Jmenují se poněkud divně – „mikulášští páni“, což je pro někoho možná trochu zvláštní, když se podobají čertům. Ale v Česku je vždycky všechno jinak. Platí to i pro mikulášské pečivo. Vzpomeňte si na národní pohádky, kdy pekelnící často na sebe berou podobu tu myslivců, tu správců na statku, drábů nebo jiných příslušníků státní či obecní správy. Pro obecný lid prostě pánů. Je v tom i něco z poddanského myšlení – hrbit hřbet a s úctou vzhlížet k těm, jimž byl shůry dán „ouřad“ – a tedy moc a zřejmě i rozum. Páni, šéfové, politici – všechno to jsou pro nás po čertech vypečená cháska!

(2015) *** Svatomikulášský svátek lidé od nepaměti ctili figurálním kynutým pečivem. Tento zvyk, ač mezinárodní, měl v různých zemích rozdílnou podobu. Převážně připomínal panáčka, někde s odznaky katolického mešního roucha, jinde se stylizovanou fajfkou v hubě. Francouzské Mannele z Alsaska a německý Weckmann tak jedno jsou. Víme o nich od patnáctého století, ale jak už to bývá, než se jich chopili křesťané, sloužilo podle všeho obětování těchto pečených postaviček k magické ochraně budoucí úrody. Nejen tedy mikulášské pečivo – v některých německých oblastech se ze stejného těsta formovaly i malé svatomartinské husy.  Tohoto světce my ale ctíme martinskými podkovami (více o nich ZDE).

Nejen frgále čili Tradici drží Valaši

Z kynutého těsta se mikulášské dárky pro děti pekly i u nás, než je tady i ve světě vytlačily jednodušší a trvanlivější perníčky (například ty holandské jsme si už upekli ZDE). U nás pečení „pánů“ udržují ve Valašských Kloboukách a dokonce tam soutěží, čí figurky budou hezčí. Recepty na těsto se  dost podobají, my jsme z vrozené lenosti použili ten, podle kterého lze těsto připravit bez potíží v domácí pekárně. Kdo dává přednost ruční práci, samozřejmě může.  Samotné motání „pánů“ ovšem už jistou šikovnost vyžaduje. Děti bude také bavit, i když jejich výtvory možná víc než čerta budou připomínat Věstonickou Venuši.

Co budeme potřebovat

Těsto nám pekárna zhotoví ze 150 ml mléka, lžíce rumu, lžíce medu asi lžíce hnědého cukru, špetky soli, špetky anýzu, špetky mletého zázvoru, citronové kůry, jednoho vejce a jednoho žloutku, 50 gramů sádla nebo jiného tuku a asi 350 gramů polohrubé mouky – prostě tolika, aby těsto bylo dost pevné. Samozřejmě nezapomeneme na čtvrtku droždí, o zbytek už se postará pekárna. Na zdobení hotových „pánů“ použijeme hřebíček a hrozinky, historicky se používaly i kuličky pepře. Zbylým bílkem v trošce mléka vykynuté figurky před pečením potřeme.

Jak si umotat pána

Hotové těsto by se nemělo lepit na ruce. Rozdělili jsme ho na asi desetidekové kousky. Válečky jsme v dolní části rozřízli do čtyř pramenů, z horní jsme vytáhli hlavu a horní končetiny. Každou nohu jsme spletli ze dvou pramenů. Stočili jsme i jakousi kravatu. Oči, ústa a v našem případě i tlapy jsme zdůraznili hrozinkami a dalším kořením. Některé lidové vzory nemají kravatu, ale zato spoustu knoflíků… Tyto svérázné pomašlované vdolky jsme pak pekli na sto osmdesát stupňů dokud nedostaly zlatohnědou barvu. Navzdory tomu, že ve výsledku naši „páni“ spíš než čerty připomínali dobromyslné medvědy, byla jejich výroba s dětmi sranda. Vzhledem k menší pracnosti však jako mikulášské pečivo vyráběné s dětmi upřednostňujeme shora zmíněné perníčky.

A teď je čas pomyslet i na sebe

Hodné děti dostanou výslužku od světce do punčochy (jak ji uplést si můžete osvěžit ZDE). Tradičně by to mělo být ovoce a něco sladkého, aby se jim víc kazily zoubky – většinou jim narostou stejně další. Dospělí si ale vyrobí něco čertovštějšího…