Závěsné květinové košíky

Převislé pelargonie nebo jiné balkonové květiny se nádherně vyjímají v zavěšených koších, květináčích a dalších nádobách. A protože už je snad doopravdy po „zmrzlých mužích“, můžeme se pustit do práce a osázené nádoby zavěsit přímo na verandu, terasu, do vchodových oblouků a na další místa, z nichž budou krášlit naše obydlí. Dobře vypadají i ve větším množství – třeba zavěšené na uschlé větvi. Jen je dobré myslet na to, že je bude třeba zalévat, a nedávat je proto na šílená místa, kam bychom za nimi museli denně lézt po žebříku.

Continue reading




PŘESLIČKA – srdečný pozdrav z prvohor

Říci o dámě, že pamatuje čas přesliček je neuctivé přesto, že je to už na první pohled zhola nemožné. Tu zvláštní dobu, kdy se tvořilo uhlí, zpodobil malíř Zdeněk Burian na obrazech bažin s pralesy přesliček a vážkami velkými bezmála jak helikoptéra. V magii je tato rostlina připsána Saturnu a jejím živlem je Země. Možná i proto prehistorický bylinný posel nesporně probouzí naši představivost – v pohádkách bují často i tam, kde trpaslíci dolují zlato, což má reálný základ, protože ho relativně velké množství dokáže z půdy vytáhnout. Nikdo z toho nezbohatne, ale léčitelé vědí, že právě proto působí přeslička také antirevmaticky.

Continue reading

“Neboj se, milá, svatýho Jána” čili Upečte si věnec

Jan Nepomucký patří k národním svatým se světovým přesahem – u nás i jinde chrání mosty, mlynáře a “šífaře” čili plavce. Ani na mučidlech prý neprozradil zpovědní tajemství a jeho mrtvolu nakonec roku 1393 shodili z Kamenného mostu do Vltavy. Reliéf upomínající na dávný mord je dotyky poutníků, slibujících si od toho štěstí a Plaváčkovu přímluvu v nebi, nablýskán do vysokého lesku, a jeho svatořečení připomínají svatojánské slavnosti vodní hudby – “Navalis”.

Continue reading

Nová funkce pro staré gatě

Co s džínami, které dosloužily? Už z nich máme různé tašky a vaky a také jsme se se středním úspěchem snažili o džínový patschwork. Když náš zrak padl na staré křesílko s ohýbanou kovovou kostrou – typ velmi žádaný kdysi po bruselském Expu v roce 1958 a po padesáti letech znovu objevený designéry jedenadvacátého století – bylo jasné, že to je ono: železo bylo dobré, jen chromování poněkud ošoupané. Odešlo ale čalounění, už bylo značně potrhané a ošuntělé. Protože je ale křeslo mimořádně pohodlné, za pokus dát mu nový život to stálo. A při té příležitosti došlo i na sedáky židlí u jídelního stolu.

Continue reading

Rok chrousta

Hloubání nad nesmrtelností chroustů je synonymem k vcelku neplodnému obíráním se nicotnostmi na úkor řešení reálných problémů. Někdy jsou jako takoví badatelé označováni i zasnění zevlouni tlukoucí lelky. Pravdou však je, že masové objevování se a opětné mizení chroustí populace podmíněné divným životním cyklem těchto nemotorných od světle hnědé až po bezmála černou vybarvených brouků příčinu k úvahám o jejich nesmrtelnosti zavdává (jak zmiňují kroniky) již od hlubokého středověku.

Continue reading

Výměna dřezu

Nic naplat – dosloužil… Kuchyňský dřez se časem poškrábe nebo jinak poškodí, a když už jeví výrazné stopy opotřebení či poškození a nedělá parádu, je čas ho vyměnit. Tohle většinou dokážeme při průměrné šikovnosti zvládnout sami: koupíme dřez nový i s odtokovou sestavou a připravíme si potřebné nářadí.

Continue reading

KOPŘIVY v naší kuchyni

Jeden z prvních pozdravů lásce podle básníků nakloněného jara citelně žahá. Ovšemže – popálit se lze i o mladou kopřivu. Ale dá se to vydržet. Sbíráme totiž kopřivové listy ještě před tím, neý je horka sežehnou. Používat je budeme v kuchyni. Zpracovat se dají na spoustu způsobů – mnozí sice vědí, že se kopřiva přidává do velikonoční nádivky,  její využití však může být daleko širší. Mladé listy kopřiv jsou chuťově velmi podobné špenátu, ale na rozdíl od něj opravdu obsahují hodně železa i dalších zdraví prospěšných látek včetně vitaminu C.

Continue reading

Pískoviště pro děti

Zejména menším dětem poskytne hromada písku herní prostor, který mnohé z nich považují za nejpřitažlivější z celé zahrady. Většinou zde vydrží delší dobu, aniž by se neustále dožadovaly naší pozornosti. Tak proč jim tu radost (v kultivovanější podobě, než jako na staveništi) neposkytnout? Vyrobit pískoviště přece není vůbec nic složitého – ale lze ho koupit i jako stavebnici ze dřeva nebo plastu.

Continue reading

Dejte vejce malovaný (4)

Ale proč by velikonoční vejce muselo být jenom malované? Způsobů, jak zpravidla slepičí produkt povýšit a z obyčejného vajíčka udělat kraslici, je spousta, i když k jeho finálnímu ozdobení použijeme techniky s kreslením či malováním jen málo příbuzné. Většinou vajíčku nějakou základní barvu stejně dáme, nejčastěji nějaký odstín získaný v cibulových slupkách, tedy od žlutavé přes teplou hněď až k temným barvám s odstíny červené. Pak můžeme vajíčka zdobit třeba drátem, krajkou a nebo slámou, jak to dělali například na Hané.  

Continue reading

Dejte vejce malovaný (3)

Zdá se, že původní význam zdobení vajec byl magický, a z toho by také vyplývalo, že tou první barvou byla červená: patří k archetypům a u většiny národů bez ohledu na vzdálenost a časovou odlehlost se vztahuje k tajemstvím života, plození a zrození. Napříč kontinenty je proto i významným sexuálním symbolem. Bylo ji možné získat z plodů i hlinek, ale i z krve. Později přistoupily ornamenty, které zdobily tváře a těla, jakož i šperky, nádoby, zbraně a zvykoslovné předměty. Nejjednodušší byly spirály a točenice. Také se začaly barvy kombinovat. Geometrické vzory následovaly přírodní motivy. Všechno to můžeme najít na zdobených velikonočních vejcích. Nic proti obtiskům z krámu, ale dobře ručně malované vejce je důvodem k oprávněné pýše.

Continue reading

Práce s dlátem

Od pradávna slouží dláta k výrobě truhlářských spojů, ale i k tvorbě ozdobných prvků na dřevěných domech, terasách, altánech a dalších stavbách, zejména zahradních. Zdobilo se ale i uvnitř domu – ozdobné prvky se vyřezávaly i do nábytku, tvarovalo se zábradlí, obložení stěn a stropů – zkrátka zkrášlit lze všechno, co je ze dřeva.

Continue reading

Dejte vejce malovaný (2)

Co bylo dřív: vejce nebo slepice? Hlavolam, s nímž si o Velikonocích hlavu lámat nebudeme. Ale pravda je, že od nepaměti je vejce symbolem života i vesmíru: ač to zní divně, podle etnologů skořápka značí Zemi, žloutek Slunce a bílek Měsíc. Magický účinek vajec umocňovaly barvy – zelená, červená a žlutá, což jsou odedávna barvy života. Když se s křesťanstvím začala velikonoční vejce vařit ve svěcené vodě, do níž zřejmě kapal vosk z kostelních svící, narodily se kraslice.

Continue reading

Smrdí tu peklo? – Ne, ŠALOTKA a OŠLEJCH!

Jako všechny cibule totiž ošlejch (Allium fistulosum) i šalotka (Allium ascalonicum) ve značné míře obsahují síru. Autor našeho prvního herbáře Matthioli jednotlivé cibule dobře rozlišoval, ale v jejich označení to měl proti nám jinak: „Cibule nachází se v několikerém způsobu,“ píše. „Jedna obecní a hlavatá slove, druhá srostlá a třetí aškalonyka. Cibule bílá není tak kousavá jako červená. Srostlá mívá spolu několik hlaviček srostlých, někdy devět, až do jedenácti, a taková chutnější bývá než jiná. Ta pak, jež slove aškalonyka, jest náš ošlejch.“ A basta.

Continue reading

Dláta

Dlát existuje cela řada typů a každý ten typ je určen pro určitou operaci. Na výběru a kvalitě dláta závisí do značné míry, jak snadno a dobře vyrobíme konkrétní spoj, anebo v případě vyřezávání, jak nám půjde práce od ruky. Jinými slovy lze říci, že k úspěšné práci potřebujeme kvalitní a ostrá dláta.

Continue reading

CIBULE – už je nejvyšší čas

Že již dávno před námi na leccos užitečného přišli staří Egypťané, nás dávno nepřekvapí. Tak třeba cibuli jako potravinu – ač nejspíš trochu jiný druh – používali hojně, a při stavbě Cheopsovy pyramidy jí (a také česneku a ředkví) snědli za 1600 talentů stříbra. Zaujme nás ale jistě, že cibule jim sloužila také při mumifikačních procesech jejich faraónů. I v naší lidové magii se používala k ochraně domácnosti: to se musela rozkrojená cibule někde v domě položit, aby všeechno zlé do seb vychytala. Pojídaná zasyrova prý spolehlivě chrání před černou magií. Lékař Petr Ondřej Matthioli se cibuli obsáhle věnuje v našem nejstarším herbáři z roku 1562.  Continue reading

Měsíc nad hřbitovem

Protože Luna obíhá naši planetu po elipse, dostává se vždy po osmnácti letech Zemi nejblíž. Znamená to, že nejen její velikost, ale také jas se zvýší – v úplňku až o třicet procent. Tak se Měsíc v souhvězdí Panny ukázal nad naším hřbitovem včera ve čtvrt na osm – tedy pět minut poté, co nám měla být naše přirozená družice nejblíž. Pohled to byl monumentální a fotografie v tomto případě před skutečností obstojí asi jako žába, která se v jedné bajce pokoušela s orlem závodit v létání.

Continue reading

Čas na řez růží

Březen je tradičním měsícem jarního řezu většiny růží, v teplejších oblastech s ním sice můžeme začít již koncem února, ale na sklonku března by měl být jarní řez růží dokončen i v oblastech nejchladnějších. Čistě teoreticky platí, že všechny větve, které nesly v minulé sezoně květy, by měly být odstraněny. Jenže v praxi to tak udělat nejde, protože keř musí mít možnost vytvořit si z větví kostru – a to u všech druhů růží bez  výjimky.

Continue reading

Pitelný ZÁZVOR na několik způsobů

V řadě oblastí jsme si ke své škodě zvykli, že význam slov může být jiný, než býval – v politice třeba přímo opačný, ve vztazích dvouznačný, oblast reklamy tvoří kapitolu samu pro sebe a také v kuchyni se nemusí pojmenování označující to, co chceme pozřít, krýt s tím, co opravdu jíme. Což se týká i nápojů: když už jakékoliv šťávě říkáme limonáda, nálevu z kopřivy čaj a z bezinek děláme šampaňské, proč bychom tradičnímu nápoji ze zázvoru nemohli říkat pivo? V Anglii se tak jmenuje zcela oficiálně – i když se jedná spíš o (pardon) limonádu.

Continue reading