Zima u Mazurských jezer

Bývalo zvykem v zimě sedět za pecí, ale ty časy jsou pryč a toho, kdo má jako hobby cestování, doma nic neudrží: zimomořivec mizernému počasí vzdoruje jako čáp odletem do teplých krajin, zatímco milovníci lyží brázdí alpské sjezdovky. Jeden tráví Vánoce na chalupě a druhý Silvestra v Paříži. K polským Mazurským jezerům je to od nás – navíc  s tu i tam nevypočitatelnými řidiči na silnicích, světa lán. Ke své škodě tuhle oblast málo známe. A že usilují o zisk titulu přírodní div světa?  V létě sem táhnou vodní sporty, rybolov a zašmodrchaná historie. Za návštěvu Mazurskoko ale stojí i v zimě. Určitě to platí o to víc, když hlavu můžete složit a dobře se najíst v domě, který má osobitý charakter a jímž vládnou lidé vytvářející zde neopakovatelně přátelskou atmosféru. 

Continue reading




Na temné stopě

Jsou lidé, kteří jezdí za sportem a koupáním, jiní obdivují přírodní útvary, stará města, do hledáčku loví zvířata či napichují vážky, a jsou i sběratelé adrenalinových zážitků a dobrodružství. Většinou chceme od všeho něco. A jako existují milovníci horrorů a nepochopitelného, zvláštní druh turistů magicky přitahuje doba hnědého moru. Poutníci po koncentrácích, bunkrech, bojištích a hřbitovech s mrazením v zádech (které může být dokonce příjemné, když nic nehrozí) prolézají hromady betonu, z něhož trčí železné pruty.

Continue reading

Tři morytáty o čapích hnízdech

Jaro, Velikonoce a přílet čápů (Ciconia ciconia nebo Ciconia alba) patří k sobě, protože první potvrzuje druhé a podmiňuje třetí. Pravidelnost cestovního řádu našich čápů napříč dvěma kontinenty je udivující stejně jako fakt, jak nebezpečnou cestu a kolik času musejí zvládnout pro to, aby zde a nikde jinde obnovili svůj rod. Tak nějak to bere u srdce, když si člověk uvědomí, že se trmácejí vzdušnými proudy a napříč povětrnostních front, i když jinde a blíž jejich zimovišti mají víc žab, přátelštější počasí i lepší vládu… a tak.

Continue reading

Výlet do Mazur

Říká se jí Krajina velkých jezer a rybáři tu žili už před patnácti tisíci lety. Sami si prý říkali „Lidé, žijící nad vodou“, a svou zem nazývali Witland. O těchto pohanských kmenech Prusů, Litevců, Lotyšů, Livů, Žmudínů, Kurů a Estů, souborně baltských národech, se ale v kronikách už od desátého století hovoří jako o Prusech. Křesťanství sem v křížových výpravách na mečích přinesli počátkem třináctého věku němečtí řádoví bratři jež sem pozval polský kníže Konrád Mazoviecký. S křižáky území kolonizovali i pobožní rytíři z Čech i zemí západní Evropy. Místní se začali míchat s příchozími a tak to šlo po staletí – třeba po morové epidemii z počátku osmnáctého století, která skosila třetinu zdejších obyvatel, přišli další kolonisté až ze Švýcar, Francie, Skotska i královského Polska.

Continue reading

GGG čili Gdaňskem Güntera Grasse

Při putování po stopách hrdinů Grassových knih se můžeme opírat u přesnou topografii míst jejich dějů. A to nejen v „gdaňské trilogii“ (Plechový bubínek, Kočka a myš a Psí roky), ale i v dalších dílech. Jeho postavy stárnou s autorem a vzájemně knihami prolínají. Třeba dívka Tulla zmíněná letmo v Kočce a myši je významnou postavou Psích roků a její vnuk hrdinou románů Jako rak, který vypráví její syn. Vůdce chuligánské tlupy Válečů z Bubínku se o pár desítek let později představuje jako středoškolský profesor v Lokálním umrtvení a s téměř šedesátiletým filmovým producentem trpaslíkem Oskarem (“naším milým panem Matzerathem”) se setkáme v Potkance. Někdy se ale povědomá jména jen mihnou, jindy zachytíme letmou zmínku o příběhu z jiné knihy, jakoby se nás Grass snažil nachytat, zda jsme byli pozornými čtenáři.

Continue reading

Na cestě za pruskými babami

Jednou družina pruské kněžny Gustebaldy pouštěla po vodě věnce. V jezeře žil Rybí král – to byl skutečný vládce Mazur. Nad hladinu s věnci se náhle vymrštila jeho dcera Zlatá rybka. Honila ji štika. Gustebalda hodila do otevřené zubaté štičí tlamy věneček a tak rybku zachránila. Rybí král ji za to slíbil splnit přání. Kněžna chtěla rozumět řečí zvířat, rostlin a větru. Vládce Mazur ji ale varoval: umění naslouchat je zatíženo kletbou, takže jestli o tom, co se tímto způsobem dozví, někdy promluví, na místě zkamení. Utíkaly roky. Gustebalda s rostoucí hrůzou naslouchala sílícím zprávám, které šeptal vítr v borovicích a tažní ptáci: do Prus v plamenech s obnaženými meči táhli křižáci a země sténala. Nakonec tíhu té zvěsti neunesla a rozhodla se svůj lid varovat. Křižáci stejně Prusko dobyli a strašná kletba se naplnila a proměnila kněžnu v kámen.

Continue reading

Gižycko: hlavní město polského jachtingu

Kde najít oslí můstek, po němž by bylo možné přejít z české kotliny do mazurského městečka na šíji mezi sedmi jezery? Můžeme to zkusit popisem hromadami vojáky navršených cihel, čili porovnáním tehdejší rakouské a pruské pevnostní architektury. Anebo si vzpomenout na zdejšího rodáka, nějakého Paula Davidsohna, který je dnes považován za jednoho z otců německého filmového průmyslu, protože mimo jiné založil filmové ateliéry v Babelsbergu u Postupimi. Jenže týž Babelsberg se původně jmenoval Nowawes a pruský král Bedřich II. místo věnoval tkalcům z Čech, českobratrským náboženským běžencům. Někdy je hledání společného jmenovatele odlehlých míst krkolomné a výsledky často udivující.

Continue reading

Kde na střeše bydlí čápi

Tahle škola je příjemná, a protože tu nikdo nikoho nezkouší, tak honem ještě jednou do školy! Už jsme o tom červeném domě v polské vesnici Harsz nad Mazurskými jezery psali. O tom, že tahle stará škola není vůbec obyčejná, svědčí nejen to, že se píše s velkým “S” , ale i to, že nejživěji je zde o prázdninách… nicméně navštívit ji můžete celoročně. Koho čas nebo povinnosti netlačí, určitě by tady rád zůstal poškolákem!   

Continue reading

Mazury: podzim ve Staré škole

Spor o to, kdy je krajina Mazurských jezer nejkrásnější, asi nerozhodneme. Odkazujeme proto jen na naše texty o jarním příletu čápů, kdy zdejší louky nejvíc voní (ZDE), o letních toulkách a koupání (ZDE), i o zimních radovánkách, hlavně plachtění na ledě (ZDE). A abychom kalendář neošidili, doplňujeme dnes náměty pro strakatý mazurský podzim. Důležité je ovšem mít přívětivou základnu, jakou i mimo hlavní turistickou sezonu nabízí rodinný hotel „Stara szkola“ (ZDE) na břehu jezera Harsz.

Continue reading

Goldap: myslivna tlustého Hermanna a Robinson

Další polské putování po temných stezkách dvacátého století v Mazurském pojezeří (ZDE) nás může zavést i do pohraničního města Goldap. Cestu je dobré podniknout autem, protože z penzionu STARA SZKOLA v Harszi (píšeme o něm ZDE)  je to sem na kole přece jen trochu z ruky. Navíc po cestě se lze zastavit v zubří oboře u Boreckého pralesa a u záhadné PYRAMIDY – hrobky rodiny Fahrenheitů (ZDE), která je cílem výprav psychotroniků, záhadologů a luštitelů původu řady s ní spojených stále matoucích jevů.

Continue reading

Poslové jara dorazili na sever

Včera přišlo jaro na Mazury, protože do vesnice Harsz přiletěli čápi. Mají zřejmě daný letový řád a kašlou na počasí. Tak jim a obyvatelům Staré školy, od nichž zprávu i fotku máme, posíláme prostřednictvím našich stránek pozdrav i s přáním krásných Velikonoc. Harsz, o němž jsme psali už několikrát, leží uprostřed jezerní oblasti na severovýchodě Polska. Je tam krásně. Mazurská jezera jež vytvořil skandinávský ledovec představují ráj jachtařů, cykloturistů a rybářů a tato oblast bývalého východního Pruska láká i milovníky přírodních a historických pozoruhodností. Při pohledu na mazurské čápy si říkáme, že je čas začít myslet na dovolenou a letní toulání. Více k mazurským tématům si můžete přečíst ZDE. Cítíme v kostech, že jaro přijde určitě i sem a  že Stará škola volá…

Continue reading

Kód Anna: betonový Mauerwald čili Mamerki

Když se v červnu 1941 dalo do pohybu sto osmačtyřicet divizí s třemi miliony vojáků, mozek a nervový systém tohoto do té doby největšího válečného stroje pracovaly v ostře střeženém lesním komplexu mezi mraky komárů, z něhož se dodnes zachovala udivující stavebnice z betonových krychlí. Najdeme ji na břehu jezera Mamry, druhého největšího na polských Mazurech. Velitelství  branných sil Třetí říše neslo kryptonym „Anna“.

Continue reading

Polské toulání

 

Sousední země pro naše teplo a mořemilovné občany nepatří mezi turistické taháky, což je ovšem škoda. Polsko nám může nabídnout spoustu zajímavých míst i dějů, protože naše historie občas zcela mimoběžná se jindy prolínala a dokonce neuralgicky uzlovala, což nám dává možnost podívat se na nás samé jinýma očima. A pak je tady fascinující příroda: o něco chladnější zadumané moře, pralesy a také několik nejpozoruhodnějších jezerních oblastí v Evropě, které zde vznikly v dobách, kdy ledovec válcoval starý kontinent, aby se zastavil až o naše hraniční hory. Jeďte se podívat do Krajiny velkých jezer, na polské Mazury – ten výlet bude určitě stát zato.

Continue reading

Ejhle, pyramida!

Geometrický v přírodě prakticky neexistující tvar pravidelného mnohostěnu vždycky vzrušoval lidskou představivost, ať už se jednalo o stavby z Egypta, Mexika a nebo Číny. Nejinak je tomu zajisté i s pyramidami evropskými: jednu velmi zajímavou najdeme v oblasti Velkých Jezer na polských Mazurech, v dávném Východním Prusku, v lese bezmála na ruské hranici. Je s ní spojena hrůzostrašná legenda, v níž roli hraje šest mrtvol, a sedmou je majitel a budovatel podivuhodné hrobky přitahující do krajiny pod nízkým pruským nebem podle některých badatelů vesmírnou energii.

Continue reading