Chvála dobře nasoleného bůčku

 

syrovy-bucek-s-kuzi

Štítivé grimasy, jímž mediální zdravovědci zahrnují bůček, jsou liché a dokola omílané výtky ze strany politických dietologů jsou také k smíchu. Netřeba být zrovna odborníkem na obezitu a stačí bez ideologické mlhy před očima navštívit plovárnu, abyste zjistili, že výdobytky „bůčkového socialismu“ jsou s „hamburgerovým kapitalismem“ nejen srovnatelné, ale že v tomto směru zřejmě brzo  doženeme a pak porazíme na hlavu i nejtlustší Ameriku. Jenže: vepřový bok má u nás v současné drahotě pořád cenu vcelku „jedlou“ a navíc: kdy jste naposled viděli extra prorostlý bůček? Prasata co jdou na porážku nestačí  ani pořádné sádlo nabrat. Při pojídání v rozumné míře nám bůček ublížit nejspíš opravdu nemůže.

Continue reading




Dřevo na uzení a grilovačku

Na klasické salaši se udí všechno, včetně ovčáků. Zhruba od svátku svaté Žofie (15. května) na polanách pasou až do Václava (29. září). Celou tu dobu má v kolibě hořet malý oheň, který nesmí vyhasnout – ať doutná aspoň v oharcích! Na ohníčku se připravuje jídlo, ohřívá voda, sedí se kolem a tlachá a pod střechou visí klobásy, špek a především salašnický produkt – oštiepok. Prakticky pořád se tam válí kouř, zároveň se hodně větrá a to jak dveřmi, tak děravou střechou a stěnami sezonního příbytku. Lehký studený kouř a jeho dlouhodobé působení dodávají výrobkům nenapodobitelnou chuť a vůni. A přitom se na horách zpravidla topí smrkem, který se podle městských frňáků prý k uzení vůbec, ale vůbec nehodí.

Continue reading

Trochu o uzení ryb

Ryba na talíři je jídlo nepochybně zdravé, s čímž sice nezanedbatelný díl lidí souhlasí, ale k jejich pojídání je to nepohne, protože se s hodnocením této potraviny jako chutné nedovede ztotožnit. Jejich škoda. Ale je překvapivé, kolik z odpůrců rybího masa se přidá na stranu jedlíků ryb, pokud je ochutnají dobře vyuzené, a to třeba i kapra, kterého často i v štědrovečerním menu nahrazují vepřovými řízky. Pokud mají vlastní udírnu krámskou nabídku mohou zajímavě rozšířit. Porovnání toho, co je zpravidla k mání s tím, co můžeme vyrobit sami, nezřídka bude mluvit ve prospěch domácího uzení.

Continue reading

Štípače versus sekyra za dva zlatý

Mít dobrou zásobičku dřeva není potřeba jen na zimu, protože stále víc ho používáme v letní kuchyni, venkovním grilu, peci na chleba či pizzu nebo v krbu, kde si oheň jen tak maluje po stěnách stíny a krásně praská. Říká se přitom o dřevu, že zahřeje třikrát: když ho těžíte v lese, pak při štípání na polínka a nakonec při topení. Dohřát se dokonce můžete v součtu i vícenásobně – s přihlédnutím k aktuálním cenám polen, při kalkulování toho,  co vás stál ten zatracený benzin do pily a štípače, a nakonec nejvíc, když vám tu krásně srovnanou hranici dřeva někdo ukradne.

Continue reading

Prokletí zvané udírna

Postavte si udírnu a všechno bude jinak. Samozřejmě, že jen v případě, pokud čarování s kouřem a jídlem propadnete – ze zúčastněných je ale procento postižených dost velké. Místo v hospodě budete sedět u skomírajícího ohníčku a hlídat tah, vztekat se na Frantu, který přece dřevo ze své staré třešně slíbil vám, ale nakonec ho střelil tomu Pražákovi – lufťákovi z Dolního konce, budete blbnout s teploměrem a ze spaní mumlat o velejemných střevech. Hračičkové propadnuvší uzení a grilování (další nebezpečná úchylka) i v lepší společnosti smrdí kouřem jako indiánská babička. Známá je jen konzervativní léčba časem, ale jednoho prý zachránilo, když si všudepřítomnou sůl k uzení nasypal omylem do kafe.

Continue reading

Sezona domácího uzení

Pokud by notoričtí propadlíci ze zeměpisu s chlupatým jazýčkem používali jako názornou pomůcku plátky uzené kýty, dokázali by slepou mapu vyplnit neobvykle přesně a ještě by to ve třídě vonělo jako u Lipperta. Šunky se totiž často jmenují podle toho místa, kde je místní mistři uzenáři vymysleli: pražská, pařížská, lyonská, burgundská, berlínská, a nebo je libo plátek s vůní velkého přístavu, třeba šunku hamburskou? Učit lze i podle uzenek – odpověz a ukaž studente, kde je Vídeň, kde Frankfurt (ale který – nad Odrou nebo nad Mohanem?), kde se nachází Debrecín a co je Durynsko? I salámy mají rodný list napsaný v Praze, Krakově, Miláně, nebo prostě v Polsku, Uhrách, Rusku…, prostě tam, kde dotyčnou pochoutku příslušníci starobylého a ctihodného řemeslnického cechu uzenářů namíchali, nacpali do střev a vyudili. Protože se ale asi podobné školy, z nichž by méně tolerantní dietology kleplo, nejspíš hned tak nedočkáme, povězme si něco o historii tohoto způsobu zpracování masa.

Continue reading

Škvaření sádla

Pokud si občas sádlo doma sami vyškvaříte, asi to děláte proto, že ten rozdíl mezi domácím sádlem se škvarky a tím koupeným ve vaničce nebe dosahuje. Není to žádná věda a určitě se vám povede sádlo jako Eden a škvarky jako brána do toho ráje. A když ne, tak určitě příště! Dietologové ať na chvilku zmlknou, nepotřebují snad některé vitamíny k tomu, aby mohly v organismu vykonat své bohulibé dílo právě součinnost tuku? Aha! (Ale jen tak mezi námi, se sádlem a škvarky to rozhodně nepřehánějte, a pokud nemáte dost pohybu, buďte opravdu v pomlaskávání nad touhle jednoduchou a stále ještě cenově dostupnou pochoutkou střídmí).

Continue reading