépe mezi dvojitými okny, celkem se jí daří i ve světlé chodbě. V paneláku nám odejde žalostně brzy. Pro poutavé květy umístěná v dekorativním květináči obohatí naši vánoční výzdobu. Azalka je stále zelený, bohatě se větvící keřík s plnokvětým květenstvím barev od bílé přes růžovou po sytě červenou. Fajn je, že kvete šest až osm týdnů a rozvíjí se postupně. Continue reading

Chléb náš vezdejší (7): VÁNOČKA čili štědrovka anóbrž húska

Ačkoliv by na štědrovečerním stole měl už ze symbolických důvodů (aby nechyběl v příštím roce) být obyčejný chléb, nejlépe černý i bílý, ten náš vezdejší po dobu svátků se spíš jmenuje vánočka. Její tvar i chuť netřeba v Česku nikomu připomínat. Těsto je tučnější, a proto, kdyby nebyly tak dobré, vydržely by nám vánočky jistě do Nového roku a možná ještě na Tři krále.

Continue reading

Něco málo o Adventu

advent

„Advent je tady!“ Tohle poselství na nás z výloh obchodních chrámů křičí výhružně s nepříliš skrytým podtónem: „Máš už nakoupeno? A zbyly ti ještě peníze? Tak sem s nimi – splníme ti každé přání. A jestli už nemáš, půjč si, Advent je jen jednou v roce…, a končí Štědrým večerem. Utratils opravdu dost, aby tví blízcí byli opravdu, ale opravdu dost šťastní?“ Advent (z latinského slova adventus) znamená příchod. Čeho ale? Continue reading

ZÁZVOROVÁ apatyka a něco na zub

Dialektickou jednotu protikladů v čínské kultuře zastupují principy Jin a Jang, z jejichž polarity pramení životní síla Čchi. Odstředivá Jin je princip ženský, dostředivý Jang mužský. Zároveň ho symbolizují Den, Oheň a Vítr. Protože čínština je velmi poetická, znamená Jang taky „světlé místo“, „jižní svah“ nebo „severní břeh“, případně „sluneční světlo“. A taky – chcete-li – zázvor. Ten totiž podle synů Říše Středu patří právě k principu Jang.

Continue reading

Hraj si, tu máš kohouta…

Dospělí se hračkou zabývají jen v určitých fázích svého života – když mají malé děti a potom zpravidla zas až s vnoučaty. Na svátky dětí, k narozeninám nebo na Vánoce. Hračky vybírají většinou nahodile, případně na základě reklamy či vlastních vzpomínek na to, s čím si sami hráli. A pokud jdou do hračkářství s dětmi? Lehce podlehnou jejich žebronění, protože děti by nejraději všechno, co vidí. Jejich osobnost je totiž ve vývoji, a tak často nerozumí ani samy sobě, natož aby se dokázaly odpovědně rozhodnout pro hračku, která je bude bavit a zároveň  jim bude k užitku.

Continue reading

Jak na ozdoby z vizovického těsta

Sedm potoků vtéká do Vizovic, zvaných Brána Valašska. Tím osmým je zdejší proslavená slivovice. Pokud ale k ní budete chtít něco typicky místního i zakousnout, zlomíte si nejspíš zub. Vizovické pečivo vypadá báječně, ale má čistě dekorativní funkci. Proto se z něj dělají všelijací velikonoční ptáčci, vánoční ozdoby, svícny a dokonce adventní věnce. To původní vizovické pečivo se vyvinulo z jedlých hraček.

Continue reading

Jen tak: Mikulášské desatero

1.
V předvečer svátku svatého Mikuláše navštěvuje světec v doprovodu Anděla a Čerta děti a obdarovává je. Zpravidla tak činí do punčochy za oknem, může ovšem přijít i se svým doprovodem osobně. V starých dobách obcházel české a moravské dědiny. Ať již mikulášskou brigádu najímáte a nebo se na akci sami aktivně podílíte, přistupte k ní odpovědně. Ne každý vnímá rej Mikulášů s doprovodem v návaznosti na folklorní tradici, ne nepodstatná část obyvatelstva v něm vidí svým způsobem institucializovanou žebrotu. Nezvoňte tam, kam jste nebyli zváni. Někde mají opravdu zlé psy!

Continue reading

Adventní okna

Je tu Advent a také začal prosinec, poslední měsíc roku. V podvečer se již tu a tam rozsvěcují ozdobená okna a vánoční motivy nás tak provázejí doslova na každém kroku. Své občasné příbytky zdobí i chalupáři. Nejjednodušší je použít některou z vánočních květin v pěkné nádobě a nebo kořenáči ozdobeném krejzlíkem z krepového papíru. Pozor ovšem při silnějších mrazech, i mezi dvojitými okny může být kytkám pořádná zima a ty, které vyžadují trvalou vláhu v misce mohou trpět na „studené nohy“ – kterážto výstraha se prakticky týká všech rostlin pěstovaných hydroponicky. Naopak řezaným květinám meziokenní chlad vcelku vyhovuje.

Continue reading

Cesmína nejen jako vánoční symbol

Nelze si jí nevšimnout. I pod sněhem je zelená, její listy vypadají jako kovové a červené plody září. Zima je bílá nebo šedá a barevné přírodní prvky  v nás budí o to větší  radost a veselí. Proto mezi nejzajímavější okrasné dřeviny zimy počítáme stálezelenou cesmínu (Ilex). Angličané ji snad považují za větší symbol Vánoc, než stromeček. Ostatně proč ne – na ostrově omývaném teplým Golfským proudem se cesmínám daří od nepaměti a jisté místo má i ve starých keltských pověstech. Na pevné listy lze i psát, takže dívky si je dávaly i se jmény nápadníků či milenců pod polštář. Ne proto, aby se jim lépe spalo, ale ráno pod podušku sáhly, a ten, koho si vytáhly, měl být budoucím ženichem nebo  favoritem milostných hrátek. Také na velké listy cesmíny připevňovaly svíčičky a pak takovou loďku pouštěly po vodě. Což je vlastně obdoba našich vánočních flotil svítících ořechových skořápek v  umyvadle (všichni tady jsme totiž taky tak trochu Kelti!).

Continue reading

Které hračky pro jaký věk?

Nikdy není pozdě navzdory tomu, že datum může být vysoké a Vánoce za dveřmi. Následující souhrnná zjištění odborníků navíc pravděpodobně jinde, než na stránkách Našeho hobby takto přehledně nenajdete. Popravdě řečeno není to bůh ví jak poutavé čtení, ale jeho praktický smysl je očividný. Totiž: ve správném čase dát dítěti správnou hračku. “Hračkologie” je úplná věda, ale zkusíme to udělat přístupně. Zvlášť u prvního dítěte můžete být totiž v této věci docela bezradní, nebo se v dobré víře dopustit chyb.

Continue reading

Svinský vořech a Matthioliho herbář

Cyclamen persicum to má u nás s pojmenováním složité, protože v nestarším českém herbáři od doktora Petra Ondřeje Matthioliho se německy jmenuje Erde apffel čili Zemní jablko. Od toho je kousek k našim nářečním erteplím, tedy bramborům, a tak je zvláštní, že překladatel latinského herbáře Tadeáš Hájek z Hájku zvolil za české pojmenování této veleněžné kytky poněkud drsné označení, totiž svinský ořech. Proč asi? Americkou bramboru tady ještě nikdo neznal. Proto evropské jazyky cyclamen přirovnávaly tu k ořechu, jindy k řepě nebo zase jablku.

Continue reading

Zkuste slepou ražbu čili slepotisk

Tato speciální technologie ražby se v profesionálním vydání dělá razící formou za vysokého tlaku, a to buď do kvalitního (často ručního) papíru, nebo do dobře vydělané kůže. Tisk je tedy bezbarvý, ale plastický. Nejčastěji se jedná o jednoduchý motiv, ozdobný prvek, ornament či logo. Aby byl výraznější a svým způsobem slavnostnější, můžeme slepotisk oživit třeba glitry.

Continue reading

Kolik je způsobů boží milosti

Je pozoruhodné, že ačkoliv jsme coby národ považováni bezmála za pohany, boží milosti jsou nám blízké. Jen si pod tím pojmem každý představuje něco jiného. I ti, kdo jsou na hony vzdáleni duchovním sférám a spíš, jak se říká, myslí jen na ten žvanec, mají na boží milosti recept přinejmenším trojí a nejméně dvojí na jejich finální přípravu.

Continue reading

Slunovrat zase oddálil konec světa


Když se bohové koupou, napadají je divné věci: hromovládný Perun se se svým protějškem, podsvětním Velesem, otírali svazky slámy. Byl to Perun, jehož napadlo vdechnout povříslu život a z božského potu a slámy stvořit člověka. Jeho osud mezi sebou oba čelní bohové slovanského pantheonu rozdělili v životě i po smrti: duše zesnulého měla jít do nebe k Perunovi a ostatky získal Veles – pán Nicoty. (Podle jiné verze ale prvního člověka Perun uhnětl z hlíny a Veles do tohoto lidského prototypu udělal tři díry a tak lidem nadělil hlad, vyměšování a schopnost plození.)

Continue reading

Babské rady (1) – na fleky a špínu

O tom, že předsváteční čas, ať už se jedná o Vánoce či Velikonoce, provází zvýšená uklízecí aktivita, ví každý. Někde to kromě hysterie přerůstající v agresivitu vůči okolí vede i k patologickým stavům, kdy postižený(-ná) opakovaně z nábytku utírá prach, který tam není…, a tak podobně. Stejně ovšem podle všeho před svátky blbly babičky a babičky babiček, jenom k úklidu používaly méně rafinovaných prostředků. Osvěžme si některé jejich rady.

Continue reading

Jak nabrousit řezbářská dláta

 

Řezbářství je soustředěná, krásná a voňavá práce. A je jedno, zda jde o dekor nábytku, volný ornament a nebo třeba postavičku z vánočního Betlému. V půli Adventu asi s takovým svátečním předsevzetím nezačnete – vždyť tradiční betlemáři pracovali na nových ovečkách a daráčcích ve volných chvílích po celý rok. Ale je čas zkontrolovat, jak na tom náš Betlém je a detaily opravit. K tomu budeme potřebovat ostrá dláta.

Continue reading

Zafilcovaný mobil a desky na dopisní papír

Možností a způsobů spojení s okolním světem je dnes spousta a svou vazbu s ním můžeme realizovat hlasem i písmem. Když diskuse často se překřikujících politiků připomínají dialog hluchých, neberme si z nich příklad. Nebuďme pupky světa – ostatně oni také nejsou. V rovině občanské a především pak osobní zkusme občas číst a poslouchat, co nám vlastně sděluje ten druhý.

Continue reading

Doznání: zadržovali jsme Ježíškovi poštu

Podle ustálených zvyklostí od dob, kdy si naši potomkové osvojili alespoň zlomkovou znalost písma, připravovali v předvánočním čase podání, adresovaná Ježíškovi a obsahující výčet přání a seznam předpokládaných (a jen málokdy uskutečněných) plnění z jejich strany. Tento dopis byl podán na poštovním úřadě “mezi okny”, protože tam si ho měl vyzvednout Mikuláš výměnou za něco buráků, ovoce a též pár základních sladkých kamínků budoucí možné obezity a rozvoje zubního kazu.

Continue reading

Slovanská strašidla na počátku Adventu a péřové náušnice

Šero a stíny vkrádající se do oken už v časném odpoledni otevírají čas Adventu. Honíme se po krámech a sloužíme bohům obchodu – pokud ovšem máme za co. Naši prapředci dělali pořádky v hospodářství, mužští opravovali nářadí a uklízeli v sadu. Ženské měly plné ruce práce v domě a po večerech draly peří už dávno snědených svatomartinských hus. Děti sedávaly pod stolem a tetelily se strachem protože do temných koutů nalezla strašidla a další se dozajista honila za temnými okny.

Continue reading