Dá se zauzlovat přání do náramku?

S náramky z bavlnek přišly nejprve „květinové děti“, které si libovaly ve všem strakatém, jednoduchém a na dotyk příjemném. Jak době hipíků odzvonilo, pozapomnělo se i na tuto jednoduchou techniku původem snad v indiánských kulturách Střední a Jižní Ameriky. Vracejí se ale nejen dobří holubi, ale i jiné dobré věci: zájem o etnické odlišnosti, jednoduchost zpracování, nenáročnost na materiál a pracovní nástroje a vysoká dekorativnost způsobily, že se bavlnkovými náramky zdobí i generace dětí a vnuků „mániček“ let šedesátých (a často si říkají, co že to vymysleli za úžasnou novinku).

Celý článek »

Práce na zahradě – prosinec

Závěrečný měsíc roku bývá spojen s nástupem zimy a sněhovými srážkami. Na zahradě práce moc nemáme, ale s rukama v klíně bychom sedět neměli. Pokud mrzne, můžeme v teple dílničky čistit, promazávat a opravovat zahradní nářadí. V bezmrazých dnech prořezáváme dřeviny, přehazujeme kompost a kontrolujeme, zda je všechno v pořádku. Ozdobou zahrady jsou v tomto období zejména jehličnany a cesmína a keře s barevnými plody nebo kůrou.

Celý článek »

Pletená mikulášská punčocha

Mikuláš se svými pomocníky čerty a anděly představují v podstatě předehru Vánoc, přičemž dárky v mikulášské nadílce by neměly být příliš hodnotné, ale spíše jen nějaké pamlsky nebo drobnosti pro štěstí. A tyto dárečky se dávají do punčochy, kterou si děti mají nachystat na okno. Ukážeme si, jak takovou pravou mikulášskou punčochu uplést na dvou jehlicích.

Celý článek »

Vánočních „elektro“ kdysi a dnes

K Vánocům patří, ale co naplat, mihotavé plamínky hořících svíček jsou věc pěkná, leč problematická – zvláště tam, kde jsou děti, anebo bychom mohli z nějakého důvodu rozsvícené svíčky nechat bez dozoru. Tak se už nejedny Vánoce pořádně prodražily, přičemž v horších případech se ztráta vyčíslit nedala a hlavní svátek měli havrani. Teprve elektrické žárovičky dokázaly počet požárů význačně snížit.

Celý článek »

Sypte ptáčkům!

Ještě že v zimě mouchy spí! Za těch pět měsíců, kdy nás bzukotem obtěžují, by v ideálních podmínkách z jedné mouchy mohlo vzniknout sedm miliard jedinců. Matematicky to tak vychází a bylo by to strašné, kdyby… kdyby totiž nepřiletěl ptáček, nejspíš žádný velký pěvec a vcelku ani parádník, tvor, kterého vnímáme jedině, když nám něco upustí na kabát, a kdyby to cvrlikavé nic mouchu nesežralo. V tomto smyslu je to brkoun – zachránce. Záplavu hmyzu ptáci úspěšně tlumí, ale v zimě, když zebe a mouchy spí, mají i ptáčci hlad. Neměli bychom na ně zapomínat.

Celý článek »

Advent a Velký úklid (2)

Sousedi mají vztek a pěkně po česku nás pomlouvají, že kašleme na tradice a na rodinu. A jiní nám (taky hezky česky) závidí, jak jsme “free”. Nic sice není úžasné, tak jak se zdá, ale pravda je, že adventně vytřeštěný výraz štvanců a na potkání šířené slabomyslné bláboly o tom, jak nestíháme, nějak nemusíme a ani neumíme. Děláme jen to, co je opravdu potřeba, a ještě  jsme si práce rozdělili. Postupujeme po logických etapách a mezi nimi si necháváme dost času na jiné myšlenky anebo prostě zábavnější věci.

Celý článek »

Vánoční ubrus z prostěradla

Pěkný ubrus dá šmrnc každému stolu. Ale ne vždy seženeme takový, který bude našemu stolu odpovídat velikostí a navíc ještě bude ozdoben sezonními motivy; a když, tak je strašně drahý a v době, kdy potřebujeme peníze na dárky a vánoční hostiny, se nám nechce velké peníze vydávat za ubrus, který po zbytek roku leží bez povšimnutí. Ukážeme si, jak si snadno a levně vánoční ubrus ušít a ozdobit.

Celý článek »

Pomóóóc!!! Nástává Velký úklid (1)

Náš dědeček zvaný „starý pán“ měl několik maxim působících jako duchaprázdné bláboly, nicméně při hlubším zamyšlení odkrývajících jeho osobitý smysl pro humor i nezvratnou logiku. Tři, jež nepochybně utkvěly v mysli pamětníků, jsou: “Nejvíc peněz se utrácí placením”, „Věci se mají hledat tam, kde jsou“ a „Pořádek se nedělá, pořádek se udržuje!“ Ta poslední by mohla být mementem těm, kteří se kampaňovitě vrhají do předsvátečních úklidových šílenství, ať už se jedná o Vánoce anebo Velikonoce. Nicméně potřeba gruntovního úklidu vychází z běhu dávného hospodářského kalendáře české vsi – velkých pořádků, na něž byl konečně čas po sklizni a práci venku, a na smýčení v domě před tím, než se jeho obyvatelé vydali opět mimo domácí zdi: na pole, do sadu a k zahradám.

Celý článek »

Adventní kalendář v košíku

Dnes mu říkáme prostě kalendář, ale ten první se jmenoval úžasně poeticky – V zemi Ježíškově! V podstatě se ovšem jednalo o vystřihovánku. Adventní kalendář slouží k odpočítávání dnů adventu zbývajících k Štědrému dnu. Dospělákům totiž, s vědomím toho, co všechno ještě musí stihnout, prosincové dny utíkají chvatně, zatím co dětem se zoufale vlekou. Adventní kalendář ale čas pravidelně ukrajuje a zpříjemňuje jim tak čekání na Ježíška. Krámy jsou nějakých kalendářů plné, ale jsou v podstatě všechny na jedno brdo, proto se v mnoha rodinách adventní kalendáře vyrábějí doma. 

Celý článek »

Advent s granátovými jablky

Nebyla to brokolice, ani nějaká hlíza, bylo to ovoce, to víme jistě, ale nikdo nám už neřekne, jaké. Každopádně plod, jenž se stal objektem první krádeže, vyrostl na Stromě poznání dobrého a zlého, Adam s Evou ho ukradli a snědli, a proto podle vyznavačů tří velkých náboženství není lidský život lehký a na jeho konci je smrt. I když se jinak hádají o leccos, v tom jsou židé, křesťané a muslimové zajedno. Malíři z nějakého nejasného důvodu rajský strom malují po staletí jako naši jabloň. Ta je v knize knih skutečně několikrát jmenována, jenže podle biblistů vůbec není jasné, o jaký strom jde: myslí si převážně, že šlo o voňavou kdouli, případně citron či pomeranč. Granátová jablka ale jistě ne, protože ta jsou v bibli přesně označena jako jablka zrnatá.

Celý článek »

Zima u Mazurských jezer

Bývalo zvykem v zimě sedět za pecí, ale ty časy jsou pryč a toho, kdo má jako hobby cestování, doma nic neudrží: zimomořivec mizernému počasí vzdoruje jako čáp odletem do teplých krajin a milovníci lyží brázdí alpské sjezdovky. Jeden tráví Vánoce na chalupě a druhý Silvestra v Paříži. K polským Mazurským jezerům je to od nás světa lán s tu i tam nevypočitatelnými řidiči na silnicích, nicméně oblast usilující o zisk titulu přírodní div světa za návštěvu stojí i v zimě. Určitě to platí, když hlavu můžete složit a dobře se najíst v domě, který má osobitý charakter a jímž vládnou lidé vytvářející zde neopakovatelně přátelskou atmosféru. 

Celý článek »

Zahrádka jak od Semiramis

Jeden ze sedmi divů antického světa byly tak zvané visuté zahrady. Historici se nicméně shodují na tom, že se jednalo o vysoce složitě sterasované pozemky, o rostliny pěstované na sloupech a střechách. Klobouk dolů před starověkými staviteli i zahradníky! Není divu, že to, co z našeho pohledu s omezenými technickými prostředky dokázali, jejich současníci nazvali divem. Terasy, jimiž upravíme svah, nikoho až tak nepřekvapí, ale kaskády můžeme navážkou vytvořit i na zahradách rovných. Okrasná zahrádka se stupni osázenými květinami vypadá vždycky dobře. A jejich široký stupeň kde budeme pít čaj vybudujeme s pevným povrchem.

Celý článek »

Oživování kůže

Již na starobylém nábytku bývala kůže používána jako čalounický materiál na sedáky židlí, křesel a nejrůznějších pohovek a gaučů, ale i jako potah psacích ploch. Kůže je velmi vděčný a trvanlivý materiál, ale i ona postupem času  vysychá a křehne, a tak má obvykle kratší život než kus nábytku, který zdobí. A potom přichází na řadu oživování kůže různými prostředky.

Celý článek »

Vaříme jed na červotoče

Také jste na půdě našli zrcadlo v krásném vyřezávaném rámu? Zrcadlo bylo už docela slepé, proto ho tam také někdo odložil. Takové neodráží nejen upíry, ale nikoho a nic – osleplé zrcadlo je prostě mrtvé zrcadlo. A rám? Mohl by přinést do moderně zařízeného bytu o patro níž starožitnou solidnost a ukázku řemeslného umu dávných řezbářů: prostě krásu. Jenže takové předměty mohou být hostiteli dřevokazů – plísní, hub anebo hmyzu. Škůdci se v příhodných podmínkách dokážou rychle množit a hladový červotoč se klidně pustí i do nového nábytku.

Celý článek »

Vlašský ořech je syn ořešáku královského

Statných ořešáku a jejich plodů si lidé považovali od pradávna. Galenos jeho listy zastavoval už ve starožitném Římu pacientům krvácení. K nejvyššímu římskému bohu nás ve svém proslulém herbáři odkazuje zase Matthioli: „Vořech v latině slove juglans“, říká a hned vysvětluje: „Jako by řekl Jovi glans, to jest Jupiterův žalud. Neb lidé nejprve toliko žaludy živíce se, nalezše tento ořech, v chuti nad jiné nejlepší, pro vyvýšenost dali mu jméno Jupiterův žalud.“ Zkrátka ořechy chutnaly vždycky a potěší tedy nejen v mikulášské punčoše…

Celý článek »