Někdo to rád horké aneb Valentýnský masakr

Na vchod do skladiště a garáže v protějším domě s číslem 2122 bylo přes úzkou uličku ležící kolmo k North Clark Street dobře vidět. Nejdřív přišel muž s chlupatým psiskem. Po jednom se pak do skladiště trousili další chlápci. Poslední do garáže vstoupil ramenáč  v zimníku se světle šedou kožešinoua v klobouku, jaký u nás nosili v šedesátých letech minulého století straničtí tajemníci.  Člověk, jenž  vchod do skladiště sledoval, rychle vytočil telefonní číslo.  Sluchátko někdo zvedl okamžitě. “Přišel,” oznámil muž do telefonu. A hlas na druhém konci drátu řekl: „Spusťte to“.

Continue reading




Jen tak čili Valentýnský pelmel

Zatímco správci silnic den čtrnáctého února proklínají, květináři ho milují. V kalendáři se skví jméno světce Valentýna a podle dlouhodobých záznamů se květinářům významně zvyšují tržby, zatímco právě k tomuto datu dochází k přílivu chladného vzduchu, tzv. evropskému zimnímu monzunu, což děsí nejen silničáře. Jedná se zpravidla o jeden z posledních náporů mrazivého počasí. Terminus technicus zní valentýnská zima a ne nadarmo se říká, že „na svatého Valentýna zamrzne i kolo mlýna“. Vždyť právě k tomuto dni je připsána nejnižší teplota, naměřená na našem území – minus 42,2 od Stecherova mlýna u Českých Budějovic z roku 1929.

Continue reading

Al Capone – architekt zločinu

Z nebe tedy rozhodně nespadnul. Podle oficiálního životopisu na svět přišel 17. ledna rok před nástupem dvacátého století v newyorském Brooklynu. Ovšem není málo ani těch, kteří tvrdí, že se holiči Gabrielovi a švadleně Teresině Raiola narodil už v Neapoli na Sicílii, tedy před tím, než se rodina přestěhovala do Ameriky. Alphonse Gabriel Capone – zkráceně Al, měl osm sourozenců. Dva z nich se do jeho byznysu zapojili, ale někteří si raději změnili příjmení. Al nebyl sice nejdůležitějším chicagským mafiánem, ale rozhodně byl tím nejznámějším.

Continue reading

Rudý Valentýn

Vzkazy a psaníčka které k valentýnskému svátku zamilovaných němu patřily nebyly podpisovány a adresát měl hádat, kdo že mu tu “valentýnku” vlastně poslal. Podle dobrozdání odborníků vedle přání (v naší chlubivé době ovšem již podepsaného a nebo prostě ve formě SMS) jsou nečastějším valentýnským dárkem plyšáci, sladkosti a samozřejmě květiny.

Continue reading

Slovanská strašidla na počátku Adventu a péřové náušnice

Šero a stíny vkrádající se do oken už v časném odpoledni otevírají čas Adventu. Honíme se po krámech a sloužíme bohům obchodu – pokud ovšem máme za co. Naši prapředci dělali pořádky v hospodářství, mužští opravovali nářadí a uklízeli v sadu. Ženské měly plné ruce práce v domě a po večerech draly peří už dávno snědených svatomartinských hus. Děti sedávaly pod stolem a tetelily se strachem protože do temných koutů nalezla strašidla a další se dozajista honila za temnými okny.

Continue reading

Kam se šperky, tretkami a cingrlátky

Pokud se drobnosti, jež měly ženám udělat radost, povalují na nočním stolku, v koupelně u zrcadla a taky na skříňce v předsíni, je to dost hrozné a také se snadno leccos ztratí. Když ale máme ve věcech pořádek a zdobné drobnosti uklízíme do šperkovnice (jíž je zpravidla nějaká krabička), není zase pro nás snadné se v té změti drobností vyznat a třeba hledaný pár náušnic objevit hned. Přitom celkem jednoduše můžeme mít všechny tyto milé tretky pohromadě, v přehledném uspořádání…  a navíc získat do bytu originální dekoraci.

Continue reading

Orchideje – drahokamy z pralesa

Ačkoliv koupit kvetoucí orchidej není během roku složité, nejvíc těchto pralesních květin přichází do našich domovů o vánočních a novoročních svátcích. Je to totiž krásný, hodnotný a vždycky originální dárek. „Orchidejový festival“ zpravidla končí o svátku svatého Valentýna. Nás takový dárek nezarmoutí nikdy… Především v zimních měsících lidé oceňuje jásavé barvy, rozčepýřené tvary a u některých druhů i krásnou vůni. Možná je to proto, že za pošmourného počasí krátkých dnů, a nebo v kontrastu s ledem, sněhem a krákajícími vránami, je intenzivněji vnímáme jako pozvánku do tropických pralesů dosahujících až na pláž. (Na tom nic nemění fakt, že některým orchidejím se daří v nadmořských výškách, z nichž by se nám točila hlava.) Často prý podněcují i erotickou fantazii.

Continue reading

Už chystáte „valentýnku“?

Podle jedné legendy bojechtivý císař Claudius II. neměl dost vojáků pro své výboje, protože Římané se do legií zrovna nehrnuli. Císař to přičítal tomu, že se nechtěli odloučit od manželek a rodin a tak zakázal všechna zasnoubení a svatby. Nicméně kněz Valentýn nařízení nedbal a tajně zamilované páry oddával, což mu vyneslo soud a nejvyšší trest, který byl vykonán 14. února roku 296. A že to v té době s celibátem nebylo tak vážné, ještě před smrtí prý napsal zamilovaný list své milé, což vlastně měla být první „valentýnka“, jak říkáme přáním, toho dne adresovaným člověku sobě nejmilejšímu.

Continue reading

Za lovcem orchidejí

To není nějaký dávný předchůdce hippies, i když vousáč tak trochu opravdu vypadá: ale i tak postava „kytičkáře“, za jehož zády se plíží indián s mačetou, působí na pražském Karlově náměstí poněkud nepatřičně. Kdo to je a co tu pohledává? Sochaři Zoula a Vosmík tak zpodobnili jednoho z nejvýznamnějších hledačů orchidejí Benedikta Roezla. Přivlastňují si ho sice často Němci, ale byl to Čech jako poleno. Objevil více než osm set druhů orchidejí. Latinské označení rostlin „Roezlii“ najdeme dokonce ve dvou stech osmdesáti devíti případech. A tohle jméno znají i četní kaktusáři. O tom, jakou váhu má, svědčí i to, že na jeho počest byla pojmenována rostlina stará bezmála jako náš svět – cykas Zamia roezli  (o cykasu, který můžeme pěstovat doma, více ZDE).

Continue reading