Skrytý půvab květomluvy

Víte, co je „floriografie“? To slovo znamená, že mnohá kytka není jen tak prostě hezká, ale nese smysl, něco znamená, a to také můžeme jejím prostřednictvím beze slov říct (konec konců, některé květiny přece patří do tajnosnubných – Cryptogamae…). Květomluva prý vznikla v orientálních harémech a po roku 1600 se z Cařihradu rozšířila do východní kultury. V Japonsku se květomluva nazývá Hanakotoba. Vrcholu ale zřejmě dosáhla v romantické Francii a viktoriánské Anglii. U nás byla nejpopulárnější zřejmě v čase národního obrození, protože ani při mávání prapory a plamenných řečech neslábla přitažlivost tajů lásky.

(2012) *** Jak šel čas, význam četných květin se změnil, na některé se zapomnělo a jiné byly teprve objeveny či vyšlechtěny. A složitostmi také nešetřil způsob předávání, který byl plný fíglů. Jen namátkou – víte, že květina podaná obráceně, tedy stonkem napřed, znamená opak toho, co je v psáno ve floriografických breviářích, které obsahují k popsaným květinám až osm set výkladů?

Co prý lze kytkou říct

Přes množství skleníků a dovoz květin třeba z druhého konce světa v každé roční době nelze jimi vyslovit cokoliv. Ale pěkné je, že konverzace může být oboustranná a v jejím rámci není žádnou úchylkou, pokud kytku dostane muž. Zamilovaní by se však měli řídit sjednoceným slovníkem, protože výkladů poselství jednotlivých květin je spousta, přičemž si někdy přímo protiřečí. Předkládáme vám ty, jež se zdají být jednoznačné.

Afrikán říká nepřestávám tě milovat, astrazůstaň mi věrná, azalkamírni svou vznětlivost. Výstražnou květinou je begonie: Dej si pozor!, a ještě o stupeň drsnější je prý bramboříkKončím. Známá popínavka břečťan logicky říká – Nic na světě nás neodloučí. FrézieNepozbývej naděje a fuchsieať je naše láska tajná. Gerbera vyznává – Jsem upřímný(-á) a gladiol vyzývá – Nespěchej na mne.

Jasná je řeč heřmánkuJiž nikdy se neuvidíme a chráněný hořec říká – Za všechno ti děkuji. Hyacint se vyslovuje barvami: bílý znamená nejsem ti nakloněn(-a), růžový – je to hra, červený – vzpomínám na tebe, modrý – zachovám tě v paměti, fialový – odpusť mi. Žlutá barva v květomluvě zpravidla bez ohledu na kytku znamená žárlivostPolní chrpa prý znamená tohle je štěstí. A co by to bylo, kdyby to nebyla láska? Stačí přátelství? To symbolizuje chryzantéma.

Střapaté jiřiny říkají – Pýcha zastiňuje tvé přednosti a pichlavý kaktus si nespletete, protože sděluje: bylo to krátké a bylo toho dost. Zatímco kalina je negativní (jsi ke mně chladná jako led), barevné kamélie stojí na opačném pólu (bílá – jsi rozkošná (-ý), růžová – toužím po tobě, rudá – naše láska je smyslem mého života). Kapradí znamená lásku na první pohled. I význam karafiátu je barevně diferencován: bílý znamená Nejistota je trapná, rozhodni se brzy, růžový Sbohem, ale nezapomenu nikdy, červený Tvé zdráhání přináší mi rozpaky, fialový Jsi náladová potvora, žlutý je opět zklamání, odmítnutí a dokonce opovržení. Žíhaný karafiát znamená odmítnutí. A pozor: karafiát co nevoní nevalně hodnotí charakter obdarovaného, ale když voní, vzájemný vztah hodnotí vysoko.

Zdánlivě skromná kopretina kára partnera za pýchu, kosatec tvrdí – jen ty mi můžeš vrátit klid (s variantou mám pro tebe zprávu). Krokus znamená radost, voňavá levandule tvrdí: Tvá slova nejsou upřímná, nerozumím jim. Lilie se vyslovuje barvami: bílá – věřím žes nevinná, nic nedám na lidské řeči, červená v překladu do dnešních slov zní překvapivě – nebaž po bohatství!, a oranžová lilie symbolizuje nenávist, žlutá však také není nic moc – znamená falešnou krásu… Z dob hodně dávných jakoby bylo poselství magnólie – Neviděl nikdo, když jsem tě líbal? Narcisy pak známe bílé a žluté. Archaická výpověď bílého zní hrdost tvá činí tě směšnou (-ným), žlutého pak proč chceš zmařit naši lásku?

Orchidea se ptá Je možné tvé srdce obměkčit?, pelargonie nabádá Skloň se ke mně!, petrklíč se ptá Kdo je pánem tvého srdce?, a petúnie znamená vztek. PivoňkaMinula krásná doba naší lásky. Pomněnka je poněkud melodramatická, když tvrdí, že jenom vzpomínky mi zůstanou. Za královnu květin je považovaná růže, čemuž odpovídá i jejich výřečnost: bílá – soužím se, neboť jsi mnou opovrhl (-a). Bílá plnokvětá pak znamená nevinnost, bílé poupě – příliš mladá na lásku, růžová – věř mi, oranžová – toužím. Červená růže – náležím jen tobě, rudá – miluji tě, žlutá, jak už to u této barvy bývá – Žárlím na tebe. A šípková růže (víc o ní píšeme ZDE) v sobě nese zajímavější vyznamenání, než jaké by její neurozený původ někde z meze nebo paseky napovídal: Tvá láska nepotřebuje ozdobSlunečnice – staročeské Nemůžeš se zříci alespoň trochy své hrdosti? se transformovalo na razantnější Už prosím tě přestaň dělat fóryŠeřík znamená otázku: miluješ mě opravdu? Klasická květomluva rozlišuje tulipány pouze na červené (miluješ nádherně), žluté (v tvém úsměvu je slunce) a strakaté (máš krásné oči).

Určitý zmatek jsou schopné do vaší květořeči vnést violky vonné čili fialky, tvrdící Mé nároky jsou skromné, protože jejich zahradní varianta, totiž maceška prý říká – Moc mě trápíš. V barvách jiných, než fialových to vypadá následovně: bílá – tajná láska je nejsladší, žlutá – vezměme se, než uprchne naše mládí. A jsme na konci abecedy, odkud vcelku logicky zní řeč zvonku, který se ptá – Kdy tě zase uvidím?