Kočky v lidských dějinách

paní-Hamiltonová

„Že včera není dnes a kočka není pes, to každý ví,“ zpívalo se v jedné písničce. V Česku návod k četbě tohoto textu znamená, že u nás psiska mají mírnou převahu nad měkkými tvory, kteří od nepaměti loví myši. Kočky ve starověku řadili mezi bohy a ve středověku v nich viděli jednu z možných podob ďábla. Rozmazlujeme je teprve od devatenáctého století. V Evropě, ovšem kromě Slovenska, Polska, Ukrajiny, Španělska, Řecka a nás, milovníci koček převládají. A stejně je tomu v Americe a v zemích, kde vyznávají islám. Psí chov se naopak jako u nás rozmohl v Asii, kde bývají hafani často součástí národních jídelníčků.

Continue reading




Jen tak čili Valentýnský pelmel

Zatímco správci silnic den čtrnáctého února proklínají, květináři ho milují. V kalendáři se skví jméno světce Valentýna a podle dlouhodobých záznamů se květinářům významně zvyšují tržby, zatímco právě k tomuto datu dochází k přílivu chladného vzduchu, tzv. evropskému zimnímu monzunu, což děsí nejen silničáře. Jedná se zpravidla o jeden z posledních náporů mrazivého počasí. Terminus technicus zní valentýnská zima a ne nadarmo se říká, že „na svatého Valentýna zamrzne i kolo mlýna“. Vždyť právě k tomuto dni je připsána nejnižší teplota, naměřená na našem území – minus 42,2 od Stecherova mlýna u Českých Budějovic z roku 1929.

Continue reading

Karnevaloví kynutí šneci

Karnevaloví kynutí šneci

Většina karnevalových jídel je sladká a také šneky lze připravit z různých druhů těst nejčastěji jako skořicové, oříškové nebo čokoládové. Ne každý ovšem masopustní porci cukru chce a může, tak vedle zelňáků (ZDE) doporučujeme upéct i šneky sice bez cukru, ale zato vynikající k pivu a vínu nebo i jen tak. Budou se o fašanku hodit. A vlastně nejen o něm.

Continue reading

Proti chřipce

česnekBacily ani viry bychom si jistě dobrovolně k tanci nevybrali, ani vidět nejsou, ale dokážou s námi pořádně zatočit. Je na ně spousta účinných léků, které je chemicky zničí. Proti problémům z nachlazení můžeme použít spoustu přírodních prostředků, které vesměs máme v kuchyni. Při podezření na něco vážnějšího jděte rozhodně k lékaři, ale při typických jarně podzimních infekcích pomohou babské rady – i když ve světle nových poznatků ne všechny.

Continue reading

Nová podlaha do kuchyně

Před pár lety jsme se nastěhovali do našeho bytu. Byt jsme si tehdy zakoupili od původní majitelky, postarší paní, která se rozhodla přestěhovat do domova pro seniory. Vybavení, které po majitelce v bytě zůstalo, jsme si do začátků nechali. podlahanže jeho stáří odpovídalo věku původní majitelky, a tak jsme se rozhodli, že si byt postupně zmodernizujeme a zrekonstruujeme. Jako první přišla na řadu ložnice, protože spát na staré rozvrzané posteli se nám opravdu nechtělo, a hned za ní nevyhovující kuchyně. Ta ale byla v takovém stavu, že by vyžadovala mnohem větší investici, než jsme si mohli po koupi bytu dovolit. A tak jsme se tehdy rozhodli pro menší improvizaci. Odšroubovali jsme dvířka všech skříněk, koupili jsme přijatelnou tapetu a polepili s ní zbylé police. Pro začátek to byl přijatelný stav.

Continue reading

Květináče s mozaikou

Snad každý v dětství skládal obrázky z kamínků, a kdo by to chtěl popřít, nejspíš si své období nevinnosti pořádně nepamatuje. Mozaika je zřejmě jen o málo mladší než civilizované lidstvo: znali ji v Sumeru i staří Egypťané. Dokonalost jí dali v Řecku, kde ji skládali z kamenů stejné asi centimetrové velikosti řezaných do čtverců a trojúhelníků. Tato tesarae (kostičková) technika se dál rozvinula v Říši římské. Nejen v hlavním městě, ale ve všech svých provincích mozaikou (opus musivum) Římané osazovali podlahy a vytvářeli z ní nástěnné obrazy.

Continue reading

Chléb náš vezdejší (3): Pecen už se kutálí

Bylo zvláštní přirovnání, které použil smuteční řečník, když o člověku, jenž nás opustil řekl: „Byl dobrý jako chleba“. V první chvíli to zaznělo skoro neuctivě, všedně a nezajímavě. Ale jaká v tom prostém a zároveň neobyčejném slově byla vůně a chuť. Chléb vlastně vnímáme všemi smysly – slyšíte, jak správný pecen zvoní při poklepu kotníčky prstů?

Continue reading

Brno: zmrtvýchvstání baroka

Mobiliář z poloviny 18. století slouží v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Brně v téměř nezměněné podobě dodnes.

U brněnských Jezuitů zachraňují baroko čeští a němečtí studenti, budoucí zruční restaurátoři. A to nejen barokní lavice, protože kostelní mobiliář je mnohem rozmanitější. Jen letos mu věnují čtrnáct tisíc hodin práce. Využívají vstřícného postoje svých škol a možností evropského unijního programu Erasmus. To je dobrá zpráva, kterou přinášíme. Ta další je o mariánském kostele, kde se to všechno děje, a v nadsázce se zmíníme  i o možném užiti brněnské mluvy anóbrž hantecu.

Continue reading

Tis a dušičkové věnce

Pokud vás zajímá morbidní důvod, proč byl vysazován na hřbitovech od nepaměti tis, vězte, že k tomu naše předky vedla vynikající schopnost jeho hustých větví dobře zachycovat hnilobný dech zemřelých, který z hrobů stoupá po západu slunce. (Nejspíš jste si doposud mysleli, že je to mlha. Omyl.) Tis ale není jen a pouze hřbitovní dřevina. Nelze mu upřít vznešenost. Vždyť sídlo severských bohů Asgard je hned za duhovým mostem také obklopené tisovým lesem. Ale pozor – kdo pod tisem usne, zemře. Strom často s více kmeny a uvnitř vykotlaný tak, že nelze podle letokruhů dobře spočítat jeho věk, si pro jeho plody oblíbili traviči, kteří jimi odpravili keltského krále Catibula, a také vojáci, protože v jeho šťávě máčeli ostří mečů a hroty šípů.

Continue reading

Zázvorový sirup nastudeno

zázvor

„Někteří se domnívají, že zázvor jest kořen pepře, ale v tom se znamenitě mýlí,“ píše nám dobře známý botanik Jan Ondřej Mathioli. Jeho starodávný herbář seznámil Evropany nejen s rostlinami, keři a stromy kolem, ale doslova našim předkům otevřel svět – alespoň co se apatyky a kuchyně týče. Na míru současného poznání tak opravil i řadu bludů se zkoumanými rostlinami obecně spojených. Viz shora uvedený případ zázvoru. Že štípe na jazyku, skutečně nezdůvodňuje jeho jakoukoliv příbuznost s pepřem!

Continue reading

ZÁZVOROVÁ apatyka a něco na zub

Dialektickou jednotu protikladů v čínské kultuře zastupují principy Jin a Jang, z jejichž polarity pramení životní síla Čchi. Odstředivá Jin je princip ženský, dostředivý Jang mužský. Zároveň ho symbolizují Den, Oheň a Vítr. Protože čínština je velmi poetická, znamená Jang taky „světlé místo“, „jižní svah“ nebo „severní břeh“, případně „sluneční světlo“. A taky – chcete-li – zázvor. Ten totiž podle synů Říše Středu patří právě k principu Jang.

Continue reading

O mátovém sirupu, koktejlu mojito a pirátovi z Karibiku

máta

Srkat chladivé mojito a mhouřit oči do slunce patří k létu, ale protože chuť koktejlu získala spoustu fanoušků a jeho pití se stalo do jisté míry společenskou záležitostí, vyvstává otázka, co si počít, až se zima zeptá, co jsme dělali v létě. Protože k přípravě mojita nezbytná čerstvá máta nebude dostupná, použijeme na přípravu módního pití v době krátkých dnů mátový sirup, který jsme si v časech hojnosti chytře připravili a zašpuntovali do lahví.

Continue reading

MÝDLOVÉ OŘECHY – ořechy to nejsou, ale mydlí jako ďas

Ačkoliv jejich lidové (a obchodní) pojmenování – tedy mýdlové ořechy – nás může přivést k omylu, ostatní zprávy o nich ani moc nepřehánějí. Správně se jedná o plody mýdelníku a nikoliv ořechovce (jak se také někde píše), a skutečně pro některá praní , tedy nikoliv univerzálně, představují v naší domácnosti dost dobrou a rozhodně ekologickou alternativu.

Continue reading

Chléb náš vezdejší (2): Tajemství je v kvásku

Bůh prý vdechl žití hlíně a byl tu člověk, který chtěl jíst. Proto dal člověk život těstu – totiž přidal k němu čilý kvásek,  a byl tu chleba. V těch dobách našich prababiček (a my to můžeme dělat taky tak) byl v kvásku chleba věčný. Vždycky při pečení se totiž kus těsta nechal, aby se stal zárodkem dalších bochníků.

Continue reading

Recepis na staročeský medovník

Recepty na medové pochoutky byly odedávna tajné jako recepty na Coca Colu nebo becherovku a v rodinách perníkářů se předávaly výhradně z otce na prvorozeného syna. Delikátní medové pečivo a perníčky byly určeny především pro vyšší společenské vrstvy. O původní recepturu proslulého medovníku, jehož základem je právě med, se údajně dělí staří Čechové s Armény.

Continue reading

Dřevo na uzení a grilovačku

Na klasické salaši se udí všechno, včetně ovčáků. Zhruba od svátku svaté Žofie (15. května) na polanách pasou až do Václava (29. září). Celou tu dobu má v kolibě hořet malý oheň, který nesmí vyhasnout – ať doutná aspoň v oharcích! Na ohníčku se připravuje jídlo, ohřívá voda, sedí se kolem a tlachá a pod střechou visí klobásy, špek a především salašnický produkt – oštiepok. Prakticky pořád se tam válí kouř, zároveň se hodně větrá a to jak dveřmi, tak děravou střechou a stěnami sezonního příbytku. Lehký studený kouř a jeho dlouhodobé působení dodávají výrobkům nenapodobitelnou chuť a vůni. A přitom se na horách zpravidla topí smrkem, který se podle městských frňáků prý k uzení vůbec, ale vůbec nehodí.

Continue reading

Budeme stavět. Co s křivým dřevem?

To jste ale měli kliku: v době, kdy se kradou stromy nastojato a majiteli zmizí klidně kus lesa, se vám podařilo koupit dřevo na pile za celkem přijatelnou cenu. Zázraky se holt občas dějí. Štěstíčko ovšem není dokonalé – pořezáním kmenů na prkna a fošny a jejich vysušením, případně protažení srovnávačkou, ještě materiál pro vaši stavbu připraven není. Budete ho muset ještě ohoblovat a zarovnat, neboli kapovat, protože při jeho strojovém zpracování, sušení a skladování vznikly zpravidla i pro nás nežádoucí efekty.

Continue reading

Vzducholodě nesou smrt

na palubě vzducholodiLidi, zvyklé na to, že je z nebe může něčím trefit tak nanejvýš kroužící holub nebo vrabec, zachvátila panika. Z důstojně se nebeskými párami šinoucími aparáty – před válkou vždy vítanými s radostným úžasem, povykem a máváním – na ně najednou padaly bomby.Z otevřené paluby ve výšce přes kilometr se do čehokoliv  přitom dalo cíleně trefit spíš náhodou. Psychologický dopad bombardování byl ale drtivý. Vzducholodě přezdívané lidmi létající doutníky případně létající okurky, přestaly být –  jako ostatně cokoliv, co kdy vzali vojáci do rukou –  podivuhodné a romantické kratochvilné hračky.

Continue reading

Tady kopejte! čili Jak se stát proutkařem

 


Tuhle větu známe z našich televizních večerů dobře – na místo, které označil muž mající všecko zjevně na povel, se nahrnou kopáči. A výsledkem jejich přehazování země je poklad nebo mrtvola. Do toho všeho ve filmu zpravidla prší nebo je jinak nevlídno. Možné je ale také vyústění méně (pokud se děj neodehrává zrovna na poušti) dramatické. Kopající nadšeně vykřikne: „Voda!“ Filmově jistě vděčnou scénu můžeme někdy dokonce shlédnout naživo. Na loukách či v zahradách v takovém případě místo, kde by bylo radno kopat, označí muž s tajuplnou virgulí – proutkař.

Continue reading

Jak zabít králíka čili O ušáka věcech posledních

králík

Pokud jsme se rozhodli pro chov králíků, nevystačíme s pravidelnou péčí o ně a případným mazlením chlupatých a ušatých oblin s chvějícími se čumáčky a s velkýma očima. Aby se králík změnil v zdravý a chutný obsah talíře na našem stole, musíme ho zabít. Tak to prostě je. Filozofické rozjímání na téma násilného zbavení života zvířete definovaného jako součást potravinového řetězce odložte až na dobu po obědě. Zabít králíka není žádné potěšení, ale není ani nic složitého, a pokud se tak stane odborně a rychle, ani to nepředstavuje akt, jenž by měl nějak zatížit vaše svědomí.

Continue reading