Rooibos – příběh červeného keře

Tento keř využívali jako první Křováci (jiné zdroje tvrdí, že Masajové), kteří divoce rostoucí větve sklidili a vymlátili dřevěnými palicemi. Vzniklou drť nechali kvasit v hromadách a pak na slunci usušili. Nakonec surovinu vyvařili. O oblíbeném domorodém nápoji máme první písemné zprávy z roku 1772. Nicméně až ruský Žid Benjamin Ginsberg jehož rodina byla dlouhodobě činná v čajovém byznysu (dokonce jim vynesl povýšení do šlechtického stavu) tento produkt roku 1904 dovezl do Evropy.

(2012) *** Po téměř okamžitém obchodním úspěchu se Ginsberg poblíž Kapského Města v Jihoafrické republice věnoval i zakládání plantáží do té doby divoce rostoucího keře, zdokonalování technologie fermentace a především čilému obchodování. Ve velkém rozjel výsadbu plantáží a to, čemu dnes říkáme marketing.

Pití na každý den

Kromě zcela zjevných chuťových předností se do rooibosu pustili i vědci, kteří žasli nad složením nápoje a objevovali stále nové pozitivní dopady jeho popíjení na naše zdraví. Ovšem během druhé světové války měli lidé jiné starosti než srkat z šálků červený nápoj, takže se trh zhroutil a řada plantáží zanikla. Po Benjaminově smrti převzal firmu syn Charles a podnikání úspěšně vzkřísil. Předvedl nové řezačky listů a zároveň dodával osivo jiným farmám a ačkoliv podnik v roce 1970 prodal, značka, kterou zavedl, má dodnes uznávané jméno. A prakticky každý obchodník s čajem dbá na to, aby navzdory podobnosti s čajem pouze zdánlivé měl i rooibos ve svém portfoliu.

Keř od mysu Dobré naděje

V jazyce Búrů afrikaans znamená rooi červený a bos keř. Divoce dorůstá maximálně do dvou metrů, v kultuře asi metr. Je to čajovníkovec kapský (Aspalathus linearis) původně rostoucí v Cedebarských horách v západokapské oblasti Jihoafrické republiky. (Jen tak mimochodem – navzdory českému botanickému jménu není keř s pravými čajovníky nijak příbuzný.) Když se čajovníkovec, kvetoucí na jižní polokouli v říjnu, nasázený do řádků rozzáří, je to žlutá paráda vzdáleně podobná našim janovcovým stráním (o janovci metlatém jsme psali více ZDE). Nať, respektive větévky s jehličkám podobnými lístky, odřezávají asi pětatřicet centimetrů nad zemí, usuší je a drtí na jedno až dvoumilimetrové kousky a pak fermentují.

Co z toho máme

Rooibos zklidňuje deprese, nespavost a bolest hlavy. Upravuje vysoký krevní tlak, lomivost kapilár a omezuje krevní srážlivost. Zmírňuje žaludeční křeče, nadýmání, zvracení, pálení žáhy a zácpu. Klidně ho mohou pít lidé trpící ledvinovými kameny, taky čistí játra a snižuje hladinu cukru v krvi. Jako antioxidant omezuje zhoubný vliv volných radikálů, takže pomáhá prevenci civilizačních chorob. Díky vysokému obsahu fluoru chrání zuby před kazy. Můžeme ho řadit mezi přírodní antivirotika a antimykotika. Vhodný je v těhotenství i při kojení, dětem, co nemohou mléko, doplňuje potřebné minerály. Zevně použitý zklidňuje pleť a všechny možné „pupínky“, šupinatění, svědění i ekzémy (včetně atopického) a také přináší úlevu, pokud jste přehnali pobyt na sluníčku.

Pro ty, kteří rádi vědí, co pijí

Domorodci a Búrové dávali tento nečaj malým dětem proti nadýmání a ke zklidnění kojenců ho sypali i do koupelí. Současní vědátoři exaktními metodami potvrdili, že droga obsahuje kvalitní třísloviny a velké množství stopových prvků a minerálů – železo, měď, zinek, hořčík, mangan, draslík, vápník, fluor, molybden a další. Flavonoidy v rooibosu patří mezi polyfenolické sloučeniny, vyskytující se ve formě glykosidů. Protože mají významné biologické účinky, říká se jim bioflavonoidy. Keř dále obsahuje kvercetin, notofagín, vitexín a luteolin. V žádné jiné rostlině ale nenajdeme aspalathin s antioxidačním a antialergickým a antimykotickým působením – jen v červeném keři. Orientin a rutin významně působí na cévní systém a zlepšují kapilární průtok krve. A zapomenout nemáme ani na vitamin C (uf, hodilo by se opáčko nejen z chemie…).

Naděje tlusťochů?

Říká se, že rooibos pomáhá proti obezitě a pokud máte pocit, že je to další reklamní trik k podpoře prodeje, věc se z našeho pohledu jeví takto: rooibos obsahuje minimum taninu, takže ho můžete vypít, co srdce ráčí, klidně i na noc. Už čímkoliv naplňovaný pitný režim zmenšuje prostor, kam bychom jinak ukládali jídlo. A pravda je, že močopudným účinkem, kombinovaným s vlivem na lepší spalování tuků, a současně mírným ovlivněním centra hladu v mozku, funguje rooibos jako ideální dietní nápoj.

Připravujeme rooibos

Klasickým způsobem je sypaný rooibos nebo sáčky spařit horkou vodou: sypanému stačí tři a půl, sáčkovému zpravidla šest minut. Ale nic se nestane, pokud ho necháme déle, neobsahuje totiž nic, co by nám po delším louhování svíralo jazyk. Rooibos se pije teplý, studený, jak kdo chce, chutná i ohřívaný. Někdo ho dokonce povaří v mléku, čímž jeho chuť výrazně zjemní, jinému stačí bryndnout si do šálku s ním trochu smetany. Protože je přirozeně sladký, většina lidí ho nedoslazuje, i když s medem je velmi zajímavý. Jeho ochucené varianty (karamela, vanilka a další,,,) jsou bez výjimky příjemné.

Co se ještě dá z jihoafrického keře udělat

Na hovězí s „dřevěnou“ omáčkou budeme potřebovat třičtvrtě kila plecka či kližky, tři větší cibule, sůl, pepř, olej a trochu hladké mouky na jíšku a samozřejmě sypaný rooibos bez příchuti. Z toho připravíme litr odvaru a scedíme. Nadrobno nakrájenou cibulku zpěníme. Maso nakrájené na kostky na ní vysmahneme, osolíme, opepříme a podlijeme rooibosem. Zahustíme podle chuti jíškou a podáváme s knedlíkem – kdo dával pozor, pochopil, že se vlastně jedná o variantu guláše s lehce dřevitou příchutí. Stojí to za vyzkoušení, ale jistá osobitost receptu nemusí konzervativním gulášníkům tak úplně sednout.

A teď něco sladkého: na „dřevěné“ muffiny dáme vařit mléko, ale než zavře, přidáme do něj šest čajových lžiček sypané drogy, vypneme a necháme tři čtvrtě hodiny louhovat. Pak scedíme. Vezmeme malý kelímek bílého jogurtu, přidáme mouku, prášek do pečiva, jedlou sodu, cukr, špetku soli a do směsi přilijeme rozpuštěné máslo, přidáme vejce, med, a výluh z rooibosu. Těsto nalejeme do vymaštěné muffinové formy a při dvoustech stupních pečeme asi pětadvacet minut.

Křovácké menu završíme „dřevěným“ pudinkem. Použijeme na něj osm deci výluhu, dva vanilkové pudinky, hnědý cukr (případně med), dvě deci mléka. Na posypání použijeme podle chuti skořici či kakao. Pudinky rozmícháme v studeném mléku, vlijeme do rooibosu, osladíme podle chuti a vaříme za stálého míchání do zhoustnutí. Přelité do misek ozdobíme posypem a z rozmařilosti můžeme přidat kopeček šlehačky. Přejeme ať si po afrikánsku pochutnáte – Dit wil hê!

A ještě rooibos v zeleném

Možná narazíte i na rooibos zelený. Barva je v tomto případu důsledkem toho, že větvičky neprošly fermentací. Zdravotně – hlavně co se týče antioxidantů – je nápoj z něj vydatnější, po chuťové stránce je však z našeho pohledu plošší. Což ale výrazně napravují všelijaké tropické přídavky ve směsích, kterých lze zelený rooibos koupit.