Jen tak čili nejen o očistě ohněm

Některé mají na nose bradavici z níž roste kozí chlup, ale jiné jsou nad očekávání půvabné. A umí prý úžasné věci: udělat mohou bouři s blesky a hromobitím, vichřici i kroupy. Plaší koně a kravám ve vemeni sráží mléko. Dovedou uřknout i nenarozený plod a vůbec přivolávat nemoci. Sbírají bylinky a na lásku vaří lektvary. Jsou prostě jiné, což lidi dráždí. V méně tolerantních dobách končily v očistném ohni pomatené ženské, báby kořenářky, ctnostné i prostopášnice – ona se už na mučidlech k čemukoliv přiznala každá. Pak už jí jen čekala planoucí hranice.

Continue reading




…až přijde tma a začnem se bát…

Odkud se vzalo světlo svíček, které na přelomu října a listopadu vytváří nad tichými nekropolemi – městy mrtvých – podivnou auru? Proč chodíme na hřbitovy právě v tyto dny? V našich zeměpisných šířkách se zádumčivou náladou souzní zpravidla i počasí, mlha a vůně tlejícího listí. Keltové věřili, že o svátku Samhain k zapáleným hranicím přilákají duše lidí, kteří během roku z tohoto světa odešli, ale stále čekají, až se jim otevřou brány Věčnosti. S tím souvisí jak trochu bláznivá halloweenská tradice svítících dýní, tak den po svátku Všech svatých i Památka zesnulých čili Dušičky.

Continue reading

Slunovrat – čas ohňů na kopcích a zdobení studny

Ačkoliv noc je toho dne kratší než vzdech, zapalovali naši pohanští předci ohně na kopcích, v posvátných hájích zdobili prameny či studny ve vsi a po řekách pouštěli věnce. Pohanské slavnosti letního slunovratu byly (aby to tak nebylo do očí) křesťany posunuty k  svátku svatého Jana Křtitele (24.6.)jemuž  voda také patří – proto proudy dál nesly upletené věnečky a rozsvícená světla na vodách byly mihotavou vzpomínkou na prastaré zvyky v novém rouchu.  S vodou je spojen i Jan Nepomucký, o jehož Navalis jsme již psali ZDE. Protože v racionálním století jedenadvacátém se stále více věcí nám stává nepochopitelných, utíkáme se opět k magii a podle novodobého drudismu nazýváme letní slunovrat mimo jiné Alban Heruin, tedy “Světlo břehu”.

Continue reading

Slunovrat zase oddálil konec světa


Když se bohové koupou, napadají je divné věci: hromovládný Perun se se svým protějškem, podsvětním Velesem, otírali svazky slámy. Byl to Perun, jehož napadlo vdechnout povříslu život a z božského potu a slámy stvořit člověka. Jeho osud mezi sebou oba čelní bohové slovanského pantheonu rozdělili v životě i po smrti: duše zesnulého měla jít do nebe k Perunovi a ostatky získal Veles – pán Nicoty. (Podle jiné verze ale prvního člověka Perun uhnětl z hlíny a Veles do tohoto lidského prototypu udělal tři díry a tak lidem nadělil hlad, vyměšování a schopnost plození.)

Continue reading

Jen tak čili Za kouzly nejkratší noci


Když Slunce dosáhne ve svém zdánlivém pohybu vůči Zemi nejsevernější polohy, nastane letní slunovrat a podle kalendáře začne léto. Na naší polokouli přijde nejdelší den a nejkratší noc. Do podzimní rovnodennosti nám budou vládnout letní znamení – Rak, Lev a Panna. Byliny sebrané v tento den mají největší moc, voda kudy teče, léčí. O půlnoci naši předkové na kopcích zapalovali ohně, jak jsme už o tom ostatně psali ZDE. Je módní zaklínat se Kelty a i germánskou mytologii známe celkem dobře, ale skoro nic nevíme o tom, jak se s tímto dnem vypořádávali staří Slované.

Continue reading

“Neboj se, milá, svatýho Jána” čili Upečte si věnec

Jan Nepomucký patří k národním svatým se světovým přesahem – u nás i jinde chrání mosty, mlynáře a “šífaře” čili plavce. Ani na mučidlech prý neprozradil zpovědní tajemství a jeho mrtvolu nakonec roku 1393 shodili z Kamenného mostu do Vltavy. Reliéf upomínající na dávný mord je dotyky poutníků, slibujících si od toho štěstí a Plaváčkovu přímluvu v nebi, nablýskán do vysokého lesku, a jeho svatořečení připomínají svatojánské slavnosti vodní hudby – “Navalis”.

Continue reading

Jen tak čili Lucka to sama nezvládne

Podtitul této úvahy by mohla také znít „Abychom se nezbláznili“, což ve spojení se jménem světice resortně v našem povědomí odpovědné za úklid naznačuje, o čem bude řeč. Proč s ním svatou Lucii spojujeme, je tak trochu záhada, neboť jako patronka slepých by se mohla řídit heslem „co oko nevidí, srdce nebolí“ a předvánoční kalup v domácnostech by se jí tak netýkal. Nicméně například na Valašsku v předvečer 13. prosince bíle oděné Lucky obcházejí dodnes stavení s košťátky či husí perutí a symbolicky smýčí po koutech.

Continue reading