Voskování je staré jako pyramidy

Voskování představuje starý a stále dobrý způsob, který dřevo chrání a zároveň mu umožňuje dýchat. Znáte to – již staří Egypťané… Chtělo by se říct, že přírodnímu materiálu pomáhá zase přírodní produkt, protože vosk, který používáme, je buď rostlinného nebo živočišného původu. Neboť záhadně znějící slova jako carnabua nebo candelila patří vosku získávanému z tropických rostlin. A včelí vosk prostě vyrábějí včely medonosné (Apis mellifica) aby měly kde ukládat medovou snůšku a jejich královna své potomky.

Continue reading




Budeme stavět. Co s křivým dřevem?

To jste ale měli kliku: v době, kdy se kradou stromy nastojato a majiteli zmizí klidně kus lesa, se vám podařilo koupit dřevo na pile za celkem přijatelnou cenu. Zázraky se holt občas dějí. Štěstíčko ovšem není dokonalé – pořezáním kmenů na prkna a fošny a jejich vysušením, případně protažení srovnávačkou, ještě materiál pro vaši stavbu připraven není. Budete ho muset ještě ohoblovat a zarovnat, neboli kapovat, protože při jeho strojovém zpracování, sušení a skladování vznikly zpravidla i pro nás nežádoucí efekty.

Continue reading

Fládrování aneb Tak trochu našvindlované dřevo

Kouzlo dřeva spočívá mimo jiné v neopakovatelné kresbě, kterou se nám tento materiál na povrchu předvádí. Kdo to umí, může na řezné ploše číst jako v knize zajímavý příběh o tom, kde dřevo rostlo, kolik na něj a kdy pršelo, jak kmen přírodní podmínky deformovaly a spoustu dalších zpráv. Ale tohle všechno se dá zfixlovat: dřevěnou vizáž můžete dát třeba plechu, pozor na první dojem! Stačí se naučit fládrovat.

Continue reading

Truhlařina: složit a rozložit

Již staří Římané… Když začneme takhle, asi část lidí už dopředu otrávíme, ale je to fakt: rozebíratelné spoje používaly již římské legie. Jako předvoj sevřených šiků pod jejichž krokem se chvěla Evropa šly ženijní oddíly, které stavěly cesty, opevnění i obléhací stroje. Část konstrukcí sice budovaly na místě z toho, co les dal, ale část vozily sebou. A nejen mosty – legionářští velitelé na svých taženích využívali i skládací nábytek.

Continue reading

Takové domácí dýhování

Především povrchy z překližky, sololitu či nejrůznějších dřevotřískových desek můžeme použít cíleně a těšit se z jejich struktury, ale v klasicky pojatém interiéru působí jako pěst na oko. Tak je natřeme barvou či potapetujeme fólií. Povrch z ušlechtilého dřeva můžeme zfixlovat tak, že dřevotřísku prostě odýhujeme. Investujete-li pečlivost, zhodnotíte takto upravené kusy mimořádně. Naučit se postup však doporučujeme nejdřív na místech skrytých, třeba uvnitř zásuvky, kde případné začátečnické chyby ničí zrak neurazí. Ale nebojte se – tohle určitě zvládnete!

Continue reading

S tupými dláty a noži pracuje jen tupec

Brousky hrubší jsou k mání ve většině železářství, ale jemnější hledejte spíš ve specializovaných obchodech. S většinou tak zvaných ostřičů dosáhnete rychlého krátkodobého efektu a nůž přitom hrubě poškodíte. Čím bude jemnější brousek, tím ostřejší získáme ostří – možná tak dokonalé, že se bude lesknout jako zrcadlo.

Continue reading

Jak nabrousit řezbářská dláta

 

Řezbářství je soustředěná, krásná a voňavá práce. A je jedno, zda jde o dekor nábytku, volný ornament a nebo třeba postavičku z vánočního Betlému. V půli Adventu asi s takovým svátečním předsevzetím nezačnete – vždyť tradiční betlemáři pracovali na nových ovečkách a daráčcích ve volných chvílích po celý rok. Ale je čas zkontrolovat, jak na tom náš Betlém je a detaily opravit. K tomu budeme potřebovat ostrá dláta.

Continue reading

Trochu o moření a mořidlech

Namořit něco, znamená vlastně napustit (zpravidla dřevo) na tmavší odstín či vybrané zbarvení. Nebo setbu česneku, aby ho nesežralo háďátko, jakož i různá semena v obraně před chorobami. Zamořený může být nějaký prostor, nejlépe samozřejmě morem. Umořit pak znamená odepsat dluh a nebo zaplatit půjčku. A samozřejmě také zabít osla nicotnostmi opakovanými do úmrtě. To, jež má na mysli Naše hobby, je způsob povrchové úpravy.

Continue reading

Truhlařina: délkové spoje a spoje s neprůběžnými čepy


Dřevo je úžasný materiál, ale často prostě nevyrostlo tak, jak bychom potřebovali. A tak jednotlivé kusy – části budoucího výrobku mezi sebou spojujeme. Nejčistším způsobem (a řemeslně nejvíc ceněným) jsou truhlářské spoje. Konstrukční druh spoje bychom měli vybírat podle toho, jaké síly budou materiál namáhat a v jaké poloze bude dřevo napětí, tlaku či kroucení vystaveno.

Continue reading

Truhlařina: na pokos s kolíky, a začínáme s délkovými spoji

 

Klasické čepy můžeme nahradit jednoduššími kolíky, ale neměli bychom se divit, že takový spoj až tolik nevydrží. Hodí se na rámečky malé a střední velikosti, u větších…, no, zrovna nedoporučujeme. Ale i tak je dobré zapamatovat si: kolíčky, které na spoje používáme, musí být z dřeva tvrdšího, než je dřevo, které mají držet pohromadě!

 

 

Continue reading

Truhlařina: spoje na čep

 

Pokud si troufneme opravit anebo chceme dokonce sami konstruovat nábytek, určitě budeme hledat druh spoje, který bude dobře odolávat tlaku. Spoje na čep použijeme především tam, kde potřebujeme dát dohromady svislé a vodorovné části, a pokud ho zesílíme klíny, bude dobře vzdorovat i napětí. Tento způsob truhláři úspěšně používají například pro spojení noh nábytku s příčkou či jiným druhem trnože.

Continue reading

Štípače versus sekyra za dva zlatý

Mít dobrou zásobičku dřeva není potřeba jen na zimu, protože stále víc ho používáme v letní kuchyni, venkovním grilu, peci na chleba či pizzu nebo v krbu, kde si oheň jen tak maluje po stěnách stíny a krásně praská. Říká se přitom o dřevu, že zahřeje třikrát: když ho těžíte v lese, pak při štípání na polínka a nakonec při topení. Dohřát se dokonce můžete v součtu i vícenásobně – s přihlédnutím k aktuálním cenám polen, při kalkulování toho,  co vás stál ten zatracený benzin do pily a štípače, a nakonec nejvíc, když vám tu krásně srovnanou hranici dřeva někdo ukradne.

Continue reading

Truhlařina: rohové a středové spoje

Truhlářskými spoji nejen dáme dohromady dva či víc kusů dřeva, ale dají výrobku vlastnosti, které by jinak nezískaly. Ty rohové a středové slouží ke spojení dvou vzájemně pravoúhlých kusů dřeva. Jejich obecnou vlastností je, že celková tloušťka spojů je stejná jako tloušťka jednotlivých spojovaných kusů. Jednodušší varianty těchto spojů odolávají lépe tlaku nežli tahu či napětí, složitější verze rohových či příčných spojů jsou i vůči tahu stejně odolné.

Continue reading

Truhlařina: co jsou šířkové spoje

Řemeslníci vyvíjejí po staletí různé způsoby, jak co nejlépe spojovat kusy dřeva dohromady. Výsledkem je zpravidla zvětšení celkové délky, průřezu či spojení prvků dřevěné konstrukce a tedy větší všestrannost použití dřeva. Tak si řekneme co je co, proč a jak se to dělá. Že nevíte, k čemu by vám to mohlo být dobré? Nikdy neříkejte nikdy – i Kristus se kdysi vyučil tesařem!

Continue reading

Další ušetřené koruny (6) čili Něco z pralesa

Veškeré šetření má dva styčné body: čím šetříme vlastní kapsu, tím šetříme i životní prostředí. Námitka, že ekologické výrobky nebo materiály jsou často dražší, neobstojí, když si spočteme, že za většinu těch levnějších budeme muset v bližší či vzdálenější budoucnosti zatraceně zaplatit. Opakování této ekologické mantry jako na modlicím mlýnku už lidi štve, zvláště když se ukazuje, že se jimi snaží vzájemně bít po hlavičkách politici, kteří buď kradou víc než straky a nebo rozhazují (ze společného) jako maháradžové. Někteří přitom budou tvrdit, že se počasí nemění – nebo že je to vlastně normální, i když už budou stát po kotníky ve vodě. 

Continue reading

Práce s dlátem

Od pradávna slouží dláta k výrobě truhlářských spojů, ale i k tvorbě ozdobných prvků na dřevěných domech, terasách, altánech a dalších stavbách, zejména zahradních. Zdobilo se ale i uvnitř domu – ozdobné prvky se vyřezávaly i do nábytku, tvarovalo se zábradlí, obložení stěn a stropů – zkrátka zkrášlit lze všechno, co je ze dřeva.

Continue reading

Dláta

Dlát existuje cela řada typů a každý ten typ je určen pro určitou operaci. Na výběru a kvalitě dláta závisí do značné míry, jak snadno a dobře vyrobíme konkrétní spoj, anebo v případě vyřezávání, jak nám půjde práce od ruky. Jinými slovy lze říci, že k úspěšné práci potřebujeme kvalitní a ostrá dláta.

Continue reading

Dej mi to na sekyru…

Kde jen se podobná věta vzala? V dobách, kdy většina hospod a kupeckých krámů sídlila v roubených stavbách, byla zřejmě dlužná částka putykářem zaznamenána zásekem do trámů stěn. Podobný význam má i úsloví mít u někoho vroubek a nebo někomu něco připsat na vrub. Při řádném (zevrubném) vyrovnání se z vrubů dluh sečetl a záseky ve stěně se sekerou vyhladily. Protože ve zděných domech tato možnost zmizela, začaly se nezapravené pohledávky psát křídou na zárubeň dveří (a taky připisovat a umazávat), čili dávat na futro.

Continue reading