Práce na zahradě – LISTOPAD

listopad

Podzim se někdy rád dlouho ukazuje ve skutečně nádherných zářivých  barvách. Zároveň nám je ale jasné, že se situace může změnit velice rychle a příchod sněhu a mrazů na sebe nenechá dlouho čekat. V mnoha místech naší země již máme první přízemní mrazíky za sebou. Ty by nás měly inspirovat k urychlenému dokončení posledních příprav zahrady na zimní spánek. Například si připravíme nářadí na prořezávání a omlazování stromů a keřů.

Continue reading




Naše domácí medicinální šípkové víno

šípky

Víno je víno, má se dělat z hroznů. Nicméně darů přírody, které lze úspěšně zpracovat kvašením, je spousta. Taková vína – nevína vyrábíme z drobného ovoce, z jablek, ale třeba i z plodů divoké růže. Právě šípkové víno je velmi dobrým přírodním výtažkem. Jazykové pohárky a vybíravá patra si přijdou na své. A které orgány mohou mít z domácího šípkového medicinálního vína užitek? Hlavně játra a ledviny. Pomáhá i na vodnatelnost a jí způsobené otoky, písek a krev v moči a proti zánětům trávicích cest.

Continue reading

Koulelo se koulelo (3): Čas padanek a jablečný ocet

padanky

Ačkoliv jednoduchá anglická rýmovačka (One apple a day, willkeep the doctor away) o tom, že kdo sní denně jablko, nebude potřebovat lékaře, zní přehnaně optimisticky, v jádru má pravdu – jako zásobárna zdraví jsou jablka skutečně úžasná. Zdraví, které z jablek nevytěžíme hned, dokážeme v transformované podobě uchovat. A i když nemáme sad, nemusí nás to stát majlant. Škarpy kolem starých alejí jsou plné padanek, o něž často nikdo nejeví zájem. Posbíráme je, vykrájíme a můžeme přetvořit na jablečný ocet. Hodně se o něm mluví i jako o prostředku hubnutí téměř zázračném a jak je v Čechách zvykem, trochu se přehání. Zdravým lidem přiměřené pravidelné pití jablečného octa ovšem nemůže uškodit. Ba přímo naopak.

Continue reading

Koulelo se koulelo(2): Na křížaly!

křížaly

Už v hodně dávných dobách naši předci oceňovali, že jablko v sklepních podmínkách poměrně dlouho vydrží, některé druhy dokonce přes celou zimu až do jara. Nebo i déle, protože se lidé jablka poměrně brzo naučili sušit na křížaly. Byly nejen pamlskem pro děti, ale i sladidlem a součástí řady receptů podobně jako sušené švestky. Ovšem začali si podle historiků lidé s křížalami už pod Kavkazem – v Persii a v Arménii. A pokud vám vrtá hlavou jejich české pojmenování, nabízíme vysvětlení hned dvě. Mohlo by vycházet od starého slova „križati“ čili „krájet“, nebo od křížku, který se může objevit po rozkrojení jablka v jeho jadřinci.

Continue reading

Hrajeme kuličky

Cvrnkání kuliček je hra známá na celém světě. A kolik je zemí, přinejmenším tolik je klonů této hry a také pravidel. Hry s kuličkami se jmenují různě – v Anglii “Stovka”, ve Francii “Bloquette”, v Austrálii “Nux”. “Na dva důlky” hrají v Sýrii, “Na píď” Arabové, ve střední Africe cvrnkají “Dodo”. Své kuličky mají i Indiáni. Hraní kuliček přitom rozhodně není výsadou dětí, pořádně se u nich narozčilují i si zafandí rovněž odrostlejší.

Continue reading

Kostky jsou vrženy čili Umíš hrát v kostky?

Pokud si někdo myslí, že na své cestě k absolutní moci se Gaius Julius Caesar – miláček davů (dnes by mu jedovatí komentátoři dali nálepku populisty), jinak voják a politik, musel radit s náhodou, byl by bezpochyby na omylu. „Kostky jsou vrženy“ je to samé jako nastoupit cestu, z níž to zpátky nejde. A „překročit Rubikon“ znamená v podstatě totéž, protože tato říčka vyznačovala vnitřní hranici mezi římskou říší a předalpinskou Galií, kde se měl Caesar oné hry v kostky dopustit.

Continue reading

Práce na zahradě – ZÁŘÍ

pivonky-na-podzim

Máme tu, nic naplat, podzim. Co na tom, že se meteorologové a astrologové neshodnou na jeho počátku? Ti první ho odpočítávají od prvního září a ti druzí od dekády před koncem měsíce. Dětem je jejich neshoda fuk, protože školní zvonek  jim uťal prázdniny a nemilosrdně nahnal žáky a studenty do lavic. Zcela bez ohledu na to, zda se léto (nejdřív tzv. Mariánské, po něm babí a  indiánské) snaží chytit druhý dech. Dny se krátí a rána bývají chladná. To pan Podzim polehoučku vypouští zkušební balonky nastupujícího období nečasu a plískanic.

Continue reading

Co takhle dát si šantu

šanta
Kocurník od toho slove, že kočky a kocouři jej velmi milují, jedí ho a po něm se válejí… Všecka bylina jest silné vůně, až i hlavu uráží, v chuti jest kousavá a dobře hořká… Trhají jej, když kvete, a suší v stínu – toho však pilně šetřte, aby kočky k němu nemohly. Kocurník dobrý jest proti všem nedostatkům hlavy, prsí, žaludku, dává se v pití proti zastaralému bolení hlavy, proti závrati, shánlivosti, ztrnutí a šlaku, játra, ledví otvírá, průduchy jich vyčišťuje…“, psal blahé paměti botanicus Matthioli, protože kocurník, po našem dnes šanta kočičí (a latinsky Nepeta cataria), je kytka starobylá.

Continue reading

Pět švestek, švestkové knedlíky a švestková povidla

švestky

„Sbal si svých pět švestek a vypadni!“ je dnes slušnější forma posílání kohosi kamsi, vcelku pomíjející to, že pět švestek je majetek pranepatrný. A „nachytat na švestkách“ znamená přistihnout při činu – a nemusí jít zrovna o zcizení právě oněch pěti švestek. Švestka je v našem jazyce přítomna stejně jako v národní kuchyni. A také v naší divadelní klasice: nejmenuje se snad Švestka jedno z dramatických děl Járy Cimrmana? Jmenuje. A je pro valnou část našinců rovnocenným pokladem jako léty vybroušený způsob na výrobu slivovice či recepty na švestkové knedlíky, povidla nebo pikantní kvašené švestky.

Continue reading

Já rád játra, ty rád játra… (čili chvála OSTROPESTŘCE)

ostropestřec mariánský

Mít rád svá játra je to samé, jako mít rád sám sebe. Nikoliv coby Narcis či samožer, ale jako člověk, jenž je rád na světě a svou tělesnou schránku nerozmazluje, ale stará se o ni – právnickou řečí – s péčí správného hospodáře. Játra nám totiž čistí krev a když to nemohou dělat pořádně, protože jsou plná nejrůznějšího svinstva, zežloutneme jak citron. A to je přitom opravdu asi to úplně nejmenší, co se nám může stát.

Continue reading

Tkaní na karetkách

karetky

Výsledky šikovnosti našich předků se snaží zachytit a zdokumentovat stále rostoucí skupina milovníků starých řemesel. Díky nim roste zájem o obory ještě před časem zdánlivě odsouzené k zapomenutí. V žádném případě se nejedná o muzejní exponáty či pouťové atrakce, význam těchto dovedností, postupů i konkrétních věcí můžeme ocenit v každodenním praktickém životě. Jednou z nich je například tkaní na karetkách. Jeho nejstarším dokladem je pětimetrový 3200 let starý tak zvaný Ramsesův pás z královské hrobky, který byl utkán byl na třech stech karetkách.   Continue reading

Chléb náš vezdejší (15): bochník pod pokličkou

domácí chléb

Domácí pekárny nás naučily šetřit čas i sílu. Obojí se může hodit jinde. Nejprve jsme k strojové výrobě chleba využívali kupované směsi, některé totiž opravdu nejsou špatné. Upečené cihle ale chyběla nenapodobitelná chuť, kterou jí může dodat jen živý žitný kvásek. Tak jsme ho vyrobili a přidali. Nebyli jsme ovšem spokojeni s výsledným tvarem a poněkud „uvařenou“ chutí. V další fázi jsme proto pekárnu využili na smíchání, vypracování a nakynutí těsta, ale vlastní pečení už obstarala trouba. Když je čas, těší nás proměnit se na klasické pekaře.

Continue reading

Obrácený koláč

Obrácený koláč

Sousloví „obrácený koláč“ zní dost podezřele jako označení něčeho, co se jen tak nedá vyklopit z pekáče (ale dá!), protože technologie, tedy posloupnost  výroby, je v jistém smyslu netradiční. Divně pojmenovaný ovocný koláč je přitom pravděpodobně to nejjednodušší a nejrychlejší, co s různým ovocem (kromě jablek třeba s hruškami, půlenými švestkami, ale můžeme použít i jahody anebo rebarboru) lze udělat, aby to trvalo chvilku, vypadalo vcelku reprezentativně a zároveň skvěle chutnalo.

Continue reading

Kuchyňské míry a váhy jen podle oka

Když se mi před lety dostal do ruky jídelní lístek v němž sloupec lákavých pokrmů uzavírala poznámka „Všechny ceny jsou jen přibližné“, vyvolalo to ve mně nadšení. Představil jsem si například seznam obdařených státními či oborovými vyznamenáními se stejnou poznámkou pod čarou. Slovo přibližné je krásně neurčité a otevírá prostor fantazii a improvizacím. O tom ale dnes nepíšeme – bude to o přibližnosti pokud možno co nejvíc rovné zadání.

Continue reading

Katastrofa parníku Eastland

Převrácené plavidlo prý připomínalo odpočívající velrybu

Průmyslové Chicago přitahovalo jako magnet spoustu lidí. Velké množství jich přišlo ze střední Evropy. Tragédie lodi Eastland připravila o život i 220 Čechů a stala se tedy historicky největší ranou naši krajanské komunitě. Přesto o ní víme málo. Odehrála se 24. července 1915, tři roky po potopení legendárního Titanicu, v přístavišti na Chicago River.

Continue reading

Jamajský pepř čili Kde se vzalo nové koření

nové koření

Je známo, že když Cristóbal Colón známý spíš jako Kryštof Kolumbus, hledal na základě překvapujícího zjištění hvězdářů, že Země je kulatá, novou cestu do Indie opačným směrem než dosud, objevil Ameriku. Chtěl španělským královským investorům své objevitelské mise přivézt zlato a pepř. Uloupené indiánské zlato bylo nepochybně zlatem, jen s pepřem něco nebylo v pořádku. Chutnal jinak. Nicméně strom, na němž tak trochu po hřebíčku vonící kuličky rostly, dostal jméno Pimenta, což je španělsky pepř. A jmenuje se tak dodnes – Pimenta dioica. Angličané, kteří si novinku velmi oblíbili, vymysleli název „všekoření“ (allspice). Poláky ostrovní popularita kuliček tak zmátla, že je nazvali „anglické koření“. My, protože se v středoevropských kuchyních objevilo poměrně pozdě (až v sedmnáctém století) zase „nové koření“.

Continue reading

Pozdrav ze Středomoří: Kvašené citrony

citrony

Králem kuchařských trendů v poslední době je fermentace čili kvašení. Píše se o něm všude a v kdekteré domácnosti něco bublá, šumí a někdy také charakteristicky smrdí. Jakápak móda, řeknete, babiččino domácí kyselé zelí a máminy rychlokvašky byly co? Byly „trendy” už v době, kdy takové slovo snad ani neexistovalo. Fermentace je neuvěřitelně široká a zajímavá oblast v přípravě potravin. Ostatně o tom, proč a jak si doma udělat pickles jsme už psali ZDE

Continue reading