Něco málo o Adventu

advent

„Advent je tady!“ Tohle poselství na nás z výloh obchodních chrámů křičí výhružně s nepříliš skrytým podtónem: „Máš už nakoupeno? A zbyly ti ještě peníze? Tak sem s nimi – splníme ti každé přání. A jestli už nemáš, půjč si, Advent je jen jednou v roce…, a končí Štědrým večerem. Utratils opravdu dost, aby tví blízcí byli opravdu, ale opravdu dost šťastní?“ Advent (z latinského slova adventus) znamená příchod. Čeho ale? Continue reading




Barvení našich babiček

Antika nebyla bílá, středověk temný, ani národní obrození klasicisticky střízlivě šedé, jak by se nám mohlo zdát: historie prostě byla strakatá. Prokazuje to průzkum ztracené polychromie soch ze starého Řecka i těch na Karlově mostě, a že si je jinak než jak vypadají dnes představit neumíme, neznamená, že nebyly barevné. I lidé se oblékaly pestřeji, než bychom si myslili. Jak to dělali a čím látky barvili, když ještě nebyla „Duha – šatů vzpruha“ ani jiné zázraky chemie?

Continue reading

Listovka čili Co se shrabaným listím

podzim

Toulání lesem je krásné. Mezi šikmými pruhy světla a holými kmeny občas plavmo zakrouží padající list. Vůně je vlhká, šimrá chloupky v nose, trochu připomíná hřbitov a propadlé hroby. Tak je cítit tlející listí, houby, plísně a organismy, žijící v půdě. Už jste očichali žížalu? Je to ono – přesně tak voní i vynikající listovka, kterou můžeme vylepšit půdní poměry na naší zahrádce. Nebude nás stát ani moc práce. Příroda na ní tak zvaným studeným procesem tlení promění listí, které jsme shrabali a pravděpodobně by ho jinak spálily sousedům k zlosti na čoudící hromadě. Kouř by se v bezvětří ukládal ve vrstvách na krajinu jako písek na dno řeky. O zázračnou listovku bychom přišli.

Continue reading

Naše domácí medicinální šípkové víno

šípky

Víno je víno, má se dělat z hroznů. Nicméně darů přírody, které lze úspěšně zpracovat kvašením, je spousta. Taková vína – nevína vyrábíme z drobného ovoce, z jablek, ale třeba i z plodů divoké růže. Právě šípkové víno je velmi dobrým přírodním výtažkem. Jazykové pohárky a vybíravá patra si přijdou na své. A které orgány mohou mít z domácího šípkového medicinálního vína užitek? Hlavně játra a ledviny. Pomáhá i na vodnatelnost a jí způsobené otoky, písek a krev v moči a proti zánětům trávicích cest.

Continue reading

Koulelo se koulelo (3): Čas padanek a jablečný ocet

padanky

Ačkoliv jednoduchá anglická rýmovačka (One apple a day, willkeep the doctor away) o tom, že kdo sní denně jablko, nebude potřebovat lékaře, zní přehnaně optimisticky, v jádru má pravdu – jako zásobárna zdraví jsou jablka skutečně úžasná. Zdraví, které z jablek nevytěžíme hned, dokážeme v transformované podobě uchovat. A i když nemáme sad, nemusí nás to stát majlant. Škarpy kolem starých alejí jsou plné padanek, o něž často nikdo nejeví zájem. Posbíráme je, vykrájíme a můžeme přetvořit na jablečný ocet. Hodně se o něm mluví i jako o prostředku hubnutí téměř zázračném a jak je v Čechách zvykem, trochu se přehání. Zdravým lidem přiměřené pravidelné pití jablečného octa ovšem nemůže uškodit. Ba přímo naopak.

Continue reading

Koulelo se koulelo(2): Na křížaly!

křížaly

Už v hodně dávných dobách naši předci oceňovali, že jablko v sklepních podmínkách poměrně dlouho vydrží, některé druhy dokonce přes celou zimu až do jara. Nebo i déle, protože se lidé jablka poměrně brzo naučili sušit na křížaly. Byly nejen pamlskem pro děti, ale i sladidlem a součástí řady receptů podobně jako sušené švestky. Ovšem začali si podle historiků lidé s křížalami už pod Kavkazem – v Persii a v Arménii. A pokud vám vrtá hlavou jejich české pojmenování, nabízíme vysvětlení hned dvě. Mohlo by vycházet od starého slova „križati“ čili „krájet“, nebo od křížku, který se může objevit po rozkrojení jablka v jeho jadřinci.

Continue reading

Hrajeme kuličky

Cvrnkání kuliček je hra známá na celém světě. A kolik je zemí, přinejmenším tolik je klonů této hry a také pravidel. Hry s kuličkami se jmenují různě – v Anglii “Stovka”, ve Francii “Bloquette”, v Austrálii “Nux”. “Na dva důlky” hrají v Sýrii, “Na píď” Arabové, ve střední Africe cvrnkají “Dodo”. Své kuličky mají i Indiáni. Hraní kuliček přitom rozhodně není výsadou dětí, pořádně se u nich narozčilují i si zafandí rovněž odrostlejší.

Continue reading

Kostky jsou vrženy čili Umíš hrát v kostky?

Pokud si někdo myslí, že na své cestě k absolutní moci se Gaius Julius Caesar – miláček davů (dnes by mu jedovatí komentátoři dali nálepku populisty), jinak voják a politik, musel radit s náhodou, byl by bezpochyby na omylu. „Kostky jsou vrženy“ je to samé jako nastoupit cestu, z níž to zpátky nejde. A „překročit Rubikon“ znamená v podstatě totéž, protože tato říčka vyznačovala vnitřní hranici mezi římskou říší a předalpinskou Galií, kde se měl Caesar oné hry v kostky dopustit.

Continue reading

Co takhle dát si šantu

šanta
Kocurník od toho slove, že kočky a kocouři jej velmi milují, jedí ho a po něm se válejí… Všecka bylina jest silné vůně, až i hlavu uráží, v chuti jest kousavá a dobře hořká… Trhají jej, když kvete, a suší v stínu – toho však pilně šetřte, aby kočky k němu nemohly. Kocurník dobrý jest proti všem nedostatkům hlavy, prsí, žaludku, dává se v pití proti zastaralému bolení hlavy, proti závrati, shánlivosti, ztrnutí a šlaku, játra, ledví otvírá, průduchy jich vyčišťuje…“, psal blahé paměti botanicus Matthioli, protože kocurník, po našem dnes šanta kočičí (a latinsky Nepeta cataria), je kytka starobylá.

Continue reading

Pět švestek, švestkové knedlíky a švestková povidla

švestky

„Sbal si svých pět švestek a vypadni!“ je dnes slušnější forma posílání kohosi kamsi, vcelku pomíjející to, že pět švestek je majetek pranepatrný. A „nachytat na švestkách“ znamená přistihnout při činu – a nemusí jít zrovna o zcizení právě oněch pěti švestek. Švestka je v našem jazyce přítomna stejně jako v národní kuchyni. A také v naší divadelní klasice: nejmenuje se snad Švestka jedno z dramatických děl Járy Cimrmana? Jmenuje. A je pro valnou část našinců rovnocenným pokladem jako léty vybroušený způsob na výrobu slivovice či recepty na švestkové knedlíky, povidla nebo pikantní kvašené švestky.

Continue reading

Já rád játra, ty rád játra… (čili chvála OSTROPESTŘCE)

ostropestřec mariánský

Mít rád svá játra je to samé, jako mít rád sám sebe. Nikoliv coby Narcis či samožer, ale jako člověk, jenž je rád na světě a svou tělesnou schránku nerozmazluje, ale stará se o ni – právnickou řečí – s péčí správného hospodáře. Játra nám totiž čistí krev a když to nemohou dělat pořádně, protože jsou plná nejrůznějšího svinstva, zežloutneme jak citron. A to je přitom opravdu asi to úplně nejmenší, co se nám může stát.

Continue reading

Tkaní na karetkách

karetky

Výsledky šikovnosti našich předků se snaží zachytit a zdokumentovat stále rostoucí skupina milovníků starých řemesel. Díky nim roste zájem o obory ještě před časem zdánlivě odsouzené k zapomenutí. V žádném případě se nejedná o muzejní exponáty či pouťové atrakce, význam těchto dovedností, postupů i konkrétních věcí můžeme ocenit v každodenním praktickém životě. Jednou z nich je například tkaní na karetkách. Jeho nejstarším dokladem je pětimetrový 3200 let starý tak zvaný Ramsesův pás z královské hrobky, který byl utkán byl na třech stech karetkách.   Continue reading

Chléb náš vezdejší (15): bochník pod pokličkou

domácí chléb

Domácí pekárny nás naučily šetřit čas i sílu. Obojí se může hodit jinde. Nejprve jsme k strojové výrobě chleba využívali kupované směsi, některé totiž opravdu nejsou špatné. Upečené cihle ale chyběla nenapodobitelná chuť, kterou jí může dodat jen živý žitný kvásek. Tak jsme ho vyrobili a přidali. Nebyli jsme ovšem spokojeni s výsledným tvarem a poněkud „uvařenou“ chutí. V další fázi jsme proto pekárnu využili na smíchání, vypracování a nakynutí těsta, ale vlastní pečení už obstarala trouba. Když je čas, těší nás proměnit se na klasické pekaře.

Continue reading

Obrácený koláč

Obrácený koláč

Sousloví „obrácený koláč“ zní dost podezřele jako označení něčeho, co se jen tak nedá vyklopit z pekáče (ale dá!), protože technologie, tedy posloupnost  výroby, je v jistém smyslu netradiční. Divně pojmenovaný ovocný koláč je přitom pravděpodobně to nejjednodušší a nejrychlejší, co s různým ovocem (kromě jablek třeba s hruškami, půlenými švestkami, ale můžeme použít i jahody anebo rebarboru) lze udělat, aby to trvalo chvilku, vypadalo vcelku reprezentativně a zároveň skvěle chutnalo.

Continue reading

Kuchyňské míry a váhy jen podle oka

Když se mi před lety dostal do ruky jídelní lístek v němž sloupec lákavých pokrmů uzavírala poznámka „Všechny ceny jsou jen přibližné“, vyvolalo to ve mně nadšení. Představil jsem si například seznam obdařených státními či oborovými vyznamenáními se stejnou poznámkou pod čarou. Slovo přibližné je krásně neurčité a otevírá prostor fantazii a improvizacím. O tom ale dnes nepíšeme – bude to o přibližnosti pokud možno co nejvíc rovné zadání.

Continue reading

Katastrofa parníku Eastland

Převrácené plavidlo prý připomínalo odpočívající velrybu

Průmyslové Chicago přitahovalo jako magnet spoustu lidí. Velké množství jich přišlo ze střední Evropy. Tragédie lodi Eastland připravila o život i 220 Čechů a stala se tedy historicky největší ranou naši krajanské komunitě. Přesto o ní víme málo. Odehrála se 24. července 1915, tři roky po potopení legendárního Titanicu, v přístavišti na Chicago River.

Continue reading

Jamajský pepř čili Kde se vzalo nové koření

nové koření

Je známo, že když Cristóbal Colón známý spíš jako Kryštof Kolumbus, hledal na základě překvapujícího zjištění hvězdářů, že Země je kulatá, novou cestu do Indie opačným směrem než dosud, objevil Ameriku. Chtěl španělským královským investorům své objevitelské mise přivézt zlato a pepř. Uloupené indiánské zlato bylo nepochybně zlatem, jen s pepřem něco nebylo v pořádku. Chutnal jinak. Nicméně strom, na němž tak trochu po hřebíčku vonící kuličky rostly, dostal jméno Pimenta, což je španělsky pepř. A jmenuje se tak dodnes – Pimenta dioica. Angličané, kteří si novinku velmi oblíbili, vymysleli název „všekoření“ (allspice). Poláky ostrovní popularita kuliček tak zmátla, že je nazvali „anglické koření“. My, protože se v středoevropských kuchyních objevilo poměrně pozdě (až v sedmnáctém století) zase „nové koření“.

Continue reading