Hvězdy v popelnici

Co se stane se symboly Vánoc, když odstrojíte stromek a uklidíte sváteční ubrusy? Ozdoby a řetězy zmizí v krabici a stromek v krbu anebo pohozen u kontejneru. Betlémskou hvězdu by po Třech králích na nebi nenašel ani Herodes a ta, která nám dělala sváteční parádu v květináči, už vypadá poněkud zemdleně. Ošuntělé jsou i další typicky sváteční kytky – bramboříky a azalky: nevíme, co s nimi a často proto skončí v popelnici.

Continue reading




Ruční papír: něco z historie

V Indii psali na oloupanou březovou kůru, kterou stáhli ze dřeva v metrových pásech, vymáčeli v oleji, usušili a vyleštili. Jinde na palmové listy, vydělanou jelení kůži, a to už nemluvíme o tabulkách hliněných či dřevěných a destičkách z různých kovů, ba i ze zlata. Šáchor, třtina, které se dobře daří i u nás jako pokojové rostlině, byl pro písemnictví nejužívanější rostlinou starověku. Egyptský Cyperus papyrus roste v deltě na Nilu až šestimetrový, a ač náš papír má s původním papyrem už málo společného, dostal jméno po něm.

Continue reading

BATÁTY čili Ne každý brambor je brambora

Dlouho je většina z nás znala jen z knih o pirátech a krvavých dobyvatelích Nového světa, v lepším případě z cestopisů. Tam jsme se dozvěděli, jaká je jejich velikost i jakou mají barvu, že se jedí vařené i pečené a také, že z nich lze vyrobit kořalku. Ale o jejich skutečné chuti jsme jen četli. Na přelomu tisíciletí se konečně ty divné hlízy objevily v nabídce některých obchodů k z počátku ostražité radosti  kuchařů dobrodruhů. Ale jen málokdo věděl, co s nimi. To už neplatí.

Continue reading

Gobelín a tapisérie

gobelínTkaný koberec, půvabná tapisérie, předložka či moderní závěs se mohou stát okrasou i praktickým doplňkem každého bytu. Jsou vhodné i jako milý dárek. Tkaní přitom není rukodělná činnost z pohádek či odkudsi z šera věků – soustředěné tkadleny zabrané samotné do práce i spojené v družné besedě jako v kroužku dávných vyšívaček si tímto způsobem krátí čas  nejen v místnosti za zimních večerů, ale třeba pod stromy na zahradě. Je nezpochybnitelné, že při tvorbě libovolných fantazijních motivů touto prastarou technikou si  úžasně odpočineme. 

Continue reading

POUR FÉLICITER…a recept na báječné tyčinky

Aby mohl nový rok začít, musí ten předchozí skončit. Ať už se to sběratelům medailí líbí čili nic, je relativní důležitost prvního a posledního vlastně stejná, což je zajímavý námět k přemýšlení pro chvíle, kdy bychom se snad chtěli nechat unést pýchou a nebo přezíráním. Nostalgické loučení s tím, co už se nevrátí a sláva a radost nad přicházejícím, o kterém toho zatím moc nevíme, je pravidelně se opakujícím bláznovstvím spojeným s výměnou kalendáře. Ale kde se vlastně vzal silvestr a proč nový rok začíná prvním lednem?

Continue reading

AZALKA

Azalka (Rhododendrum simsii) patří podobně jako brambořík k chladnomilným pokojovým květinám. Právě s tím může být problém. V obýváku je jí nejlépe mezi dvojitými okny, celkem se jí daří i ve světlé chodbě. V paneláku nám odejde žalostně brzy. Pro poutavé květy umístěná v dekorativním květináči obohatí naši vánoční výzdobu. Azalka je stále zelený, bohatě se větvící keřík s plnokvětým květenstvím barev od bílé přes růžovou po sytě červenou. Fajn je, že kvete šest až osm týdnů a rozvíjí se postupně. Continue reading

Práce na zahradě – prosinec

Závěrečný měsíc roku bývá spojen s nástupem zimy a sněhovými srážkami. Na zahradě práce moc nemáme, ale s rukama v klíně bychom sedět neměli. Pokud mrzne, můžeme v teple dílničky čistit, promazávat a opravovat zahradní nářadí. V bezmrazých dnech prořezáváme dřeviny, přehazujeme kompost a kontrolujeme, zda je všechno v pořádku. Ozdobou zahrady jsou v tomto období zejména jehličnany a cesmína a keře s barevnými plody nebo kůrou.

Continue reading

Vychytávky s vlnovcem

vlnovcem-prasklou-trubku-snadno-nahradite

Vyměnit staré trubky u bojleru nebo převést vývod vody na druhou stranu místnosti – kdo z majitelů domu či bytu tohle někdy neřešil? Jenže se to lépe řekne, než udělá. I když jde o drobnou práci, bez patřičného nářadí ji prostě nezvládnete. A tak nezbývá, než najít šikovného instalatéra a čekat, až na nás v jeho diáři přijde řada.

Continue reading

Něco málo o Adventu

advent

„Advent je tady!“ Tohle poselství na nás z výloh obchodních chrámů křičí výhružně s nepříliš skrytým podtónem: „Máš už nakoupeno? A zbyly ti ještě peníze? Tak sem s nimi – splníme ti každé přání. A jestli už nemáš, půjč si, Advent je jen jednou v roce…, a končí Štědrým večerem. Utratils opravdu dost, aby tví blízcí byli opravdu, ale opravdu dost šťastní?“ Advent (z latinského slova adventus) znamená příchod. Čeho ale? Continue reading

Barvení našich babiček

Antika nebyla bílá, středověk temný, ani národní obrození klasicisticky střízlivě šedé, jak by se nám mohlo zdát: historie prostě byla strakatá. Prokazuje to průzkum ztracené polychromie soch ze starého Řecka i těch na Karlově mostě, a že si je jinak než jak vypadají dnes představit neumíme, neznamená, že nebyly barevné. I lidé se oblékaly pestřeji, než bychom si myslili. Jak to dělali a čím látky barvili, když ještě nebyla „Duha – šatů vzpruha“ ani jiné zázraky chemie?

Continue reading

Listovka čili Co se shrabaným listím

podzim

Toulání lesem je krásné. Mezi šikmými pruhy světla a holými kmeny občas plavmo zakrouží padající list. Vůně je vlhká, šimrá chloupky v nose, trochu připomíná hřbitov a propadlé hroby. Tak je cítit tlející listí, houby, plísně a organismy, žijící v půdě. Už jste očichali žížalu? Je to ono – přesně tak voní i vynikající listovka, kterou můžeme vylepšit půdní poměry na naší zahrádce. Nebude nás stát ani moc práce. Příroda na ní tak zvaným studeným procesem tlení promění listí, které jsme shrabali a pravděpodobně by ho jinak spálily sousedům k zlosti na čoudící hromadě. Kouř by se v bezvětří ukládal ve vrstvách na krajinu jako písek na dno řeky. O zázračnou listovku bychom přišli.

Continue reading

Naše domácí medicinální šípkové víno

šípky

Víno je víno, má se dělat z hroznů. Nicméně darů přírody, které lze úspěšně zpracovat kvašením, je spousta. Taková vína – nevína vyrábíme z drobného ovoce, z jablek, ale třeba i z plodů divoké růže. Právě šípkové víno je velmi dobrým přírodním výtažkem. Jazykové pohárky a vybíravá patra si přijdou na své. A které orgány mohou mít z domácího šípkového medicinálního vína užitek? Hlavně játra a ledviny. Pomáhá i na vodnatelnost a jí způsobené otoky, písek a krev v moči a proti zánětům trávicích cest.

Continue reading

Koulelo se koulelo (3): Čas padanek a jablečný ocet

padanky

Ačkoliv jednoduchá anglická rýmovačka (One apple a day, willkeep the doctor away) o tom, že kdo sní denně jablko, nebude potřebovat lékaře, zní přehnaně optimisticky, v jádru má pravdu – jako zásobárna zdraví jsou jablka skutečně úžasná. Zdraví, které z jablek nevytěžíme hned, dokážeme v transformované podobě uchovat. A i když nemáme sad, nemusí nás to stát majlant. Škarpy kolem starých alejí jsou plné padanek, o něž často nikdo nejeví zájem. Posbíráme je, vykrájíme a můžeme přetvořit na jablečný ocet. Hodně se o něm mluví i jako o prostředku hubnutí téměř zázračném a jak je v Čechách zvykem, trochu se přehání. Zdravým lidem přiměřené pravidelné pití jablečného octa ovšem nemůže uškodit. Ba přímo naopak.

Continue reading

Koulelo se koulelo(2): Na křížaly!

křížaly

Už v hodně dávných dobách naši předci oceňovali, že jablko v sklepních podmínkách poměrně dlouho vydrží, některé druhy dokonce přes celou zimu až do jara. Nebo i déle, protože se lidé jablka poměrně brzo naučili sušit na křížaly. Byly nejen pamlskem pro děti, ale i sladidlem a součástí řady receptů podobně jako sušené švestky. Ovšem začali si podle historiků lidé s křížalami už pod Kavkazem – v Persii a v Arménii. A pokud vám vrtá hlavou jejich české pojmenování, nabízíme vysvětlení hned dvě. Mohlo by vycházet od starého slova „križati“ čili „krájet“, nebo od křížku, který se může objevit po rozkrojení jablka v jeho jadřinci.

Continue reading

Hrajeme kuličky

Cvrnkání kuliček je hra známá na celém světě. A kolik je zemí, přinejmenším tolik je klonů této hry a také pravidel. Hry s kuličkami se jmenují různě – v Anglii “Stovka”, ve Francii “Bloquette”, v Austrálii “Nux”. “Na dva důlky” hrají v Sýrii, “Na píď” Arabové, ve střední Africe cvrnkají “Dodo”. Své kuličky mají i Indiáni. Hraní kuliček přitom rozhodně není výsadou dětí, pořádně se u nich narozčilují i si zafandí rovněž odrostlejší.

Continue reading

Kostky jsou vrženy čili Umíš hrát v kostky?

Pokud si někdo myslí, že na své cestě k absolutní moci se Gaius Julius Caesar – miláček davů (dnes by mu jedovatí komentátoři dali nálepku populisty), jinak voják a politik, musel radit s náhodou, byl by bezpochyby na omylu. „Kostky jsou vrženy“ je to samé jako nastoupit cestu, z níž to zpátky nejde. A „překročit Rubikon“ znamená v podstatě totéž, protože tato říčka vyznačovala vnitřní hranici mezi římskou říší a předalpinskou Galií, kde se měl Caesar oné hry v kostky dopustit.

Continue reading

Pět švestek, švestkové knedlíky a švestková povidla

švestky

„Sbal si svých pět švestek a vypadni!“ je dnes slušnější forma posílání kohosi kamsi, vcelku pomíjející to, že pět švestek je majetek pranepatrný. A „nachytat na švestkách“ znamená přistihnout při činu – a nemusí jít zrovna o zcizení právě oněch pěti švestek. Švestka je v našem jazyce přítomna stejně jako v národní kuchyni. A také v naší divadelní klasice: nejmenuje se snad Švestka jedno z dramatických děl Járy Cimrmana? Jmenuje. A je pro valnou část našinců rovnocenným pokladem jako léty vybroušený způsob na výrobu slivovice či recepty na švestkové knedlíky, povidla nebo pikantní kvašené švestky.

Continue reading