Jak se zbavit graffity

Graffiti-art neboli umění grafity vůbec jako umění nezačínalo. Poprvé se objevilo už začátkem dvacátého století v USA ve formě značek, kterými si na zdech domů značkovaly gangy mladistvých Afroameričanů svá teritoria. Pak dlouho nic a potom v šedesátých letech ruku v ruce s výrobou barev ve sprejích následuje brutální nástup tohoto způsobu výtvarného vyjádření.  Z  Ameriky se rozšířil do Evropy i Asie. V určitém smyslu se stal ikonický pro hiphopovou generaci. Některá grafity se sice dostala až do galerií, ale málokdo z nás je ochoten tolerovat, natož pak ocenit, trénování klikyháků na nákladně pořízených fasádách našich domů. Můžeme se proti nechtěným čmáranicím bránit a umíme se jich zbavit?

Continue reading




FÍKY – praktické rady a trochu bájesloví

Co udělali Adam s Evou, když jim v Ráji došlo, že jsou nahatí? Oškubali fíkovník! V Bibli jsou fíky spolu s hrozny vinné révy nejčastěji citovaným ovocem a v Koránu se dokonce jedna súra Fíkovník jmenuje. O fících mluví také Kršna a pod fíkovníkem doznal Buddha osvícení, takže je zřejmé, že fíky v lidské historii sehrály roli náramnou. Divoké fíky jedli podle tvrzení archeologů lidé už před jedenácti tisíciletími a v Mezopotámii je s jistotou před čtyřmi tisíci let cíleně pěstovali. Fíkus v našem pokoji je pak fíkovníku smokvoni (Ficus carica), o němž bude dále řeč, okrasným příbuzným.

Continue reading

Báječné chemické kotvy

Stojíme-li před nutností zavěsit v místnosti na stěnu nebo strop těžký předmět, třeba bojler, nějakou rampu, knihovnu nebo skříňky, a venku třeba upevnit markýzy, máme tady problém. Začne v nás hlodat červ nedůvěry – vydrží kotevní prvek tu zátěž? Nespadne to? Nepřinese naše zbytečná práce víc škody než užitku? Aby naše snaha dobře dopadla, byly vyvinuty chemické kotvy. A protože nosnost jedné je kolem pěti set kilogramů, na čtyři bychom si v obýváku již mohli pověsit auto. Což ale asi nebude nejtypičtější způsob jejich použití.

Continue reading

Ještě jednou o štětcích

Zatímco ve vztahu k výtvarnickým štětcům přepadá nás zpravidla špetka posvátné úcty z umění, k těm, jimiž zkrášlujeme své okolí se dost často chováme hůř než macešsky. Válí se nám halabala ztvrdlé jeden přes druhý někde pod ponkem a nebo trčí ze zavařovačky, v níž už dávno vyschlo ředidlo. V krámě je vybíráme podle ceny a nebo prostě jak se nám líbí, bez ohledu na to, co umí a co nedovedou, a nebo jaké skryté zrady mohou představovat.

Continue reading

Bez ledvin to nejde (ale pomůže BŘÍZA, BRUSINKA a nebo PAMPELIŠKY)

Když jsme v klidu, proteče za minutu filtrem našich ledvin v průměru dva půllitry a ještě dvoudecka krve: pokud si ty nádoby postavíte na stůl před sebe a během minuty se je pokusíte vylít a znovu naplnit, bez notného bryndání to možná ani nestihnete. A tak to jde minutu po minutě, hodiny, dny a roky – až do smrti. Ta může přijít i proto, že ledviny už toho budou mít dost a filtr se ucpe. Buď náš orgán nahradíme jiným, nebo krátkodobě vypomohou chytré pumpy. Na ledviny bychom si prostě měli dávat pozor, protože bez nich to zkrátka nejde.

Continue reading

Než vezmeme štětec do ruky

Nejen zahrádkářská, ale také natěračská sezona je v plném proudu. A natěrači se alespoň na chvíli stáváme bezmála všichni, protože barvy a štětce se netýkají jen lidí, pro něž je neustálé natírání a experimenty s barvami osobitým hobby. Třeba drobnějším opravám se nevyhneme a na odprejsknutou barvu je opravdu bláznivé volat profesionálního lakýrníka. Barvu jsme vybrali, ale co štětec? Ten, co nám zůstal doma po tátovi má léta nebo byl špatně vymytý a je lepší ho vyhodit. Koupit však správný nový štětec není věc až tak snadná, jak by se mohlo zdát.  

Continue reading

Dobroty z odpalovaného těsta

Jsou výročí, jubilea a svátky jejichž oslavu můžeme brát jako určitou povinnost. Ať už se ale jedná o nezletilé potomky  a třeba jejich kamarády, a nebo naše vnoučata,  je zpravidla jejich svátek,  Mezinárodní den dětí, mimořádně dobrou příležitostí, jak si spolu s nimi užít trochu legrace a též si osladit život. Někdo sice nemůže, ale jinak bez ohledu na věk totiž sladkosti milujeme a ani náhodou bychom neodmítli větrník, věneček nebo banánek. A někdo si bez “kremschnitů” nedokáže představit Vánoce. Výrobně vypadají tyto zákusky nedostižně složitě, a práce s nimi je věru krapátko zdlouhavější, ale – věřte nevěřte – až překvapivě jednoduchá…

Continue reading

PÓREK – z vojenské helmy až na plotnu

Jedincům s košatou sexuální fantazií při pohledu na pórek jistě dojde, proč má tahle zelenina pověst hříšnou. V Hájkově překladu Matthioliho herbáře čteme, že „šťáva z póru s medem k chlípnosti zapaluje“. Není tedy divu, že fungoval jako součást magických nápojů lásky (…že bychom ho vyzkoušeli?).  Do naší kotliny přišel pór poměrně pozdě – divoký pórek podle všeho pochází ze Středomoří. Jako o jeho domovině někteří mluví o jižní Anglii a jiní o Persii, to druhé je pravděpodobnější. Každopádně ho pěstovali již Egypťané a zmiňován je také v Bibli.

Continue reading

Závěsné květinové košíky

Převislé pelargonie nebo jiné balkonové květiny se nádherně vyjímají v zavěšených koších, květináčích a dalších nádobách. A protože už je snad doopravdy po „zmrzlých mužích“, můžeme se pustit do práce a osázené nádoby zavěsit přímo na verandu, terasu, do vchodových oblouků a na další místa, z nichž budou krášlit naše obydlí. Dobře vypadají i ve větším množství – třeba zavěšené na uschlé větvi. Jen je dobré myslet na to, že je bude třeba zalévat, a nedávat je proto na šílená místa, kam bychom za nimi museli denně lézt po žebříku.

Continue reading

PŘESLIČKA – srdečný pozdrav z prvohor

Říci o dámě, že pamatuje čas přesliček je neuctivé přesto, že je to už na první pohled zhola nemožné. Tu zvláštní dobu, kdy se tvořilo uhlí, zpodobil malíř Zdeněk Burian na obrazech bažin s pralesy přesliček a vážkami velkými bezmála jak helikoptéra. V magii je tato rostlina připsána Saturnu a jejím živlem je Země. Možná i proto prehistorický bylinný posel nesporně probouzí naši představivost – v pohádkách bují často i tam, kde trpaslíci dolují zlato, což má reálný základ, protože ho relativně velké množství dokáže z půdy vytáhnout. Nikdo z toho nezbohatne, ale léčitelé vědí, že právě proto působí přeslička také antirevmaticky.

Continue reading

“Neboj se, milá, svatýho Jána” čili Upečte si věnec

Jan Nepomucký patří k národním svatým se světovým přesahem – u nás i jinde chrání mosty, mlynáře a “šífaře” čili plavce. Ani na mučidlech prý neprozradil zpovědní tajemství a jeho mrtvolu nakonec roku 1393 shodili z Kamenného mostu do Vltavy. Reliéf upomínající na dávný mord je dotyky poutníků, slibujících si od toho štěstí a Plaváčkovu přímluvu v nebi, nablýskán do vysokého lesku, a jeho svatořečení připomínají svatojánské slavnosti vodní hudby – “Navalis”.

Continue reading

Nová funkce pro staré gatě

Co s džínami, které dosloužily? Už z nich máme různé tašky a vaky a také jsme se se středním úspěchem snažili o džínový patschwork. Když náš zrak padl na staré křesílko s ohýbanou kovovou kostrou – typ velmi žádaný kdysi po bruselském Expu v roce 1958 a po padesáti letech znovu objevený designéry jedenadvacátého století – bylo jasné, že to je ono: železo bylo dobré, jen chromování poněkud ošoupané. Odešlo ale čalounění, už bylo značně potrhané a ošuntělé. Protože je ale křeslo mimořádně pohodlné, za pokus dát mu nový život to stálo. A při té příležitosti došlo i na sedáky židlí u jídelního stolu.

Continue reading

Rok chrousta

Hloubání nad nesmrtelností chroustů je synonymem k vcelku neplodnému obíráním se nicotnostmi na úkor řešení reálných problémů. Někdy jsou jako takoví badatelé označováni i zasnění zevlouni tlukoucí lelky. Pravdou však je, že masové objevování se a opětné mizení chroustí populace podmíněné divným životním cyklem těchto nemotorných od světle hnědé až po bezmála černou vybarvených brouků příčinu k úvahám o jejich nesmrtelnosti zavdává (jak zmiňují kroniky) již od hlubokého středověku.

Continue reading

Výměna dřezu

Nic naplat – dosloužil… Kuchyňský dřez se časem poškrábe nebo jinak poškodí, a když už jeví výrazné stopy opotřebení či poškození a nedělá parádu, je čas ho vyměnit. Tohle většinou dokážeme při průměrné šikovnosti zvládnout sami: koupíme dřez nový i s odtokovou sestavou a připravíme si potřebné nářadí.

Continue reading

KOPŘIVY v naší kuchyni

Jeden z prvních pozdravů lásce podle básníků nakloněného jara citelně žahá. Ovšemže – popálit se lze i o mladou kopřivu. Ale dá se to vydržet. Sbíráme totiž kopřivové listy ještě před tím, neý je horka sežehnou. Používat je budeme v kuchyni. Zpracovat se dají na spoustu způsobů – mnozí sice vědí, že se kopřiva přidává do velikonoční nádivky,  její využití však může být daleko širší. Mladé listy kopřiv jsou chuťově velmi podobné špenátu, ale na rozdíl od něj opravdu obsahují hodně železa i dalších zdraví prospěšných látek včetně vitaminu C.

Continue reading

Pískoviště pro děti

Zejména menším dětem poskytne hromada písku herní prostor, který mnohé z nich považují za nejpřitažlivější z celé zahrady. Většinou zde vydrží delší dobu, aniž by se neustále dožadovaly naší pozornosti. Tak proč jim tu radost (v kultivovanější podobě, než jako na staveništi) neposkytnout? Vyrobit pískoviště přece není vůbec nic složitého – ale lze ho koupit i jako stavebnici ze dřeva nebo plastu.

Continue reading

Dejte vejce malovaný (4)

Ale proč by velikonoční vejce muselo být jenom malované? Způsobů, jak zpravidla slepičí produkt povýšit a z obyčejného vajíčka udělat kraslici, je spousta, i když k jeho finálnímu ozdobení použijeme techniky s kreslením či malováním jen málo příbuzné. Většinou vajíčku nějakou základní barvu stejně dáme, nejčastěji nějaký odstín získaný v cibulových slupkách, tedy od žlutavé přes teplou hněď až k temným barvám s odstíny červené. Pak můžeme vajíčka zdobit třeba drátem, krajkou a nebo slámou, jak to dělali například na Hané.  

Continue reading

Dejte vejce malovaný (3)

Zdá se, že původní význam zdobení vajec byl magický, a z toho by také vyplývalo, že tou první barvou byla červená: patří k archetypům a u většiny národů bez ohledu na vzdálenost a časovou odlehlost se vztahuje k tajemstvím života, plození a zrození. Napříč kontinenty je proto i významným sexuálním symbolem. Bylo ji možné získat z plodů i hlinek, ale i z krve. Později přistoupily ornamenty, které zdobily tváře a těla, jakož i šperky, nádoby, zbraně a zvykoslovné předměty. Nejjednodušší byly spirály a točenice. Také se začaly barvy kombinovat. Geometrické vzory následovaly přírodní motivy. Všechno to můžeme najít na zdobených velikonočních vejcích. Nic proti obtiskům z krámu, ale dobře ručně malované vejce je důvodem k oprávněné pýše.

Continue reading