Zafilcovaný mobil a desky na dopisní papír

Možností a způsobů spojení s okolním světem je dnes spousta a svou vazbu s ním můžeme realizovat hlasem i písmem. Když diskuse často se překřikujících politiků připomínají dialog hluchých, neberme si z nich příklad. Nebuďme pupky světa – ostatně oni také nejsou. V rovině občanské a především pak osobní zkusme občas číst a poslouchat, co nám vlastně sděluje ten druhý.

Continue reading




Doznání: zadržovali jsme Ježíškovi poštu

Podle ustálených zvyklostí od dob, kdy si naši potomkové osvojili alespoň zlomkovou znalost písma, připravovali v předvánočním čase podání, adresovaná Ježíškovi a obsahující výčet přání a seznam předpokládaných (a jen málokdy uskutečněných) plnění z jejich strany. Tento dopis byl podán na poštovním úřadě “mezi okny”, protože tam si ho měl vyzvednout Mikuláš výměnou za něco buráků, ovoce a též pár základních sladkých kamínků budoucí možné obezity a rozvoje zubního kazu.

Continue reading

Perníčky svatého Mikuláše

Než za dětmi přijde na nebevzatý fousatý biskup z Myry (dnes rozvaliny u tureckého městečka Demre) aby jim v doprovodu andělů a pekelné holoty nadělil ovoce a cukrátka, měli bychom se na něj připravit. Pro děti je předzvěstí očekávaných Vánoc. Z tulipánové země kde Mikuláše hodně slaví – je například patronem Amsterodamu – jsme si vypůjčili holandský recept na pečivo zvané pepernoten. Tvary má tak divné, že pod našim dohledem je klidně mohou dělat děti. Zabaví je to určitě tak, že ani nevzdechneme, když po malých pomocnících budeme muset uklízet (a to nejspíš budeme).

Continue reading

Slovanská strašidla na počátku Adventu a péřové náušnice

Šero a stíny vkrádající se do oken už v časném odpoledni otevírají čas Adventu. Honíme se po krámech a sloužíme bohům obchodu – pokud ovšem máme za co. Naši prapředci dělali pořádky v hospodářství, mužští opravovali nářadí a uklízeli v sadu. Ženské měly plné ruce práce v domě a po večerech draly peří už dávno snědených svatomartinských hus. Děti sedávaly pod stolem a tetelily se strachem protože do temných koutů nalezla strašidla a další se dozajista honila za temnými okny.

Continue reading

Vchodové dveře jsou základ hezkého domu


dnešní době zdražujících se energií je čím dál tím více kladen důraz na úsporu peněz. Vzhledem ke geografické poloze České republiky je třeba počítat s tím, že každý rok každá domácnost vydá nemalou částku na vytápění domů a bytů. Samozřejmě, že existují způsoby, jak tyto náklady regulovat a tím základním stavebním kamenem jsou kvalitní vchodové dveře. Těch lze na trhu objevit neuvěřitelné množství typů. Není proto úplně od věci podívat se na nejnovější trendy v oblasti vchodových dveří.

Continue reading

Nachlazení, chřipka, skarabeus a Číňani

Rýma z nachlazení trápila už pravěké Egypťany. Svědčí o tom údaje v nejstarším lékařském spise, jaký známe. Ebersův papyrus je přes dvacet metrů dlouhý, a píše se v něm o vnitřním lékařství, chirurgii, těhotenství, zubařině, léčivých jílech, bylinkách, amuletech i magických formulích zaklínačů. I o tom, co dnes nazýváme nachlazením. Protože některé části papyru jsou opisem lékařských prací vzniklých před rokem 3400 před našim letopočtem, je to rozhodně nejstarší písemný doklad lékařských snah, který známe. Na sedm set léků přináší osm set receptů. Ovšem ne všechno na papyru umíme správně přečíst – některé hieroglyfy jsou zřejmě názvy předpisů a léčebných postupů o nichž dnes už nic, ale vůbec nic nevíme.

Continue reading

Vaříme další mýdlo

Když Římanky po kolena ve vodě Tibery máchaly prádlo a na obětním ohništi na úpatí protilehlé hory kněží odevzdávali bohům tučné ovce, snesl se z nebe déšť. Spláchl tuk a popel z oltáře do řeky, voda se napěnila a ženské nestačily žasnout, jak je jejich prádlo najednou bílé. Protože se hora s obětištěm jmenovala Sapo, zázračné směsi se podle ní prý začalo říkat mýdlo.

Continue reading

Výroba domácího mýdla čili Mejdlíčko jako dárek

Namydlit někomu schody je podobně nepěkné, jako jinému okopávat kotníky, takže za řečeným účelem mýdlo „vařit“ nebudeme. A nebude to ani lekce v rámci záchranné mise přežití pro případ konce civilizace, dne po Apokalypse či jiného zhroucení našeho technického světa, kdy bychom se museli naučit dělat zase všechno sami. Je to spíš hříčka a čistá radost z toho, jak z NĚČEHO (a v našem případě bezmála z NIČEHO) udělat NĚCO, co lze opět užitečným způsobem použít a nebo třeba darovat.

Continue reading

Svatomartinské podkovy a některé divné zvyky

 

To se kdysi v Česku sežralo hus! Jen si to vemte: svatováclavská husa, michalská husa a než se člověk oklepal, husa svatomartinská. Ti, kterým nezbylo než olizovat kosti, si Martina raději spojili se světcem, symbolizujícím svým bílým koněm sníh, mráz a blížící se konec rozvernosti a hodokvasů. Přísný adventní půst už byl na dohled.

Continue reading

Broušení – zahradní nůžky, sekačky a řetězová pila

Zahradní nářadí připravujeme na sezonu většinou na jaře. Zpravidla to ještě nebývá na práce venku, protože zima stále zalézá za nehty. V kůlně se můžeme připravit na sezonu. Ti pečlivější ale opravují a brousí už na podzim, ještě než zahradní cajk uloží k zimnímu odpočinku. U sekaček na trávu by to tak dokonce mělo být, protože s po sezoně “unaveným” ostřím trávníku spíš uškodíme, užmoulaným řezem totiž mohou do stébel proniknout nemoci a plíseň. Naši péči si nářadí zaslouží i průběžně, ale na podzim má za sebou spoustu práce, takže ostří a nože bývají tupé, stroje potřebují celkově vyčistit a tu tam i něco dotáhnout a namazat.

Continue reading

Dýňománie: opilá dýně, řezy a dýňový dort

Starší generace kroutí hlavou, protože v našich zeměpisných šířkách se dýněmi nanejvýš krmila prasata. Dnes je všechno jinak. Při dlabání dýní z nichž připravujeme strašidelné halloweenské lucerny nám zůstává spousta dřeně, kterou využijeme v kuchyni. Dýně obsahuje, jako ostatně všechny tykve, spoustu užitečných látek a protože ji lze i překvapivě chutně zpracovat na mnoho způsobů – nechť jsou tedy následující tipy našim příspěvkem k racionálnímu využití dýňové dužiny.

Continue reading

Co je taky palisáda

Kolmé prvky v zahradě, působí v rozumné míře vždy zajímavě. Ve svažitých terénech je jejich použití jasné – prostě zpevňují svah a nebo jsou součástí opěrných zdí. Na rovinné zahradě z nich můžeme vytvořit vyvýšené záhony. Na koukání se stanou dominantním prvkem zahrady a nás při pletí a okopávání nebudou tlačit kolena a bolet záda, protože budeme mít k zelenině prostě blíž. Květinový záhon vynesený nad okolní úroveň vždy přitáhne zrak a pokud v tímto způsobem akcentovaném prostoru nechceme nic pěstovat, lze sem umístit třeba okrasný keř nebo zahradní plastiku.

Continue reading

Pohádkové růže ze spícího zámku

 

psí růže (u nás ji známe spíš jako divokou a nebo šípkovou) se za tisíciletí lidského obdivu k ní podařilo vypěstovat spoustu druhů. K dalším přečetným nám pomohla příroda náhodným křížením a samovolnými mutacemi. Pro flakon růžového oleje byly zosnovány vraždy a o právo připravit kance v šípkové omáčce se poprali myslivci. Některé druhy úspěšně svůj rod zastupují v kuchyni, a jiné zase třeba ve voňavkářství. A rytíři se pro růži z něžné ručky na turnajích propichovali dřevci, což je zajisté nejširší oblast využití růží – růže z lásky a růže pro krásu. I z více méně kapesní zahrádky udělají skvost.

Continue reading

Krtek v bazénu a podobné radosti

bazén

Ptáci, kteří mají jinou perspektivu koukání na náš svět než my, pokud nejsme zrovna balonisty nebo polétavci na rogallu, se v posledních letech nestačí divit tomu, kolik modrých oček (ale i tvarů velmi roztodivných) kolem rodinných domů, chat i chalup vyrostlo. Kdo nemá bazén, jako by ani nebyl. Ale kdo nemá bazén, nemá ani starosti, co s ním v zimě.

Continue reading

Aspoň stroužek denně čili česnečka, česnekový elixír a tinktura

Arabská mytologie říká, že první česnek vzešel z otisku nohy ďábla, vyhnaného z ráje. Proto proti všem zlým duchům stačí sníst kousek česneku. Obecně chrání proti neštěstí, nehodám na cestě, odhání zloděje i báby, co by vás chtěly uřknout. Přidán do jídla, je prý dobrý i proti drbnám a vůbec klevetilkám.  O tom, co je v česneku užitečné z hlediska medicínského i léčitelského jakož i o jeho pěstování jsme psali již celkem obsáhle již ZDE. Continue reading

Co s houbami, které zbyly

 

Nebudou to zřejmě žádné úžasné exempláře, těmi jsme se už vytahovali v práci i v hospodě a jejich fotkami otravovali na sociálních sítích kdekoho. Pak jsme snědli, co jsme mohli, něco usušili, naložili a vykvasili na východní způsob. Z tuhých hub jako je třeba lošák, krásnoporka nebo choroš oříš můžeme udělat houbový prášek. Houby na tenko nakrájíme a dobře usušíme. Sušené je umeleme, nebo utlučeme v hmoždíři. Pokud jsme si pro výraznější aroma nasušili i mladý pestřec, trochu ho na prášek utřeme a s ním i černý pepř, nové koření a sušenou celerovou nať a to zamícháme k rozdrceným houbám.

Continue reading

Pelyněk a Zelená víla

 

Titulek zní jako pohádka a jedno přitom souvisí s druhým, protože z pelyňku se mimo jiné vyrábí kořalka o velmi rozporuplné pověsti – a té se právě tak poeticky přezdívá. Jmenuje se absinth. Pelyněk je bylina slušně řečeno nevzhledná, připomíná plevel, který bychom si do vázy nedali. Ne ve vzhledu však tkví její půvab, pro hořkost vstoupil pelyněk do Bible a důležité místo bude prý mít i u Posledního soudu.

Continue reading

Vymysleli jsme šípkové čatný

Bylo nebylo, a taky byl nebyl major Šedivý. Sloužil v armádě říše, nad níž ve své době slunce nezapadalo a v době, kdy Indie byla perlou v britské koruně. A protože neměl dost hořčice na níž byl zvyklý, uzpůsobil major místní recept a uvařil z dostupných surovin omáčku respektive dochucovadlo, které ho proslavilo: chutney, česky čatný. A jeho mangové čatný se začalo dovážet do Anglie, aby jako Major Gray Chutney zpestřilo jinak celkem mdlou chuť anglické kuchyně. Zábavné je, že dnes se odsud vyváží i zpátky do Indie. A zábavné je i to, že na rozdíl od amerického plukovníka Sanderse od kuřecích křidélek KFC, je koloniální major Gray možná příbuzným našeho velikána Járy Cimrmana, protože jeho reálnou existenci se stále nějak ne a nedaří potvrdit.

Continue reading

V cínovém dole Starý Martin


Kníže básníků, ministr a tajný rada Goethe dobře věděl, proč měl Krušnohoří projeté cikcak kočárem a osobně prochozené: říci, že je to nezajímavý kraj může jen ten, kdo zde nikdy nebyl. Udělali jsme té krajině neskutečné jizvy a ona nám zato svítila elektřinou, hřála nás uhlím a zdobila kovy. Pro hledače cínu a později kovkopy i cínaře bylo Krušnhoří doslova zemí požehnanou. Začali sběrem v náplavech a později kopáním u výchozů žil na povrch. I když časem museli za rudou stále hlouběji pod zem, při spotřebě a ceně cínu se dolování víc než vyplatilo.

Continue reading