Proč zrovna vyvýšený záhon

 

vyvýšený záhon

 Pro člověka jemuž jdou ruce dozadu není na významnější zahradní práce vhodná doba nikdy: v zimě, to dá rozum, cokoliv dělat nelze, na jaře je půda dlouho promrzlá, v létě je horko a na podzim furt prší… A když neplatí jedno, najde se druhé, třeba že štípou mouchy. Větší dřina nám ale má budoucí práci usnadnit. To se týká budování vyvýšených záhonů, které nabízejí lepší pěstební podmínky a navíc se dobře plejí. Nevěřte „ekologickým“ vyznáním lenochů, že příroda si vždycky nejlíp poradí sama.

(2012) *** Když už jsme vyjmenovali jednotlivá roční období, na přípravu vyvýšeného záhonu jsou nejvhodnější podzim a nebo časné jaro, a to navzdory tomu, že půda bývá těžší a její přemisťování logicky namáhavější. Pro ale mluví to, že nás budování neodvádí od věcí, které se prostě ve vegetačním období udělat musí.

Čas a místo

Podzimní (ale i časný jarní) termín nám poskytuje na práci dost času. Na podzim navíc zabijeme dvě mouchy jednou ranou, protože zahradu uklidíme od spadaného listí a starého mulče, jakož i větviček z prořezu keřů a stromů, které dáme do základu záhonů. Také přemístěná půda bude mít čas přirozeně slehnout. Podzim bývá někdy teplý a to je výhoda, protože se při tlení organického materiálu uvolní dost tepla a v zimě budou půdní organismy mineralizovat živiny. Jarní zakládání záhonů zase představuje rozhýbání těla po zimním lenošení. Záda sice bolí, ale uvolněný endorfin nám zvedne náladu. Místo pro záhon je nejlépe zvolit na slunném místě, a protože ho budeme muset dobře provlhčit, i poblíž pumpy nebo v dosahu zahradní hadice.

Nejjednodušší hrobečková metoda

Člověk nemusí být zrovna lenoch aby ocenil následující postup, který sice krásy zahradě nepřidá, ale představuje střednědobé nenáročné a racionální řešení tam, kde o finální podobě zahrady nemáme stále jasno. Ani se nemusíme moc trápit s tím, že tam, kde má „hrob“ vzniknout, roste plevel, zem prostě poklademe větvičkami, prosypeme popelem z páleného dřeva, na to dáme obrácené drny, plevel i s kořínky, posekanou trávu, listí, starý mulč, slámu. Pokud možno tyto věci vrstvíme a, máme-li, „naočkujeme“ hnojem nebo kompostem, nakonec zahrneme zeminou. Jednotlivé vrstvy ovšem dobře prolijeme. Kdo nemá vysoké estetické nároky, takový dočasný záhon ještě překryje kartony a nechá alespoň měsíc (nebo přes zimu) pracovat.

Vyvýšený záhon krok za krokem

1. Z plochy budoucího záhonu (délka záleží na vás, doporučená šířka je asi metr a půl) odrýpejte drny a odryjte zem asi do pětadvaceticentimetrové hloubky. Půda by měla být propustná, aby se zde nedržela voda. Pokud se o zahradu dělíte s hraboši, je dobré dno pokrýt králičím pletivem, kterým nicméně blahodárně zeminu provzdušňující žížaly prolezou. O hrazení záhonu píšeme zvlášť.

2. Zhruba do čtyřiceti centimetrů navrstvěte hrubší materiál, tedy například větvičky z prořezu stromů. V dalších asi třiceticentimetrových vrstvách uložte jemnější rostlinné zbytky: odřezky trvalek a keřů, pak listí a nakonec posečenou trávu. Průběžně vydatně zalévejte. Dále vrstvěte obrácené drny, které jste strhli, máte-li polorozleželý kompost a navrch zeminu z výkopu. Záhon naplňte po okraj hrazení K omezení odpařování vody někdo vykládá vnitřní stěny dřevěného hrazení jezírkovou fólií, nemyslíme ale, že je to nutné.

3. Jak budou rostlinné zbytky v záhonu pomalu tlít, povrch záhonu bude postupně klesat. Každý rok proto záhon doplňte směsí kompostu se zeminou. Asi do šesti let rostlinné zbytky dokonale shnijí, a vy zeminu, která vám poskytovala celý čas enormní úrodu, rozhodíte po zahradě. A můžete začít znova.

Co a kdy pěstovat

V prvním roce rozkládající se zbytky zvyšují teplotu půdy až o osm stupňů a to dělá zelenině dobře. Může sem sázet dýně, cukety a v odpovídajících podmínkách třeba i melouny. V druhém roce zde jdou výborně rajčata. Od třetího roku se sem hodí jakákoliv kuchyňská zelenina. A pokud jde o kytky, „živinomilné“ trvalky zde prospívají od druhého roku a od třetího i bylinky.

Hrazení záhonu

Vyvýšené záhony oceníme vždy, obzvláště ale na těžkých a příliš vlhkých či neúrodných půdách. Vysoké asi pětasedmdesát centimetrů může celkem snadno obdělávat i člověk upoutaný na invalidním vozíku, mohou však být i vyšší, dobrá šířka je do půldruhého metru, délka libovolná (spíš ale volíme komornější měřítko, protože takové hradby divně vypadají). Stěny můžeme vyskládat na sucho nebo vyzdít jako u opěrných zídek při terasování  z kamene a nebo cihel (o terasování píšeme ZDE). V takovém případě necháme u základny zdí odvodňovací otvory, aby v případě přemokření kořeny rostlin neuhnily. Kapitolou samou pro sebe je palisádové hrazení (o stavbě takové z betonových prvků píšeme ZDE). Tím se dostáváme ke dřevu – kůlům, pražcům, nižším proplétaným tzv. “polským plotům” – o nich se víc dozvíte ZDE, případně prknům (široká patnáct centimetrů a alespoň dva centimetry silná zapustíme do pěticentimetrové rýhy a vždy po metru vzepřeme kolmým trámkem). Neměli bychom v případě dřeva zapomínat na ošetření kvalitním impregnačním prostředkem. Naprosto příšerně vypadá u vyvýšeného záhonu vlnitý plech nebo dokonce plast – ale dát něco takového na zahradu by vás jistě ani nenapadlo, že?